Turecko 3/2021
Corona řádí, politici také. Evropské státy jsou plné místních lockdownů. Nám se ale stýská po cestování a dobrodružství. Turecko hlásí relativně málo nakažených, pro turisty prakticky žádná omezení a tak je rozhodnuto. Vyrážíme do země hvězdy a půlměsíce.
Edirne, Guneyli 14.3.2021
Cesta přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Bulharsko proběhla bez vážnějších problémů. Na hranicích stačilo zahlásit kouzelné slůvko "TRANZIT" a hraniční závora se v mžiku otevřela. Na bulharsko - tureckých už to bylo s nastříkanou desinfekci na auto, kontrolou pasů, dokladů od vozidla, zelené karty a potvrzením o negativním PCR testu. Celníci byli milí a po několika desítkách minut vjiždíme na turecké území. Stavíme hned za hranicemi v Edirne. Město je známé jako brána Orientu a bývalé centrum Osmanské říše . V plánu byla výměna peněz, koupě datové karty a návštěva mešity Selimiye Camii, zapsané na seznam UNESCO. Jelikož byla neděle, všechny obchody i směnárny byly zavřené, tak jsme dali pouze mešitu a u sympatického majitele restaurace kebab a turecký čaj. K večeru dojíždíme do vesničky Guneyli, kde stihneme ještě krátkou procházku kolem moře.
Eceabat, Cannakkale, Trója, Assos 15.3.2021
Cestou k městečku Eceat mijíme pomníky a muzea věnované jedné z nejkrvavějších bitev Velké války. Neúspěšnou snahu britského a francouzského námořnictva obsadit strategickou cestu do Černého moře Dardanelským průlivem zaplatily životem desítky tisíc vojáků. Bitva vypukla 19. února 1915, ostřelováním tureckých pevností z bitevních lodí. Snahou dohodových vojsk, mezi nimiž byly také jednotky z Austrálie, Nového Zélandu, Indie a Ruska, bylo mimo jiné pomoci Rusku, které bylo tureckou armádou odříznuto od svých západních spojenců, a také ohrozit Istanbul. Generálové však podcenili tureckou armádu, která se urputně bránila. Tím zpečetili krutý osud jednotek ANZAC, která musela za nesnesitelných podmínek a špatného velení provést invazi na poloostrov Gallipoli. Bitva se protáhla na více než devět měsíců a skončila stažením spojeneckých vojsk. Poražené spojenecké jednotky u Dardanel zanechaly přes 35.000 mrtvých různých národností, mezi nimi 11.410 mužů z australského a novozélandského expedičního sboru (ANZAC). Na druhé straně padlo na 86.000 tureckých vojáků. Nezdar vylodění v Gallipoli stál mimo jiné místo prvního lorda admirality Winstona Churchilla. V čele Turků stál Mustafa Kemal Ataturk, pozdější zakladatel moderního tureckého státu.
V Eceat se naloďujeme na trajekt do Cannakale, kde bez problému měníme peníze a kupujeme kartu k internetu. Pokračujeme cca 30 km a navštěvujeme Tróju. Kdo by neznal pověst o Trojské válce, kterou zaznamenal řecký básník Homér anebo neviděl americký velkofilm. Od té doby, co Tróju v roce 1870 objevil německý amatérský archeolog Heinrich Schliemann, se jedná o jednu z nejznámějších archeologických lokalit světa.
Po prohlídce pokračujeme dál na jih a noc strávíme v Assos u moře.
V Eceat se naloďujeme na trajekt do Cannakale, kde bez problému měníme peníze a kupujeme kartu k internetu. Pokračujeme cca 30 km a navštěvujeme Tróju. Kdo by neznal pověst o Trojské válce, kterou zaznamenal řecký básník Homér anebo neviděl americký velkofilm. Od té doby, co Tróju v roce 1870 objevil německý amatérský archeolog Heinrich Schliemann, se jedná o jednu z nejznámějších archeologických lokalit světa.
Po prohlídce pokračujeme dál na jih a noc strávíme v Assos u moře.
Assos, Küçukkuyu, Ayvalik 16.-18.3.2021
Po docela výživné noční bouřce se probouzíme do chladného, pošmourného a studeného rána. Moc sem nám z pelechu nechce, ale kolem poledne to už nevydržím a vyražíme na krátký trek. Po návratu k autu se balíme a popojedeme podél pobřeží do sympatického Küçukkuyu, kde stravíme noc.
Druhý den pokračujeme směrem na jih a stavíme v půvabném přístavním městečku Ayvalik, kde se mísí krása starého Řecka s orientálním pouličním ruchem. My jsme si vyšli po přímořské promenádě a v pouličních stáncích ochutnáme smažené sardinky, které připravovali přímo rybáři i klasický doner kebab, který tady servírují s slaným jogurtovým nápojem (ayrani).
Po obědě se počasí umoudřuje a my vyrážíme na procházku k vyhlídkovému bodu Seytan Sofrasi (Ďáblův stůl), odkud je fantastický výhled nejen na letovisko, ale také na okolní ostrovy. Ráno je krásné počasí a my se rozhudujeme, že zde strávíme ještě jeden den.
Druhý den pokračujeme směrem na jih a stavíme v půvabném přístavním městečku Ayvalik, kde se mísí krása starého Řecka s orientálním pouličním ruchem. My jsme si vyšli po přímořské promenádě a v pouličních stáncích ochutnáme smažené sardinky, které připravovali přímo rybáři i klasický doner kebab, který tady servírují s slaným jogurtovým nápojem (ayrani).
Po obědě se počasí umoudřuje a my vyrážíme na procházku k vyhlídkovému bodu Seytan Sofrasi (Ďáblův stůl), odkud je fantastický výhled nejen na letovisko, ale také na okolní ostrovy. Ráno je krásné počasí a my se rozhudujeme, že zde strávíme ještě jeden den.
Bergama, 19.3.2021
Bergama (řecky Pergamon) patří k nezachovalejším antickým památkám na území Turecka a je právem zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO . Město bylo založeno už v 8. stol. př. Kr.. Hlavní rozvoj ale nastává až po smrti Alexandra Velikého, kdy se Pergamon postupně stává střediskem celé oblasti a okolo roku 190 př. Kr. jeho moc sahala přes téměř polovinu Malé Asie. Tou dobou vznikaly také ty nejkrásnější budovy ve městě, včetně dodnes zachovaného divadla. Díky slávě zdejší knihovny bylo lidstvo obohaceno o další důležitý vynález. Alexandrijská knihovna totiž v obavě o ztrátu svého výsadního postavení zablokovala vývoz papyru do Pergamonu. To však na Řeky neplatilo. Když nedáte papyrus, my si najdeme něco jiného. A začali zpracovávat zvířecí kůže tak dlouho, až jim zbyl v rukou – pergamen. Tedy dnes pergamen právě podle místa objevu. Asi nejpůsobivější ze všech památek je dnes divadlo. Naprosto nestandardně je na vrcholu kopce a shlíží dolů, mimo jiné i na současnou Bergamu. Bohužel, největší zachovalou stavbu v Pergamonu, slavný Diův chrám, ukradli němečtí archeologové a podívat se na něj je možné pouze v Berlíně.
Samotná Bergama je kypící životem turecké město s mnoha obchůdky, krámky a řemeslníky nabízející všechno možné, od ručně tkaných koberců, nábytku, oblečení, ovoce, ryb až po stánky s místnimi kulinářskými specialitami. Obhlídka památek nám zebere celý den a tak večer už jsme docela zmožení. Pokračujeme směrem k pobřeží a azyl nacházíme v městečku Aliaga.
Samotná Bergama je kypící životem turecké město s mnoha obchůdky, krámky a řemeslníky nabízející všechno možné, od ručně tkaných koberců, nábytku, oblečení, ovoce, ryb až po stánky s místnimi kulinářskými specialitami. Obhlídka památek nám zebere celý den a tak večer už jsme docela zmožení. Pokračujeme směrem k pobřeží a azyl nacházíme v městečku Aliaga.
Kaynaklar, 20.-22.3.2021
Protože vydatně prší, tak v Aliage proležíme a pročteme celé dopoledne, na odpoledne stavíme na skok v Izmíru (obrovské třímilionové město) a doplňujeme zásoby. Navečer už parkujeme na louce nad Kaynaklarem. Projdeme se ještě do centra vesničky, které dominantou je tisíciletý platan rostoucí přímo na náměstí. Druhý den ráno už je nádherné počasí, tak balíme a strávíme skoro celý den ve skalách. Úspěšně věším první letošní lezecký pytel a dobitý jako kůň se vracím k autu. Valika fotí květinky, želvy a potůčky a sportovní nezdary ji viditelně neštvou. Na večer se ještě jdeme projít kanionem a den zakončujeme grilováním.
Selčuk, Efes 22.3.2021
Po dnech strávených sportem jsme si dnes naordinovali kulturu. A to ne ledajakou. Navštívili jsme Efes, druhé nejnavštěvovanejší místo Turecka po Istabulu. Jelikož toho bylo požehnaně, přikládám pro lepší orientaci čtyři nezávislé popisy.
Historie města Selčuk sahá až daleko do 2. tisíciletí před naším letopočtem. Původně v těchto místech vyrostla osada Ayios Theologis, která byla později přejmenována na Selcuk.
V antických dobách byl Selcuk díky své blízkosti Egejského moře velmi důležitým obchodním centrem. V období Byzantské nadvlády, mezi 5. a 6. stoletím dosáhl velkého rozvoje a vystavěno v něm bylo mnoho významných staveb. Do dnešních dní se podařilo dochovat hradní pevnost sv. Jana s patnácti věžemi vystavěnou na pahorku Ayasoluk. Uvnitř najdete pozůstatky kostela sv. Jana a světcův údajný hrob s malým náhrobkem.
V antických dobách byl Selcuk díky své blízkosti Egejského moře velmi důležitým obchodním centrem. V období Byzantské nadvlády, mezi 5. a 6. stoletím dosáhl velkého rozvoje a vystavěno v něm bylo mnoho významných staveb. Do dnešních dní se podařilo dochovat hradní pevnost sv. Jana s patnácti věžemi vystavěnou na pahorku Ayasoluk. Uvnitř najdete pozůstatky kostela sv. Jana a světcův údajný hrob s malým náhrobkem.
Artemidin chrám je známý jako jeden ze sedmi divů světa. Měl obdélný půdorys o rozměrech 115 x 55 metrů. Střední uzavřená cella obsahující sochu bohyně Artemis byla zdobená drahokamy a vzácnými kovy. Cella byla obklopena celkem 125 štíhlými, 18 metrů vysokými iónskými sloupy, které cellu obíhaly ve dvou řadách. Celý chrám byl z mramoru. Výzdobu doplňovala také řada reliéfů. Ve své době byl chrám nejen jednou z největších staveb řeckého světa, ale byl také považován za jednu z jeho nejkrásnějších staveb a takřka normu iónského architektonického řádu. Chrám nesloužil pouze kultu bohyně, ale také jako dobové obchodní centrum. U Řeků byla Artemis původně ochránkyní zvířat, a to jak domácích, tak divokých. Později se její působnost rozšířila a stala se dárkyní vláhy a rosy a ochránkyní lesů, hájů a polí.
Nedaleko Artemidina chrámu se nacházejí zbytky starých tureckých lázní a zejména mešita Isa Beye, který mešitu postavil a má před ní nadživotní bystu. Mešita je moc hezká, relativně velká, uprostřed má malý parčík a údajně byla postavena převážně z kamene Artemidina chrámu.
Nedaleko Artemidina chrámu se nacházejí zbytky starých tureckých lázní a zejména mešita Isa Beye, který mešitu postavil a má před ní nadživotní bystu. Mešita je moc hezká, relativně velká, uprostřed má malý parčík a údajně byla postavena převážně z kamene Artemidina chrámu.
Nedaleko starodávného města Efes se k nebi vypíná kopec s poetickým názvem Bülbül, tedy Slavičí. Od ostatních pahorků v okolí se liší nejen jménem, ale i takřka mystickým tajemstvím. Ukrývá totiž dům, kde údajně žila na sklonku života Panna Marie, Ježíšova matka.
V 19. století vyšla v Německu kniha popisující neuvěřitelné vize řádové sestry Kateřiny Emmerichové. Ta měla zjevení o Ježíšovi a Panně Marii a za života se na jejím těle několikrát objevila stigmata. Jednou z vizí této augustiniánské řeholnice bylo právě místo, kde dožila Panna Marie. Dnes blahoslavená Kateřina Emmerichová přesně popsala toto místo i cestu, jak se k němu dostat. Řádová sestra, která byla připoutána kvůli nemoci na lůžko, nikdy v Turecku nebyla. Její vize za ni ověřili jiní. Hned dvě výpravy nezávisle na sobě koncem 19. století podle popisu v knize našly místo, kde byly pozůstatky domu, jehož základy se datovaly do prvního století. Do Efesu a na nedaleký kopec, kde údajně žila Panna Marie, se přijelo podívat i několik papežů. Prvním byl v roce 1896 papež Lev XIII. Papež Pavel VI. při své návštěvě v roce 1967 údajně neoficiálně potvrdil pravost toho místa. Přijel i Jan Pavel II. a v roce 2006 zde sloužil mši i papež Benedikt XVI.
V 19. století vyšla v Německu kniha popisující neuvěřitelné vize řádové sestry Kateřiny Emmerichové. Ta měla zjevení o Ježíšovi a Panně Marii a za života se na jejím těle několikrát objevila stigmata. Jednou z vizí této augustiniánské řeholnice bylo právě místo, kde dožila Panna Marie. Dnes blahoslavená Kateřina Emmerichová přesně popsala toto místo i cestu, jak se k němu dostat. Řádová sestra, která byla připoutána kvůli nemoci na lůžko, nikdy v Turecku nebyla. Její vize za ni ověřili jiní. Hned dvě výpravy nezávisle na sobě koncem 19. století podle popisu v knize našly místo, kde byly pozůstatky domu, jehož základy se datovaly do prvního století. Do Efesu a na nedaleký kopec, kde údajně žila Panna Marie, se přijelo podívat i několik papežů. Prvním byl v roce 1896 papež Lev XIII. Papež Pavel VI. při své návštěvě v roce 1967 údajně neoficiálně potvrdil pravost toho místa. Přijel i Jan Pavel II. a v roce 2006 zde sloužil mši i papež Benedikt XVI.
Efes je nejzachovalejší antické město v Turecku a právem patří mezi nejnavštěvovanější památky. Toto místo bylo známé již ve 2. tisíciletí př. n. l. a v době svého rozkvětu zde žilo až 250 tisíc obyvatel.
Efes byl bohatým městem, které bylo známé především jako středisko kultu Velké matky - fryžské bohyně Kybele (Artemis). K Efesu tak patřil ještě chrámový okrsek s největším chrámem na světě - Artemidiným chrámem. Ten patřil k sedmi divům světa a stal se základem a nejdůležitější součástí Efesu. Dále byla ve městě vystavěna řada dalších významných budov, které byly financovány bohatými občany. Nechyběla knihovna ani divadlo, které dokázalo pojmout až 50 tisíc diváků. V tehdejší době bylo největším divadlem na světě a dodnes ohromuje návštěvníky svou velikostí. Do úbočí hory Pion bylo vytesáno někdy v helénistickém období. V dávném Efesu fungovaly také lázně, v nichž nechyběly zřejmě první kryté toalety s kanalizačním odpadem.
Nejznámější památkou Efesu je Celsova knihovna, která vznikla v letech 114 – 117 na příkaz konzula Gaia Julia Aquila. Ten ji nechal vystavět pro svého otce, senátora Celsa Polemaeanuse. Během ničivého nájezdu Gótů však byla vážně poškozena a dílo zkázy nakonec v roce 1000 dodělalo zemětřesení. Dochovat se podařilo sochy Sofie, která představuje moudrost, Arete představující ctnost, Ennoi znázorňující intelekt a Episteme, jež má být ukázkou vědění. Celsova knihovna dnes patří mezi nejzachovalejší antické stavby.
Efes byl bohatým městem, které bylo známé především jako středisko kultu Velké matky - fryžské bohyně Kybele (Artemis). K Efesu tak patřil ještě chrámový okrsek s největším chrámem na světě - Artemidiným chrámem. Ten patřil k sedmi divům světa a stal se základem a nejdůležitější součástí Efesu. Dále byla ve městě vystavěna řada dalších významných budov, které byly financovány bohatými občany. Nechyběla knihovna ani divadlo, které dokázalo pojmout až 50 tisíc diváků. V tehdejší době bylo největším divadlem na světě a dodnes ohromuje návštěvníky svou velikostí. Do úbočí hory Pion bylo vytesáno někdy v helénistickém období. V dávném Efesu fungovaly také lázně, v nichž nechyběly zřejmě první kryté toalety s kanalizačním odpadem.
Nejznámější památkou Efesu je Celsova knihovna, která vznikla v letech 114 – 117 na příkaz konzula Gaia Julia Aquila. Ten ji nechal vystavět pro svého otce, senátora Celsa Polemaeanuse. Během ničivého nájezdu Gótů však byla vážně poškozena a dílo zkázy nakonec v roce 1000 dodělalo zemětřesení. Dochovat se podařilo sochy Sofie, která představuje moudrost, Arete představující ctnost, Ennoi znázorňující intelekt a Episteme, jež má být ukázkou vědění. Celsova knihovna dnes patří mezi nejzachovalejší antické stavby.
Kusadasi, 23.3.2021
Dnešní den se nesl ve znamení shoppingu, laundry servisu v poblízké maríně a procházky přístavním městem Kusadasi a přílehlým ostrovem stejného jména. Kusadasi bylo původně rybářskou vesnicí, ale díky příhodným přírodním podmínkám, krásným plážím a blízkým historickým památkám se začaly stavět hotely. Vesnice tak vyrostla v krásné turistické středisko. Své jméno město dostalo podle ostrova, kterého název v překladu znamená Ptačí ostrov. Od roku 1834 je spojen s městem díky velkému molu a jeho nejatraktivnější památkou je asi pevnost Genoese. Je to nejjižnější citadela na pobřeží Egejského moře a je známá také jako Pirátský hrad. Na ostrově byla totiž vybudována pevnost na obranu města před pirátskými útoky. Je asi nejvýznamnějším místem celého letoviska a vytváří zde zajímavou kulisu, pro kterou jsme si toto místo nármaně užili.
Národní park Dilek, 24.-25.3.2021
Hlavní atrakcí parku jsou kromě procházky kaňonem čtyři nádherné pláže. Leží všechny na severním pobřeží a spojuje je silnice procházející asi 50 metrů nad pobřežím. My jsme si všechny pláže americkým způsobem prohlídli a na konec dne jsme si dali malý trek kanionem Dilek Tepesi. Ačkoli to na mapě vypadá, že park by šel jako poloostrov prostě objet nebo přejít na jih, ve skutečnosti je to nemožné, protože u poslední pláže silnici jednoduše uzavřela armáda. Vojenský prostor je tu kvůli velké blízkosti řeckého ostrova Samos a to v nejmenší vzdálenosti po moři z Turecka do Řecka.A vlastně díky armádě mohl národní park vzniknout, protože se tu příroda udržela hlavně kvůli vojákům a nepřístupnosti. V posledních letech má přítomnosti armády i nový důvod, protože se přes průliv snaží do EU pronikat imigranti a uprchlíci. A protože v průlivu jsou mocné proudy a řecká armáda a policie nekompromisně vrací čluny a plavce ještě na moři, je pokus o přeplavání průlivu životu nebezpečný. Tomu se turecká armáda snaží zabránit a chytá uprchlíky ještě předtím, než se o plavbu pokusí.
Druhý den jsme zůstali v Guzelcamli a prošli se po cykloztezce vedoucí kolem moře.
Druhý den jsme zůstali v Guzelcamli a prošli se po cykloztezce vedoucí kolem moře.
Bafa Golu, 27.-28.3.
Další naší zastávkou je vesnička Kapikiri na březích jezera Bafa. Samotné jezero dříve bývalo mořským ramenem s přístavem Herakleila, potom ale záliv zanesl kal řeky Menderes a navíc jej v roce 17 našeho letopočtu přehradilo velké zemětřesení.a tak se přístav ocitl ve vnitrozemí, jezero Bafa je tedy jezerem se slanou vodou. Útočiště najdeme v místním kempu a odpoledne se jdeme projít do vesničky Kapikiri a antického měsa Herakleia. Cestou se k nám připojují čtyři místní ženy a nám se dostává historický výklad ve směsici turečtiny, angličtiny a němčiny.
Historie města Heraklea sahá do 12. stol. před n. l., kdy bylo Chetitské. Od 8. stol. před n. l. bylo město známé jako člen Délského námořního spolku a bohatlo z obchodu. Mělo perfektně chráněný přírodní přístav s 6,5 km dlouhými hradbami a s 65 věžemi. My jsme mohli vidět pozůstatky důmyslného systému zasobování města vodou, divadla, kamenných hrobů a strážních věží.
Celé město je zasazeno do bizardní krajiny poseté obrovskými kameny, které dne slouží horolezcům jako boulderingová oblast.
Zůstáváme i další den a a konečně nám počasí dovolí vybalit kola. Projedeme se kolem jezera až do městečka Bafa. Cestou kupujeme ze dvora mandarinky i řešíme defekt.
Historie města Heraklea sahá do 12. stol. před n. l., kdy bylo Chetitské. Od 8. stol. před n. l. bylo město známé jako člen Délského námořního spolku a bohatlo z obchodu. Mělo perfektně chráněný přírodní přístav s 6,5 km dlouhými hradbami a s 65 věžemi. My jsme mohli vidět pozůstatky důmyslného systému zasobování města vodou, divadla, kamenných hrobů a strážních věží.
Celé město je zasazeno do bizardní krajiny poseté obrovskými kameny, které dne slouží horolezcům jako boulderingová oblast.
Zůstáváme i další den a a konečně nám počasí dovolí vybalit kola. Projedeme se kolem jezera až do městečka Bafa. Cestou kupujeme ze dvora mandarinky i řešíme defekt.
Pamukkale 29.3.2021
Pamukkale (česky bavlněný hrad) je jednou z největších turistických atrakcí v Turecku. Svah pokrytý sněhově bílým travertinem skutečně vzhledem připomíná kopec nebo hrad bavlny. 17 horkých pramenů bohatých na vápník vyvěrá v horách při teplotách 35°-100°C a v místech, kde se prameny dostávají na povrch, formují již více než 14000 let jejich minerální usazeniny kouzelné terasy a jezírka. Nad travertinovým svahem se nacházejí zříceniny starého římského města Hieralipole.. V době svého největšího rozkvětu se město pyšnilo 500 tisíci obyvatel a také nádhernými stavbami – branami, divadlem, fontánou, Apollonovým chámem nebo tzv. Kleopatřinými lázněmi, kde se Kleopatra podle všeho zasnoubila s Marcem Antoniem.
Ročně tuto památku navštíví až 2 000 000 turistů. My díky coroně jsme tenhle skvost mohli obdivovat skoro sami. V roce 1988 byly Pamukkale spolu s Hierapolis zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Ročně tuto památku navštíví až 2 000 000 turistů. My díky coroně jsme tenhle skvost mohli obdivovat skoro sami. V roce 1988 byly Pamukkale spolu s Hierapolis zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Egirdir, Kursunlu, Side, 30.3.2021
Pokračujeme na východ a zastávku si uděláme u jezera Egirdir ve stejnomenném městečku. Ráno hrozně fouká a je pouze 7°C, rušíme plán projet se na kole kolem jezera a s ohledem na nepříznivou předpověď měníme i plánovanou trasu. Utíkáme za teplem na jih a do Kappadokie pojedeme jižním pobřežím. Cestou stavíme v Kursunlu na obhlídku vodopádů a čaj a večer parkujeme u Side - starodávného antického přístavu ze 7. století před naším letopočtem. Side bylo nejdůležitějším ze čtyř měst předřímské i římské provincie Pamfýlie a svého času prosperovalo díky obchodu s otroky. Podle legendy se tu potkával Marcus Antonius s Kleopatrou. Večer se projdem promenádou a den zakončujeme v restauraci u vínka.
Jižní pobřeží, 31.3.-3.4.2021
Pokračujeme v cestě na východ, dny travíme jízdou na kole a procházkami kolem moře. Navštěvujeme malá přímorská městečka, pobřeží je lemováno vysokými horami, infrastruktura (i pro parkování obytných aut) je ok, lidé příjemní. Počasí nám přeje, neprší, max. teploty kolem 17°C.
Bozyazi, 2.4.2021
Dnes jsme si udělali cyklovýlet k hradu Mamure Kalesi, kousek od městečka Anamur, ležicího geograficky na nejjižnějším místě tureckého pobřeží. Hrad založili ve 13. století arménští králové Kilíkie. Později jej využívali křižáci při svých výpravách do Svaté země a naposledy byl hrad přestavěn Osmany v roce 1878 během války na Kypru. Bohužel je pro veřejnost nepřístupný, protože již pátým rokem prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Nám se podařilo za svolením hlídače do areálu alespoň nakouknout a projít se pobřežím kolem hradeb.
Tisan, 3.4.2021
Směřujeme na východ podél pobřeží a den strávíme v přímorském městečku Tisan, které leží na úzké šíjí oddělující polostrov od pevniny. Nacházíme zde pozůstatky kostela Panteleon z 4. století, kde se v perfektním stavu zachovaly nádherné mozaiky. Okolí je opravdu překrásné a je s podivem, že na internetu o něm je pramálo informací a v češtině žádné. My jsme toto místo že jsme našli spíše náhodou. Krátkým trekem se dostaneme na západní i východní část poloostrova, který nám nabídne pohledy na nádherné pláže a skalnaté pobřeží.
Kapadokie, 4.-5.4.2021
Mysleli jsme si, že nás Turecko už nemá čím překvapit. Omyl. Kapadokie v překladu z perštiny znamená „země krásných koní“ a je zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO. Je plná nejrůzněji tvarovaných skal, hlubokých údolí a kaňonů i celých skalních měst. Zdejší obyvatelé zde doslova vytesali díky vlastnostem tufu, který je dobře opracovatelný svá obydlí a v dobách raného křesťanství kostely, kde dnes můžeme obdivovat krásné liturgické fresky. Nutno podotknout, že v tomto případě je lidský zásah do této nádherné krajiny ku prospěchu věci. Obrovská podzemní skalní města jsou zasazená mnohdy velmi hluboko a jsou spojená kilometry a kilometry chodeb. Každý, kdo toto magické místo navštíví, musí smeknout před úsilím, které tehdejší stavitelé města vynaložili. Kapadokie byla poměrně velkým teritoriem, ve své historii střídavě nezávislým, spjatým s Římany, Byzantskou říší, Armény i Řeky. Právě poslední jmenovaní zde v hojném počtu žili až do roku 1922, kdy byli během jediného týdně Turky vysídleni, a od té doby mnoho vesniček pomalu chátrá.
Druhý den dopoledne navštěvujeme skalní město v Zelve a v Pasabaglari. Odpoledne nákup a laundry service.
Druhý den dopoledne navštěvujeme skalní město v Zelve a v Pasabaglari. Odpoledne nákup a laundry service.
Ihlara, 6.4.2021
Tam, kde se země rozestoupila. Tahle myšlenka nám probleskla hlavou, když jsme pohlédli na dno tohoto kanionu. Je 16 km dlouhý a je znám především díky kostelům prvních křesťanů, které jsou vytesány ve okolních skalních stěnách. Fantasktní prostředí posloužilo jako kulisy k natáčení mnoha filmů, například Hvězdných válek.
Tímto zakončujeme naší návštěvu oblasti Kapadokie a přesouváme se vyprahlou náhorní plošinou k jižnímu pobřeží.
Tímto zakončujeme naší návštěvu oblasti Kapadokie a přesouváme se vyprahlou náhorní plošinou k jižnímu pobřeží.
Barbaros Koyu, 7.4.2021
Den strávíme u pláže lemované vysokými skalisky. Po příjezdu jsme byli pozvání Yunasem a jeho rodinou, užiivajících si zde pikniku, na čaj.
Kral Koyu, 8.4.2021
Pokračujeme podél jižního pobřeží na západ a cestou zastavujeme na krátké pauzy u moře. Nejkrásnější byla pláž Kral Koyu pod zříceninou starodávného helénistického města Antiocha ad Cragum. Romantickému prostředí vévodily nekonečné bananové plantáže, příkré skalní stěny a tyrkysové moře valící se na pláž pod přírodním skalním mostem.
Sapadere, 9.4.2021
Pomalu pokračujeme na západ. Cestou stavíme na procházky u moře, doplnění zásob anebo v zajímavých místech v dosahu od pobřeží. Dnes jsme navštívili antické zříceniny Iotape, nakoupili v Gazipasa a podvečer se prošli kanionem Sapadere v pohoři Taurus. Turistický chodník vedl podél průzračné řeky, která v úzké skalní soutěsce vymodelovala kaskády, jezírka a vodopády.
Belek, 10.-11.4.2021
Dopoledne navtěvujeme kanion Ahmetler, odpoledne přijíždíme do Beleku, kde ještě stihnem podvečerní procházku nekonečnou a liduprázdnou pláži. Jelikož v pondělí musíme z autem do servisu, zůstáváme v Beleku ještě jednu noc.
Geyikbayiri, 12.-19.4.2021
Končí nám fáze "památky a přírodní krásy" a začína ta sportovnější část. Po docela zmatečné návštěvě servisu u Mercedesu, kdy nám potom co automatická převodovka přestala řadit, řekli, že je vše v pořádku a diagnostika nehlásí žádnou chybu, jsme se přesunuli do asi nejznámější lezecké oblasti Turecka - Geyikbayiri. Auto parkujeme v kempu a máme tady v plánu strávit několik dnů lezením a cyklo i pěší turistikou po zdejším malebném okolí.
Pobyt v Geyikbayiri jsme si moc užili. Kvalita vápence, zajíštění cest i velikost celé oblasti je na světové úrovni. Kolem nádherná příroda, antické památky, k pobřeží je 20km. My jsme si ten týden náramně užili a navíc odnesli nezapomenutelný lezecký zážitek.
Pobyt v Geyikbayiri jsme si moc užili. Kvalita vápence, zajíštění cest i velikost celé oblasti je na světové úrovni. Kolem nádherná příroda, antické památky, k pobřeží je 20km. My jsme si ten týden náramně užili a navíc odnesli nezapomenutelný lezecký zážitek.
Lýkijská stezka, 14.4.2021
Vydáváme se na krátký trek po části Lýkijské stezky. Lýkijská stezka je 509 km dlouhá, značená turistická stezka, procházející územím antické Lýkie (dnešní provincie Mugla a Antalya). Stezka začíná ve městě Fethiye a končí v Antalyi. My jsme si prošli jen její malou část s cílem u starověkého města Trebenna s pozůstatky baziliky, římských lázní a malé akropole. Město objevil v roce 1882 polský hrabě Karol Lanckoroński. Z vrcholu, na kterém město stojí se nám naskytl krásný výhled do údolí Geyikbayiri a na antaliské pobřeží.
Národní park Olympos 20.4.-28.4.2021
Další naší zastávkou je Národní park Olympos rozkladající se na ploše 34 420 hektarů. Jeho hranice sahají od pobřeží Středozemního moře, které se v těchto místech nazývá Laventské, až po pohoří Taurus, kde štíty dosahují výšek více než 2000 metrů.
Máme tady v plánu pobýt cca 10 dnů a kromě lezení ve zdejších vápencových stěnách, navštívit i jeho nejznámější historické i přírodní pamětihodnosti: ruiny starověkého římského a byzantského města Olympos, přírodní plameny Yanartaş, kde se unikající plyn na bázi metanu samovolně vzněcuje a vytváří tak neopakovatelnou a tajemnou atmosféru, zdejší plankton, který v noci září jako drobné hvězdičky. Budeme li mít štěstí uvídíme zde i karetu obrovskou, která na zdejších plážích klade vajíčka. Karety mají velmi náročné požadavky na čisté životní prostředí, a tak jsou jedním z dalších důkazů o neposkvrněné čistotě a ekologii celé oblasti.
Máme tady v plánu pobýt cca 10 dnů a kromě lezení ve zdejších vápencových stěnách, navštívit i jeho nejznámější historické i přírodní pamětihodnosti: ruiny starověkého římského a byzantského města Olympos, přírodní plameny Yanartaş, kde se unikající plyn na bázi metanu samovolně vzněcuje a vytváří tak neopakovatelnou a tajemnou atmosféru, zdejší plankton, který v noci září jako drobné hvězdičky. Budeme li mít štěstí uvídíme zde i karetu obrovskou, která na zdejších plážích klade vajíčka. Karety mají velmi náročné požadavky na čisté životní prostředí, a tak jsou jedním z dalších důkazů o neposkvrněné čistotě a ekologii celé oblasti.
20.,23., 26.4., - lezení v oblasti Kabe, Cirali, Cennet
21.4. Cyklovýlet do Adrasanu a návštěva antického města Olympos
23.4. Yanartaş (Plameny Chiméry) - den stravíme sluněním a plaváním a navečer dáváme krátký trek s cílem u tohoto přírodního úkazu. Po zhruba 6 km jsme na místě. Na malé mýtince uprostřed lesního porostu zde z povrchových trhlin a otvorů uniká zemní plyn a na povrchu se samovolně vzněcuje. Místo je známé už od dob starověku, kdy bývalo díky své poloze blízko pláže významným orientačním bodem pro mořeplavce. Legendy praví, že zde má své sídlo řecký bůh ohně a kovářství Héfaistos. Pravost legendy by mohly potvrdit i zbytky nedalekého kostelíku, který mohl být svatyní tohoto boha. Název místa lze z turečtiny přeložit jako „hořící skála“, podle bájné příšery chrlící oheň dostalo také název Chiméra. Pokud se plamen uhasí vodou nebo hlínou, samovolně se během 10 minut znovu vznítí. Tento fenomén popisuje už Homér v Iliadě (píše o dechu podzemní nestvůry Chiméry).
Demre, 29.4.2021
Zatlačujeme slzu, balíme a opouštíme Olympos, který nám byl po 10 dnů více než příjemným domovem. Užili jsme si lezení, cyklovýletů, koupání v průzračných vodách zálivu i procházky uličkami Cirali, lemovanými rozkvetlými pomarančovníky a dozravajícími lokváty.
Pokračujeme na západ podél pobřeží a stavíme v Demre. Demre bylo domovem sv. Mikuláše z Myry a my navštevujeme baziliku, která byla nad jeho hrobem vystavěna v 5. století. Pár kilometrů severně se nacházejí pozůstatky starověkého města Myra, ve své době význámného centra Lykijského společenství. Do dnešního dne se zachovalo řecko-římské divadlo s 35 řadami sedadel a jevištěm, zbytky římského opevnění, tureckých lázní, baziliky a vodních kanálů. Ze všech nejzajímavější jsou ale hroby vytesané přímo do příkré skály. Jde o impozantní dílo, které svou propracovaností a mystickou atmosférou doslova bere dech.
Na večer parkujeme v malé zátoce kousek za přístavem Kaš.
Pokračujeme na západ podél pobřeží a stavíme v Demre. Demre bylo domovem sv. Mikuláše z Myry a my navštevujeme baziliku, která byla nad jeho hrobem vystavěna v 5. století. Pár kilometrů severně se nacházejí pozůstatky starověkého města Myra, ve své době význámného centra Lykijského společenství. Do dnešního dne se zachovalo řecko-římské divadlo s 35 řadami sedadel a jevištěm, zbytky římského opevnění, tureckých lázní, baziliky a vodních kanálů. Ze všech nejzajímavější jsou ale hroby vytesané přímo do příkré skály. Jde o impozantní dílo, které svou propracovaností a mystickou atmosférou doslova bere dech.
Na večer parkujeme v malé zátoce kousek za přístavem Kaš.
Kanion Saklikent, 30.4.2021
Ráno máme v plánu projet na kole poloostrov u Kaše, ale je tak vedro, že bereme zavděk sluněním a koupáním v malé zátoce u místa, kde jsme strávili noc. Kolem poledne přijíždějí policajti a pláž uzavírají, prý z důvodu nařízení místních úřadu. Poprvé v Turecku pociťujeme důsledky koronavirových opatření. No nic, měníme plány, balíme a odpoledne navštívíme nedaleký kanion Saklikent. Na zhruba 2 km se ponořujeme do 300m hluboké rokliny a můžeme obdivovat různorodé, vodou opracované skalní útvary.
Navečer dojíždíme do Oludeniz a noc strávíme na břehu světoznámé Modré laguny ve společnosti francouské rodinky, cestujicí se třemi dětmi po Evropě již od září minulého roku. No, prostě žít v dobé koronavirové se dá různými způsoby...
Navečer dojíždíme do Oludeniz a noc strávíme na břehu světoznámé Modré laguny ve společnosti francouské rodinky, cestujicí se třemi dětmi po Evropě již od září minulého roku. No, prostě žít v dobé koronavirové se dá různými způsoby...
Ölüdeniz, Blue Lagoon, 1.5.2021
Blue Lagoon bývá často řazena mezi nejkrásnější pláže světa a spolu s okolními kopci a piniovými háji tvoří fascinující scenérii, která je dnes součástí přírodní rezervace. Slaná voda v laguně je známá pro své odstíny tyrkysové a akvamarínové barvy, zatímco samotná pláž je oceněna Modrou vlajkou. Den trávíme koupáním a pozdě odpoledne podnikneme krátký trek k vyhlídce, kde se nám naskytne ucelený výhled na oludenizský záliv.
Dalyan, 2.5.2021
Dnes nás čeká cyklo výlet podél delty řeky Dalyan až k pláži Iztuzu. Cestou můžeme obdivovat až 3000 let staré kamenné hrobky, které jsou vytesány do skal vysoko nad řekou. Červeno - žluté sloupy jsou k vidění již z dálky a díky nim vypadají hrobky jako antické chrámy. Řeka se před ústím do moře rozlévá do mnoha jezírek a její vedlejší ramena zajišťují celému regionu bohatou a stále zelenou vegetaci. Samotná písečná pláž je domovem obří želvy caretta caretta a proto se zde nesmí stavět žádné hotely. My jsme na pláži navštívili želví nemocnici, kde se zotavují želvy np. po úrazech od lodních šroubů.
Jezero Koycegiz, 3.5.2021
Dopoledne cykovýlet k jezeru Koycegiz. Odpoledne přesun směr poloostrov Datça.
Ciftlik, 4.5.2021
K večeru dojíždíme k pláží v malém přístavu Ciftlik. Je tu moc hezky a díky dobrosrdečnosti majitele restaurace nacházíme azyl pro parkování. Snažíme se mu to vrátit alespoň objednáním večeře, kterou nám "díky" lockdownu servírují přímo do auta :-). Druhý den trávíme koupáním a sluněním.
Poloostrov Datca 5.5.- 2021
Datca je 80 km dlouhý poloostrov v provincii Muğla. My jsme se usadili v západní částí poloostrova v malé přímorské vesničce Ovabuku, která nám během pobytu bude sloužit jako základna pro peší i cyklo výlety a lezení v okolních lezeckých oblastech.
5.5.,7.5., 9.5., 11., 13. a 14.5. lezeme v sektorech Cocuklar , AY, Uzak Zurafa. Vápencová skála je krásně ostrá, cesty perfektně zajištěné a tak se i daří vylést cesty obtížnosti 6a+ i 6b
5.5.,7.5., 9.5., 11., 13. a 14.5. lezeme v sektorech Cocuklar , AY, Uzak Zurafa. Vápencová skála je krásně ostrá, cesty perfektně zajištěné a tak se i daří vylést cesty obtížnosti 6a+ i 6b
6.4.2021 - Vybalujeme kola a vyrážíme z naší základny podél jižního pobřeží na západní cíp polostrova. Cesta se klikatí a vede malými vesničkami a nádhernými zátokami obklopenými příkrými stráněmi okolních hor. Cílem našeho výletu je antické přístavní město Knidos. Antický historik Strabón ho popsal jako město, které bylo postaveno pro Afroditu, nejkrásnější z bohyní na nejkrásnějším ze všech poloostrovů.Sochař Praxiteles zde vytvořil svou nejslavnější sochu, známou jako nahá Afrodité z Knidos. Socha byla sice zničena, ale existují pozdější kopie, z nichž nejvěrnější se nachází ve Vatikánských muzeích.
Najeli jsme více než 50km s převýšením 1150m.
Najeli jsme více než 50km s převýšením 1150m.
8.5.2021 Malý trek podél pobřeží. Využíváme značení dálkové turisticke stezky Karia Yolu (Carian Trail) vedoucí 820 km jihozápadní části Turecka. Míjíme malé přístavy a z pobřežních vrcholů obdivujeme romantické zátoky a pláže.
10.5.2021 Valiku při včerejším lezení bodla včela, ráno má nohu opuchlou, tak se rozhodujeme pro rest day. Na kolech dojedeme k sousední pláží, kde stravíme den koupáním a sluněním.
12.5. 2021 Na dnešek jsme si naplánovali trochu "kultury". Navštívíme hlavní město poloostrova - Datcu a projedeme se na kolech k pláži Kargi Plaji. Datca je kouzelný malý přístav s krásnou promenádou a antickým divadlem. Všude je krásně čisto, restaurace finišují s posledními přípravami na konec lockdownu, který připadne na 17.5. Cestou k Kargi Plaji obdivujeme nejen krásné výhledy na romantické zátoky, ale i velmi vkusné domy a penziony lemující pobřeží. Po návratu zbalíme kola a ještě si dáváme kafe a cigárko na lavičce u moře. Je 18:00 a městečko je liduprázdné. Vidíme pouze policisty, kteří na skútrech kontrolují zákaz vycházení. Nás, zahraničních turistů, se zákaz netýká. Je to smutný a zároveň zvláštní pocit. Kdy a zda-li vůbec budeme v začínájící sezoně v turistickém letovisku úplně sami?
16.-17.6.2021 Opouštíme Ovabuku, které nám bylo skoro dva týdny domovem a moc se nám nechtělo. S Valikou jsme si řekli, že to bylo asi nejhezčí místo našeho výletu. Měli jsme tady vše, co jsme potřebovali. Spali jsme skoro na pláží, do vesnice to bylo 300m, lezení v krásných vapencových stěnách bylo vzdálené cca 15 min autem, projížďky na kole i pěší výlety neměly chybu, voda i servis toalety bez problému v tábořišti u skal, větší nákupy se daly udělat v blízké Datci. K tomu prakticky liduprázno. Kromě nás tu byl pouze mladý lezecký pár ze Švýcarska - Justine a Seb. Prostě paráda....
Všechno krásné ale jednou končí a my pokračujeme dál. Cestou stavíme kousek od hlavní silnice na takovém malé šíjí, parkujeme auto a jdeme se projít po okolí.
Druhý den ještě projížďka na kole kolem pobřeží s cílem v malém přídavu. K večeru vyrážíme směr Kusudasi.
Všechno krásné ale jednou končí a my pokračujeme dál. Cestou stavíme kousek od hlavní silnice na takovém malé šíjí, parkujeme auto a jdeme se projít po okolí.
Druhý den ještě projížďka na kole kolem pobřeží s cílem v malém přídavu. K večeru vyrážíme směr Kusudasi.
Altikum Beach, Alacati 19.-20.5.2021
Po jednodenní zastávce v Kusadasi, kde jsme využili služeb prádelny a nakoupili dárky, jsme se přesunuli na polostrov Cesme. Parkování jsme našli u pláže Altikum, která se pravidelně objevuje v top 10 nejkrásnějších plážích v Turecku. Ráno vyrážíme na kolo kolem pobřeží. Navštěvujeme i druhou známou pláž - Pirlanta Plaji a výlet končíme v Cesme. Tam ochutnáme další tureckou specialitu - Kokorec. Jedná se o kořeněné jehněčí vnitřnosti (srdce, brzlík, ledviny, atd.), které se napíchnou na rožeň a omotají střevy. Pak se umístí na horizontální gril a po upečení sekají na malé kousky a směsí se plní sendviče.
Druhý den jedeme na kolech do městečka Alacati, známé svými větrnými mlýny a také jako jedno z nejtradičnějších tureckých měst s kamennými domy a úzkými uličkami.
Druhý den jedeme na kolech do městečka Alacati, známé svými větrnými mlýny a také jako jedno z nejtradičnějších tureckých měst s kamennými domy a úzkými uličkami.
Kaynaklar, 21.-23.5.2021
Pokračujeme na sever už bohužel pomalu směr domov. Cestou stavíme v Kaynaklaru, kde už jsme byli na začátku našeho výletu. Jednak se nám tady moc líbilo a jednak jsem tu nechal lezecký pytel. Prostředí nesklamalo, je stejně hezky. Po lezecké stránce to není moc valné ale pytel po boji se podařilo shodit. Navštěvujeme namestíčko v centru vesnice se známým tisíciletým platem a v místní restauraci kupujeme pide a kofte.
Ayvalik, 24.-25.5.2021
Se zápaním pobřežím Turecka se loučíme v Ayvaliku. První den procházkou kolem pobřežím a druhý den docela 65km výživným cyklovýletem s cílem v Ayvaliku a na ostrovech Cunda
Jezero Ulubat Golu, 26.-5.2021
Cestou k Istambulu stavíme v okolí Balikesir na lezení a na večer k jezeru Ulubat Golu, kde strávíme noc. Je to velké jezero o rozloze 135 až 160 km² v závislosti na výšce vodní hladiny, ale velmi mělké, v nejhlubším bodě hluboké pouze 3 m. V okolí je velké množství čápích hnízd a vodních ptáků, které se ochotně nechávají krmit.
Istanbul, 28.5.2021
...