Sardinie 11/2023
9.11.2023 - Capo Testa
Kemp opouštíme ještě za tmy a jak jinak, rychleji, než bylo domluveno. Klasika. Jedeme a vidíme nádherný východ slunce nad zátokami, já se rozplývam nad tou krásou a Bogdan poznamená:"To je úkaz, který Ty neznáš, východ slunce" . Takhle nádherný pozdrav nám připravila Korsika k odjezdu a my se s ní loučíme.
V přístavu jsme bez deseti minut 2 hodiny před odjezdem. Chvíli jsme nesví, že je přístav takový maličký, spíš pro maličké lodičky, ale podle map zjišťujeme, že je to jediný přístav a nakonec vidíme nápis Sardinie, takže jsme správně. Necelou hodinu před odplutím začala pásová a cestovní kontrola. Prvně za celých pět let nás požádali o zavření LPG lahví. Pochopili jsme proč se od zítřka nedal koupit lístek na trajekt. Ten dnešní je takový malinký v porovnání s těmi, co jsme pluli doteď. Takže se tady moc aut ani lidí nevejde. Za hodinu jsme na Sardinii a že už máme hlad, cestou stavíme u prvního obchodu . Posílení kaloriemi jedeme na poloostrov Capo Testa. Bogdan mi říká, že už jsme tady byli před 20 léty, ale fakt si nic nepamatuji. A to bych su tuhle nádhernu pamatovat teda měla! Místo je to opravdu nádherné a dovolím si tvrdit, že jedinečné. Prozatím jsem nikde takové zvláštní obrovské kulaté skály neviděla. Ale je pravda, že s mojí paměti to jde z kopce.
Capo Testa je nádherný členitý poloostrov spojený se Sardinií úzkou šíjí, po jejíž obou stranách jsou malé pláže. Celý ostrůvek Capo Testa je tvořen masivními žulovými skalisky tvarovanými větrem do bizarních podob. Místní často mysu Testa přezdívají "měsíční krajina", protože přesně tak některá místa a pohledy na zvláštní tvary kamenů vypadají.
Z lomu Capo Testa pocházela například žula použitá při stavbě dómu a baptisteria v Pise a údajně také ta, která se uplatnila při stavbě Pantheonu v Římě. Po krásné procházce pokračujeme v cestě do Castelsardo. Počasí nám bohužel nepřeje a nám se do deště dnes moc nechce. Nevadí, alespoň konečně vložíme zápisky i fotky na stránky.
Kemp opouštíme ještě za tmy a jak jinak, rychleji, než bylo domluveno. Klasika. Jedeme a vidíme nádherný východ slunce nad zátokami, já se rozplývam nad tou krásou a Bogdan poznamená:"To je úkaz, který Ty neznáš, východ slunce" . Takhle nádherný pozdrav nám připravila Korsika k odjezdu a my se s ní loučíme.
V přístavu jsme bez deseti minut 2 hodiny před odjezdem. Chvíli jsme nesví, že je přístav takový maličký, spíš pro maličké lodičky, ale podle map zjišťujeme, že je to jediný přístav a nakonec vidíme nápis Sardinie, takže jsme správně. Necelou hodinu před odplutím začala pásová a cestovní kontrola. Prvně za celých pět let nás požádali o zavření LPG lahví. Pochopili jsme proč se od zítřka nedal koupit lístek na trajekt. Ten dnešní je takový malinký v porovnání s těmi, co jsme pluli doteď. Takže se tady moc aut ani lidí nevejde. Za hodinu jsme na Sardinii a že už máme hlad, cestou stavíme u prvního obchodu . Posílení kaloriemi jedeme na poloostrov Capo Testa. Bogdan mi říká, že už jsme tady byli před 20 léty, ale fakt si nic nepamatuji. A to bych su tuhle nádhernu pamatovat teda měla! Místo je to opravdu nádherné a dovolím si tvrdit, že jedinečné. Prozatím jsem nikde takové zvláštní obrovské kulaté skály neviděla. Ale je pravda, že s mojí paměti to jde z kopce.
Capo Testa je nádherný členitý poloostrov spojený se Sardinií úzkou šíjí, po jejíž obou stranách jsou malé pláže. Celý ostrůvek Capo Testa je tvořen masivními žulovými skalisky tvarovanými větrem do bizarních podob. Místní často mysu Testa přezdívají "měsíční krajina", protože přesně tak některá místa a pohledy na zvláštní tvary kamenů vypadají.
Z lomu Capo Testa pocházela například žula použitá při stavbě dómu a baptisteria v Pise a údajně také ta, která se uplatnila při stavbě Pantheonu v Římě. Po krásné procházce pokračujeme v cestě do Castelsardo. Počasí nám bohužel nepřeje a nám se do deště dnes moc nechce. Nevadí, alespoň konečně vložíme zápisky i fotky na stránky.
10.11.2023 Castelsardo
Ráno neprší, tak se jdeme podívat do Castelsardo, přístavního městečka ležícího na mohutných skalách nad mořem. Dominuje mu středověký romantický hrad a všude nás mají doprovázet košíky všech možných velikostí, tvarů a barev – Castelsardo je totiž městem košíkářství. To pravděpodobně v sezóně, my jsme o košíky nikde "nezakopli". Městečko vyrostlo na vysokém skalním masivu pod hradem Castelsardo, kterému vděčí za svůj název. Po strmém výstupu k hradu se nám dostává odměny a to pohled na okolní panorama. Už cestou nahoru je nádherný výhled na moře a zátoky. Z hradní vyhlídkové plošiny je vidět ostrov Asinara a Korsiku. V příkrém svahu, zvláštně zasazen do skály pod úrovní ulice, je kostel Santa Maria delle Grazie. Ukrývá madonu z 15. století, přední dílo španělsko-sardinské malířské školy. O Velikonočním pondělí právě odtud vychází procesí Lunissanti s nejstarším křížem ze 13. století LuCruiltu Nieddu – Černý Kristus. Na středověké ulici Via Mancanella stojí katedrála San Antonio Abate. Ta je nepřehlédnutelná kvůli její vysoké aragonské zvonici ozdobené majolikovou kupili. Scházíme dolu a objevujeme rybárnu. Vycházíme dovnitř a kupujeme chobotnice. Prosíme pána ať nám je i vyčistí, ten anglicky sice nerozumí, ale mluví "po našimu" . Ptá se:"Pulire?" No, ono to půjde, se tady domluvit
Pokračujeme v cestě rychle dál. Do hodiny má opět začít pršet. Kousíček odsuď se nachází mohutný lávový útvar ve tvaru slona: Roccia dell’Elefante. Ten nejenže zdobí krajinu a přitahuje obdivné pohledy kolemjedoucích, ale má velký význam i z hlediska archeologického. Uvnitř se totiž nacházejí dva tzv. domus de janas – hrobky pocházející z přednuraghského období. Na stěnách je dodnes patrná tradiční dekorace ve tvaru býčích rohů. Uděláme fotku a jedeme dál. Směr Neptunova jeskyně. Tu jsme nakonec nenavštívili, ale popojedeme kousek autem a rychle šlapeme nahoru vysoko nad rozbouřeným mořem s divokými skalisky. Celou dobu je je vidět ostrov Isola Foradada s fotogenickou Grotta dei Palombi.
My končíme u Grotta delle Brocche Rotte, kousíček za ní začíná Via Ferrata Cabirol. Začíná se zatahovat a my se rychle vracíme zpět. Než bys řekl švec, začíná pršet, do toho i uhodí pár blesků a začíná lít. U auta jsme úplně přemočení a zabarvení od červené hlíny. Tak a dnes jsme s turistikou skončili
Ráno neprší, tak se jdeme podívat do Castelsardo, přístavního městečka ležícího na mohutných skalách nad mořem. Dominuje mu středověký romantický hrad a všude nás mají doprovázet košíky všech možných velikostí, tvarů a barev – Castelsardo je totiž městem košíkářství. To pravděpodobně v sezóně, my jsme o košíky nikde "nezakopli". Městečko vyrostlo na vysokém skalním masivu pod hradem Castelsardo, kterému vděčí za svůj název. Po strmém výstupu k hradu se nám dostává odměny a to pohled na okolní panorama. Už cestou nahoru je nádherný výhled na moře a zátoky. Z hradní vyhlídkové plošiny je vidět ostrov Asinara a Korsiku. V příkrém svahu, zvláštně zasazen do skály pod úrovní ulice, je kostel Santa Maria delle Grazie. Ukrývá madonu z 15. století, přední dílo španělsko-sardinské malířské školy. O Velikonočním pondělí právě odtud vychází procesí Lunissanti s nejstarším křížem ze 13. století LuCruiltu Nieddu – Černý Kristus. Na středověké ulici Via Mancanella stojí katedrála San Antonio Abate. Ta je nepřehlédnutelná kvůli její vysoké aragonské zvonici ozdobené majolikovou kupili. Scházíme dolu a objevujeme rybárnu. Vycházíme dovnitř a kupujeme chobotnice. Prosíme pána ať nám je i vyčistí, ten anglicky sice nerozumí, ale mluví "po našimu" . Ptá se:"Pulire?" No, ono to půjde, se tady domluvit
Pokračujeme v cestě rychle dál. Do hodiny má opět začít pršet. Kousíček odsuď se nachází mohutný lávový útvar ve tvaru slona: Roccia dell’Elefante. Ten nejenže zdobí krajinu a přitahuje obdivné pohledy kolemjedoucích, ale má velký význam i z hlediska archeologického. Uvnitř se totiž nacházejí dva tzv. domus de janas – hrobky pocházející z přednuraghského období. Na stěnách je dodnes patrná tradiční dekorace ve tvaru býčích rohů. Uděláme fotku a jedeme dál. Směr Neptunova jeskyně. Tu jsme nakonec nenavštívili, ale popojedeme kousek autem a rychle šlapeme nahoru vysoko nad rozbouřeným mořem s divokými skalisky. Celou dobu je je vidět ostrov Isola Foradada s fotogenickou Grotta dei Palombi.
My končíme u Grotta delle Brocche Rotte, kousíček za ní začíná Via Ferrata Cabirol. Začíná se zatahovat a my se rychle vracíme zpět. Než bys řekl švec, začíná pršet, do toho i uhodí pár blesků a začíná lít. U auta jsme úplně přemočení a zabarvení od červené hlíny. Tak a dnes jsme s turistikou skončili
11.11.2023 Capo Caccia-Cuglieri
Ráno jsme si připsali, já připravuji snídani, Bogdan hledá, kam dnes půjdeme nebo pojedeme. Máme 2 možnosti. Obě jsou lákavé, má to ale jeden zádrhel. Řádí tady gang zlodějů. Na každém parkovišti byli lidé okradení, takže riskovat nechceme a hledáme náhradní plán.
Jedeme do Alghera nebo-li Malé Barcelony – katalánský vliv je tu cítit na každém kroku. Město má katalánský vzhled i ducha a místní obyvatelé mluví katalánsky. I keramické tabulky s názvy ulic jsou psány dvojjazyčně. Kde se tu Katalánci vzali? Když Aragonci v roce 1354 dobyli Barcelonu, přesídlili se do Alghera celá města Katalánců, kteří se tu nakonec natrvalo usadili. Za zmínku stojí fakt, že katalánština se tu dochovala ve své středověké podobě. Překrásná poloha Alghera na skalnatém výběžku je umocněna jeho dobře zachovalým středověkým opevněním (tím je obklopeno celé historické centrum) a půvabnými historickými uličkami v centru města. Jedeme dál do města Bosa, které přitahuje turisty svými úzkými uličkami a pestrobarevnými domky. Na atraktivitě přidává i umístění městečka v ústí klikatící se říčky Temo, která vytváří ve městě dvojité esíčko. Dnes naposled se ještě kousíček posuneme dál a dnešní noc strávíme v Cuglieri.
Ráno jsme si připsali, já připravuji snídani, Bogdan hledá, kam dnes půjdeme nebo pojedeme. Máme 2 možnosti. Obě jsou lákavé, má to ale jeden zádrhel. Řádí tady gang zlodějů. Na každém parkovišti byli lidé okradení, takže riskovat nechceme a hledáme náhradní plán.
Jedeme do Alghera nebo-li Malé Barcelony – katalánský vliv je tu cítit na každém kroku. Město má katalánský vzhled i ducha a místní obyvatelé mluví katalánsky. I keramické tabulky s názvy ulic jsou psány dvojjazyčně. Kde se tu Katalánci vzali? Když Aragonci v roce 1354 dobyli Barcelonu, přesídlili se do Alghera celá města Katalánců, kteří se tu nakonec natrvalo usadili. Za zmínku stojí fakt, že katalánština se tu dochovala ve své středověké podobě. Překrásná poloha Alghera na skalnatém výběžku je umocněna jeho dobře zachovalým středověkým opevněním (tím je obklopeno celé historické centrum) a půvabnými historickými uličkami v centru města. Jedeme dál do města Bosa, které přitahuje turisty svými úzkými uličkami a pestrobarevnými domky. Na atraktivitě přidává i umístění městečka v ústí klikatící se říčky Temo, která vytváří ve městě dvojité esíčko. Dnes naposled se ještě kousíček posuneme dál a dnešní noc strávíme v Cuglieri.
12.11.2023 Cuglieri -Baradili
Dopoledne přijíždíme do Spuaggia di is Arutas, vybalujeme kolo a jedeme do Torre Vecchia. Než jsme odjeli, Bogdan poprosil vedlejší karavan, jestli by nám nepohlídali ten náš. Přišel úplně nadšený, jak se umí domluvit i když neumí ani slovo italsky . Teď už se trošku bojíme, i když tady o těch místech se nikdo prozatím nezmiňoval, že by je tu vykradli. Opět se je na co dívat, nádherné zátoky, příroda kolem. Jsme na místě a po krátkém odpočinku se vracíme zpět. Teď jedeme celou dobu proti větru a je to celkem trápení. Po návratu vysílám Bogdana s bombonama jako poděkování. No a už to jede, pán je nadšený, nejdříve, že to nemuselo být, pak že jestli si dáme myrtovici, domácí a už se seznamuje u nich v autě . My jim dáváme ochutnat domácí slivovici a oni nám domácí rakii s medem a myrtovici. Manželé jsou zhruba v našem věku, taky už jsou prarodiče a jsou z Cagliari a tady jsou jenom na víkend. Chvíli jsme si povykládali, poděkovali ještě jednou za hlídání auta a rozloučili se . Oni jeli domů, já jsem se šla ještě projít k moři, chvíli ještě posedíme a pak taky jedeme dál do Baradili.
Dopoledne přijíždíme do Spuaggia di is Arutas, vybalujeme kolo a jedeme do Torre Vecchia. Než jsme odjeli, Bogdan poprosil vedlejší karavan, jestli by nám nepohlídali ten náš. Přišel úplně nadšený, jak se umí domluvit i když neumí ani slovo italsky . Teď už se trošku bojíme, i když tady o těch místech se nikdo prozatím nezmiňoval, že by je tu vykradli. Opět se je na co dívat, nádherné zátoky, příroda kolem. Jsme na místě a po krátkém odpočinku se vracíme zpět. Teď jedeme celou dobu proti větru a je to celkem trápení. Po návratu vysílám Bogdana s bombonama jako poděkování. No a už to jede, pán je nadšený, nejdříve, že to nemuselo být, pak že jestli si dáme myrtovici, domácí a už se seznamuje u nich v autě . My jim dáváme ochutnat domácí slivovici a oni nám domácí rakii s medem a myrtovici. Manželé jsou zhruba v našem věku, taky už jsou prarodiče a jsou z Cagliari a tady jsou jenom na víkend. Chvíli jsme si povykládali, poděkovali ještě jednou za hlídání auta a rozloučili se . Oni jeli domů, já jsem se šla ještě projít k moři, chvíli ještě posedíme a pak taky jedeme dál do Baradili.
13.11.2023
Jedeme na kole z Baradili do Tuili, kolem nádherně vonících zoraných polí. Vrátila jsem se do dětství. Tahle vůně ve mně evokuje příjemné pobyty u babičky na vesnici. Projíždíme původními vesničkami, kde se zastavil čas. Lidé se mile usmívali, někteří nám nadšeně mávali a někteří měli na tváři úžas, ze kterého se dalo číst:"oni asi zabloudili. Proč by tu jinak byli". V jedné z nich Bogdan kupuje svačinu u velmi staré paní (odhadoval 90 let), kupuje bagetu a prosciutto. Pani mu bagetu rozkrojí a udělá nám 2 krásné sendviče. Tady nic neobvyklého. Nemáme ještě hlad a tak pokračujeme dál do další vesnice, kde se na náměstí najíme a objednáváme si výbornou kavu. Táto zastaralá vesnička tu má totiž něco, co se tváří jako kavárna . Vracíme se zpět a mne stvrdli nohy a je mi nějak divně. Cesta zpět je boj s morálkou. Jsme u auta uděláme servis kolem auta a Bogdan se snaží vyřešit problém s kamerou na couvání. Ta nám přestala fungovat při včerejším dojezdu. Pojistky vypadají ok, takže problém bude asi závažnějšího rázu .
Opět jedeme dál, přibližujeme se ke Cagliari, kde mají zítra přiletěl kamarádi. Cestou volá Adam, náš the best friend, kterého Bogdan poprosil, ať mu přiveze karton iqosu. Adam samozřejmě zapomněl, tak je kupoval na poslední chvíli na letišti. On je sice kuřák, ale kouří klasiky a když paní na něho vychrlila -klasické, nové, s příchutí, bez příchutě...tak Adam pochopil, že to je složitý nákup a volal Bogdanovi, co to panejane je, ať si to domluví přes telefon a on to zaplatí a přiveze. A že sebou má hodit protože už ho volají do letadla .
Jedeme na kole z Baradili do Tuili, kolem nádherně vonících zoraných polí. Vrátila jsem se do dětství. Tahle vůně ve mně evokuje příjemné pobyty u babičky na vesnici. Projíždíme původními vesničkami, kde se zastavil čas. Lidé se mile usmívali, někteří nám nadšeně mávali a někteří měli na tváři úžas, ze kterého se dalo číst:"oni asi zabloudili. Proč by tu jinak byli". V jedné z nich Bogdan kupuje svačinu u velmi staré paní (odhadoval 90 let), kupuje bagetu a prosciutto. Pani mu bagetu rozkrojí a udělá nám 2 krásné sendviče. Tady nic neobvyklého. Nemáme ještě hlad a tak pokračujeme dál do další vesnice, kde se na náměstí najíme a objednáváme si výbornou kavu. Táto zastaralá vesnička tu má totiž něco, co se tváří jako kavárna . Vracíme se zpět a mne stvrdli nohy a je mi nějak divně. Cesta zpět je boj s morálkou. Jsme u auta uděláme servis kolem auta a Bogdan se snaží vyřešit problém s kamerou na couvání. Ta nám přestala fungovat při včerejším dojezdu. Pojistky vypadají ok, takže problém bude asi závažnějšího rázu .
Opět jedeme dál, přibližujeme se ke Cagliari, kde mají zítra přiletěl kamarádi. Cestou volá Adam, náš the best friend, kterého Bogdan poprosil, ať mu přiveze karton iqosu. Adam samozřejmě zapomněl, tak je kupoval na poslední chvíli na letišti. On je sice kuřák, ale kouří klasiky a když paní na něho vychrlila -klasické, nové, s příchutí, bez příchutě...tak Adam pochopil, že to je složitý nákup a volal Bogdanovi, co to panejane je, ať si to domluví přes telefon a on to zaplatí a přiveze. A že sebou má hodit protože už ho volají do letadla .
14.11.2023 Capo Carbonara, Cagliari
Dnes máme v plánu přesun na poloostrov Capo Carbonara, kde u pláže di Porto Giunco máme sraz s našimi přáteli. Cestou Bogdan "vyskakuje" z auta a "letí" koupit pečivo a jogurt. U pultu kde paní krájela a vážila pečivo, sýry a salámy se prý vytvořila fronta a kdyby tam obsluhovala včerejší babička, tak tam stráví celé odpoledne .
Jsme na parkovišti u pláže a čekáme na známé. Po přivítání jdeme na pláž a Bogdan se jako první vrhá do moře. Postupně se otužujeme všichni . Odpoledne se vydáváme k zřícenině nějaké obranné věže a na chodníčku je bagr, který tady bagruje onu cestičku. Bagr zastavuje a pouští nás, ale před ním je další pracant, který rozhazuje rukama a něco se nám snaží sdělit. Pochopili jsme jenom lavore, (že se tady pracuje jsme pochopili i bez tohoto sdělení) a snaží se nás nepustit dál. Bogdan se otáčí, že se vrátí, ale Dorka je neoblomná, a ukazuje na mobil, že tu je turistická značka a nemíní se vzdát výhledu na věž a okolí. Chlap najednou mávne rukou a rezignovaně ukazuje, ať jdeme. Jsme nahoře, zdokumentujeme všechny panoramata, pokocháme se pohledy aaa nenacházíme cestu k západnímu pobřeží, co znamená, že se musíme vrátit k bagru . U pláže to bereme vrchní cestou a jsme u parkoviště, které je oplocené a označené, že je na místo, kde teď jsme vstup zakázán protože se tam pracuje. Aha, to vysvětluje, proč byl chlap naštvaný a co nám asi říkal. Jo, to si měl ale označit i ten druhý vstup. Po nás šla na věž další skupinka, která asi taky nic netušila. Večer jdeme do dočasného domova známých a užíváme si krásný večer. Adam připravil výborné krevety, my jsme koupili pizzu. Popíjel se džus s kapkou vodky (Bogdan celou dobu tvrdil, že tam skoro žádná vodka není) a holky víno. Téměř násilím jsme museli po půlnoci rozpustit seanci, jinak bychom zítra nikam nejeli. Kluci už moc neartikulovali
Dnes máme v plánu přesun na poloostrov Capo Carbonara, kde u pláže di Porto Giunco máme sraz s našimi přáteli. Cestou Bogdan "vyskakuje" z auta a "letí" koupit pečivo a jogurt. U pultu kde paní krájela a vážila pečivo, sýry a salámy se prý vytvořila fronta a kdyby tam obsluhovala včerejší babička, tak tam stráví celé odpoledne .
Jsme na parkovišti u pláže a čekáme na známé. Po přivítání jdeme na pláž a Bogdan se jako první vrhá do moře. Postupně se otužujeme všichni . Odpoledne se vydáváme k zřícenině nějaké obranné věže a na chodníčku je bagr, který tady bagruje onu cestičku. Bagr zastavuje a pouští nás, ale před ním je další pracant, který rozhazuje rukama a něco se nám snaží sdělit. Pochopili jsme jenom lavore, (že se tady pracuje jsme pochopili i bez tohoto sdělení) a snaží se nás nepustit dál. Bogdan se otáčí, že se vrátí, ale Dorka je neoblomná, a ukazuje na mobil, že tu je turistická značka a nemíní se vzdát výhledu na věž a okolí. Chlap najednou mávne rukou a rezignovaně ukazuje, ať jdeme. Jsme nahoře, zdokumentujeme všechny panoramata, pokocháme se pohledy aaa nenacházíme cestu k západnímu pobřeží, co znamená, že se musíme vrátit k bagru . U pláže to bereme vrchní cestou a jsme u parkoviště, které je oplocené a označené, že je na místo, kde teď jsme vstup zakázán protože se tam pracuje. Aha, to vysvětluje, proč byl chlap naštvaný a co nám asi říkal. Jo, to si měl ale označit i ten druhý vstup. Po nás šla na věž další skupinka, která asi taky nic netušila. Večer jdeme do dočasného domova známých a užíváme si krásný večer. Adam připravil výborné krevety, my jsme koupili pizzu. Popíjel se džus s kapkou vodky (Bogdan celou dobu tvrdil, že tam skoro žádná vodka není) a holky víno. Téměř násilím jsme museli po půlnoci rozpustit seanci, jinak bychom zítra nikam nejeli. Kluci už moc neartikulovali
15.11.2023 Porto Pino
Ráno Bogdan vypadá po včerejší juice party jako zombie a my odjíždíme z Cagliari do Porto Pino. Na místě jsme trochu dřív než zbytek výpravy, takže stihneme ještě kávu a připravit svačinu. Pak si nasedneme do auta k Michalovi a Dorotce a se chceme podívat duny. Projíždíme přes cestičku dělící moře a slanisko, na kterém je početná skupinka plameňáků. Michal zastavuje a Dorka fotí jako o život. Přece si tyhle krásky musíme uchovat nejen v paměti, ale musíme počítat i s případnou ztrátou paměti . Dojeli jsme na velké parkoviště, kde parkujeme jenom my. Vycházíme a zajišťujeme, že můstek, přes který jsme se chtěli dostat na druhý břeh, tak nějak chybí. On se teda neztratil úplně, leží na parkovišti, ale to nám moc nepomůže. Začínáme hledat, zda by bylo možné se někde přebrodit téměř "nasucho", ale vypadá to beznadějně. Nakonec se Peťa obléká do plavek a zkouší, který úsek by byl "nejschůdnější", ale všude je voda minimálně do pasu. A navíc, nevíme, jaké "nástrahy" nás můžou čekat na dalších úsecích. Dorotka našla náhradní plán, prý si půjčuje tu lodičku, co tady kotví a pak ji zase vrátíme. Má to ale 2 háčky. 1. Někdo by k té lodičce, co se chystáme odcizit, musel doplavat a za 2. je celkem možné, že by na nás i lodičku po návratu tady čekali strážci zákona a nevím, jak by si nechali vysvětlit, že jsme si ji jenom půjčili. No, ale adrenalin by to mohl být. To né že né. Takže, nakonec nasedneme do aut a jedeme na další parkoviště. Odtud se dá podél moře také dojít k dunám. Pláže jsou zasypané velkým množstvím chaluh a my se jenom můžeme dovtípit, zda to tady tak vypadá i v sezóně. Po 3 km jsme na místě a všichni nadšeně fotí. Můj dvorní fotograf zůstal na začátku dun, prý ho bolí noha z toho písku, ale myslím, že to bylo 50% problému. Zbývajících 50% byl džus, ve kterém prý vůbec nebyla cítit vodka. Liter a půl vodky se prostě někde vypařil. Zbytek skupinky došel až do srdce a na vrchol duny. Vracíme se zpět a vyzvedáváme Bogdana. U auta se loučíme do zítra, kamarádi se vracejí do Cagliari, kde mají ubytování, my tady zůstáváme.
OdpovědětPřeposlat
Ráno Bogdan vypadá po včerejší juice party jako zombie a my odjíždíme z Cagliari do Porto Pino. Na místě jsme trochu dřív než zbytek výpravy, takže stihneme ještě kávu a připravit svačinu. Pak si nasedneme do auta k Michalovi a Dorotce a se chceme podívat duny. Projíždíme přes cestičku dělící moře a slanisko, na kterém je početná skupinka plameňáků. Michal zastavuje a Dorka fotí jako o život. Přece si tyhle krásky musíme uchovat nejen v paměti, ale musíme počítat i s případnou ztrátou paměti . Dojeli jsme na velké parkoviště, kde parkujeme jenom my. Vycházíme a zajišťujeme, že můstek, přes který jsme se chtěli dostat na druhý břeh, tak nějak chybí. On se teda neztratil úplně, leží na parkovišti, ale to nám moc nepomůže. Začínáme hledat, zda by bylo možné se někde přebrodit téměř "nasucho", ale vypadá to beznadějně. Nakonec se Peťa obléká do plavek a zkouší, který úsek by byl "nejschůdnější", ale všude je voda minimálně do pasu. A navíc, nevíme, jaké "nástrahy" nás můžou čekat na dalších úsecích. Dorotka našla náhradní plán, prý si půjčuje tu lodičku, co tady kotví a pak ji zase vrátíme. Má to ale 2 háčky. 1. Někdo by k té lodičce, co se chystáme odcizit, musel doplavat a za 2. je celkem možné, že by na nás i lodičku po návratu tady čekali strážci zákona a nevím, jak by si nechali vysvětlit, že jsme si ji jenom půjčili. No, ale adrenalin by to mohl být. To né že né. Takže, nakonec nasedneme do aut a jedeme na další parkoviště. Odtud se dá podél moře také dojít k dunám. Pláže jsou zasypané velkým množstvím chaluh a my se jenom můžeme dovtípit, zda to tady tak vypadá i v sezóně. Po 3 km jsme na místě a všichni nadšeně fotí. Můj dvorní fotograf zůstal na začátku dun, prý ho bolí noha z toho písku, ale myslím, že to bylo 50% problému. Zbývajících 50% byl džus, ve kterém prý vůbec nebyla cítit vodka. Liter a půl vodky se prostě někde vypařil. Zbytek skupinky došel až do srdce a na vrchol duny. Vracíme se zpět a vyzvedáváme Bogdana. U auta se loučíme do zítra, kamarádi se vracejí do Cagliari, kde mají ubytování, my tady zůstáváme.
OdpovědětPřeposlat
16.11.2023 Cala Domestica - Baradili
Ráno zastavujeme v San't Anna Arresi. Tahle malebná vesnička je zajímavá tím, že přímo na náměstí se nachází Murang. Uděláme cvak, cvak a jedeme dál. Další cíl je pláž Domestica, kde se setkáváme s našimi kamarády. Adam pro dnešní vysloveně plážový den hned na úvod otevřel šampaňské, pro dámy, pivo pro pány, připijeme si, vyfotíte se a jdeme. Už příjezd a všechny panoramata daly tušit, že tohle místo bude hodně k zalíbení. A opravdu, je tady nádherně. Malá kouzelná písková pláž Cala Domestica je půvabně zasazená mezi skály dodávající ji nádhernou divokost. Michal tady objevil plastovou židli, na které zaujal strategickou pozici a oddal se meditaci . Dorka chodila a hledala ty nejlepší místa pro focení. Další část skupinky objevila za skalní katedrálou další maličkou plážičku, na které vůbec nefouká. Jdeme tam. Malá plážička Sa Caletta poskytovala doteď soukromí jednomu staršímu páru a ženě středního věku. Převlíkáme se do plavek a jdeme do moře. Adam u toho předvedl velké divadlo hodné sošky Oskara než se odhodlal namočit. Pak uvedl, že musel připravovat ledviny na vstup do vody .Ještě krátkou chvíli se kocháme tou nádherou a jedeme na kávu do Buggerru, které je nedaleko. Doufáme, že tam by kávu mohli někde prodávat. Nacházíme příjemnou kavárnu a vyzkoušíme i lákavě vypadající koláče. Popojedeme cca 2km na pláž San Nicolo a uděláme si společnou fotografii. Opravdu krátkou chvíli posedíme a pak jak poznamenal Michal:"Tímto se zájezd ADHD s vámi loučí" , se se všemi loučíme. Zítřejší program je pro nás daleko, takže my už pojedeme směrem na východní pobřeží. Dnes je před námi zhruba 1,5 hodiny cesty do Baradili, kde už to známe.
Ráno zastavujeme v San't Anna Arresi. Tahle malebná vesnička je zajímavá tím, že přímo na náměstí se nachází Murang. Uděláme cvak, cvak a jedeme dál. Další cíl je pláž Domestica, kde se setkáváme s našimi kamarády. Adam pro dnešní vysloveně plážový den hned na úvod otevřel šampaňské, pro dámy, pivo pro pány, připijeme si, vyfotíte se a jdeme. Už příjezd a všechny panoramata daly tušit, že tohle místo bude hodně k zalíbení. A opravdu, je tady nádherně. Malá kouzelná písková pláž Cala Domestica je půvabně zasazená mezi skály dodávající ji nádhernou divokost. Michal tady objevil plastovou židli, na které zaujal strategickou pozici a oddal se meditaci . Dorka chodila a hledala ty nejlepší místa pro focení. Další část skupinky objevila za skalní katedrálou další maličkou plážičku, na které vůbec nefouká. Jdeme tam. Malá plážička Sa Caletta poskytovala doteď soukromí jednomu staršímu páru a ženě středního věku. Převlíkáme se do plavek a jdeme do moře. Adam u toho předvedl velké divadlo hodné sošky Oskara než se odhodlal namočit. Pak uvedl, že musel připravovat ledviny na vstup do vody .Ještě krátkou chvíli se kocháme tou nádherou a jedeme na kávu do Buggerru, které je nedaleko. Doufáme, že tam by kávu mohli někde prodávat. Nacházíme příjemnou kavárnu a vyzkoušíme i lákavě vypadající koláče. Popojedeme cca 2km na pláž San Nicolo a uděláme si společnou fotografii. Opravdu krátkou chvíli posedíme a pak jak poznamenal Michal:"Tímto se zájezd ADHD s vámi loučí" , se se všemi loučíme. Zítřejší program je pro nás daleko, takže my už pojedeme směrem na východní pobřeží. Dnes je před námi zhruba 1,5 hodiny cesty do Baradili, kde už to známe.
17.11.2023 Baradili-Lanusei
Na kole přes nádherné vesnice Genuri, Sini, Albagiara, Escovedu, Figu, Gonosno. V jedné z vesniček zastavujeme v baru honosně nazvaném Bar Centrale na kávu. Bogdan jde objednat kávu. Po příchodu dovnitř na něho zapíchne pohled 6 ostrých místních hochů. Původně si chtěl objednat cappuccino, ale teď, když k těm ostrým hochům si ještě vzpomene na včerejší kreslený vtip na FB, kde si turista ve 14,00 objednává cappuccino a číšník vytahuje pistoli a zastřelí ho, nemá moc odvahu. Takže si objednává café con late a dostává macchiato . Na doplnění, v Itálii je smrtelný hřích si po 11 hodině objednat cappuccino nebo café latté. Tyhle nápoje jsou podávané jenom jako součást snídaně, proto do 11 hodin. Jsme u auta a po krátkém odpočinku pokračujeme v cestě dál. Před námi je cca 3 hodiny divokou krajinou, z které jde až strach, pořád nahoru, dolů, do leva, do prava... Najednou se objeví vesnice, kde to vypadá, že se lidé z ni vypařili. Pak je železniční přejezd a svítí červená. Po chvilce jde chlap a "otevírá závoru" - odmotává natažené lano . Dnešní cesta je nekonečná, na místě, ve městě Lanusei jsme už za tmy a hledáme, kde zaparkovat co nejblíže prádelny. Čeká nás ještě praní. Po asi 10 minutovém hledání cože to vlastně máme do pračky nalít z toho množství lahviček s italskými popisky, se prádlo konečně pere.
Na kole přes nádherné vesnice Genuri, Sini, Albagiara, Escovedu, Figu, Gonosno. V jedné z vesniček zastavujeme v baru honosně nazvaném Bar Centrale na kávu. Bogdan jde objednat kávu. Po příchodu dovnitř na něho zapíchne pohled 6 ostrých místních hochů. Původně si chtěl objednat cappuccino, ale teď, když k těm ostrým hochům si ještě vzpomene na včerejší kreslený vtip na FB, kde si turista ve 14,00 objednává cappuccino a číšník vytahuje pistoli a zastřelí ho, nemá moc odvahu. Takže si objednává café con late a dostává macchiato . Na doplnění, v Itálii je smrtelný hřích si po 11 hodině objednat cappuccino nebo café latté. Tyhle nápoje jsou podávané jenom jako součást snídaně, proto do 11 hodin. Jsme u auta a po krátkém odpočinku pokračujeme v cestě dál. Před námi je cca 3 hodiny divokou krajinou, z které jde až strach, pořád nahoru, dolů, do leva, do prava... Najednou se objeví vesnice, kde to vypadá, že se lidé z ni vypařili. Pak je železniční přejezd a svítí červená. Po chvilce jde chlap a "otevírá závoru" - odmotává natažené lano . Dnešní cesta je nekonečná, na místě, ve městě Lanusei jsme už za tmy a hledáme, kde zaparkovat co nejblíže prádelny. Čeká nás ještě praní. Po asi 10 minutovém hledání cože to vlastně máme do pračky nalít z toho množství lahviček s italskými popisky, se prádlo konečně pere.
18.11.2023 Lanusei-Arbatax
Lenošení na pláži Tortoli, s krátkou procházkou na vedlejší pláž Spiaggia di Porto Frailis.
Lenošení na pláži Tortoli, s krátkou procházkou na vedlejší pláž Spiaggia di Porto Frailis.
19.11.2023 Santa Maria Navarrese
Toto malé městečko je cílem dnešního cyklo výletu. Jedeme, kocháme se a najednou sjíždíme z cesty mezi křoví a po chvilce je před námi brod. Zastavujeme, Bogdan zkoumá pohledem jako by měl v očích hloubkoměr, zda to projedeme. On se odhodlává a jede. Je na druhé straně a mám prý 2 možnosti. No já vidím jenom jednu, obzvlášť po tom když jsem viděla jak hluboko vjel do vody a jak to s ním kymácelo. Prostě se půjdu téměř po kolena schladit. Jsme na druhé straně a po chvilce...Další brod, ten už ale vynecháme a otáčíme se. Tohle už vypadá na koupání. Jsme v cíli a je tady nádherně, jak jinak. Usedneme na pláži a sníme svačinu. Poháním Bogdana, že když je dnes tak hezky, ať jedeme a uložíme na pláži na sluníčku. Cestou zastavujeme v kavárně, kde sedí pár místních chlapů u vína a povídají si. V momentě kdy projde kolem jakákoliv žena, diskuse na chvíli ustane, všichni si ji prohlédnou a pak jakoby nic, pokračují v diskusi dál. Všude je to stejné, chlap je prostě chlap . Paráda, kromě kola, stíháme i relax na pláži .
Toto malé městečko je cílem dnešního cyklo výletu. Jedeme, kocháme se a najednou sjíždíme z cesty mezi křoví a po chvilce je před námi brod. Zastavujeme, Bogdan zkoumá pohledem jako by měl v očích hloubkoměr, zda to projedeme. On se odhodlává a jede. Je na druhé straně a mám prý 2 možnosti. No já vidím jenom jednu, obzvlášť po tom když jsem viděla jak hluboko vjel do vody a jak to s ním kymácelo. Prostě se půjdu téměř po kolena schladit. Jsme na druhé straně a po chvilce...Další brod, ten už ale vynecháme a otáčíme se. Tohle už vypadá na koupání. Jsme v cíli a je tady nádherně, jak jinak. Usedneme na pláži a sníme svačinu. Poháním Bogdana, že když je dnes tak hezky, ať jedeme a uložíme na pláži na sluníčku. Cestou zastavujeme v kavárně, kde sedí pár místních chlapů u vína a povídají si. V momentě kdy projde kolem jakákoliv žena, diskuse na chvíli ustane, všichni si ji prohlédnou a pak jakoby nic, pokračují v diskusi dál. Všude je to stejné, chlap je prostě chlap . Paráda, kromě kola, stíháme i relax na pláži .
20.11.2023 Cala Goloritze
Dalo by se říct, že dnes jdeme opět po stopách minulých. Jde se na pláž Cala Goloritze. Před 20 léty jsme tady byli s dětmi a našim nejlepším kamarádem . Nejdříve se jede, 35 km a dojezd hlásí za hodinu. Už se těším, to zas budou švihadla .Jsme na místě a už nějakou dobu není ani náznak života, pokud nepočítáme divočáky a ani náznak signálu. A my jsme nenahlásili synovi, že pokud bude potřeba řešit něco pracovního, tak až odpoledne. Pokud by do té doby něco "hořelo" ať to vyřeší. Placené parkoviště, které mělo být otevřeno, je překvapivě zavřeno. Hledáme, kam bychom postavili auto. Kromě nás tady parkuje už pár aut, takže výběr není bůhvíjak velký. Nejdříve Bogdan zabezpečuje auto. Nevím proč ho to napadlo zrovna tady v té divočině. Za okno lepí umělecké dílo hodné výstavy v Louvre. Na něm je napsáno No many inside a pod tím piktogramy - namalované peníze, počítač, fotoaparát a všechny jsou přeškrtnuté . Piktogramy proto, páč nám nefungoval translator, když tady není signál . Teď už úplně klidní, když jsme tak perfektně zabezpečili našeho miláčka, jdeme. Chvíli po rovině a do kopce, 100 výškových metrů a pak 500 metrů, teda výškových scházíme k moři. Po necelé hodině se nám ukázaly skály, na které si Bogdan pamatuje, prý takové krásky si musím pamatovat. Ty brďo, uvažuji, zda jsem tady opravdu před 20 léty byla i já. Chvíli po skalách se objevuje i moře a čím blíže jsme, tím je pohled úžasnější. Tohle je opravdu nádherná zátoka. Moře má snad všechny odstíny zelené a modré. Na maličké pláži jsou pouze 2 lezci, kousek dál jdou další 2, kteří okoukávají skály a na jednom z větších kamenů je nějaký zamilovaný pár. Chvíli posedíme, kocháme se tou nádherou. Velké skalní útesy doplněné piniemi dodávají pláži divoký ráz a nádherné moře to všechno zjemňuje. Jing, jang. Uvažuji, kdo první vůbec objevil tuhle nádheru. Jestli tady někdo přistál lodí nebo nějaký pastevec se tady prodral porostem. A to nadšení co museli zažít ! Škoda jen, že se nevykoupeme. Mimo sezónní výlety mají výhodu v tom, že nezakopávame o davy lidí, ale nevýhodu, že sluníčko je nízko a tudíž je osvětlený jenom malinký kousíček pláže, který omývá moře. I ten bude za chvíli ve stínu. Takže neuschneme. To nám ale vůbec nevadí. Dnes jsme viděli ráj . Vracíme se zpět. Bereme pro Renka kámen na pomníček. Jsme u auta, signál se pořád neobjevil, takže musíme odjet. Jedeme celkem dlouho, než máme konečně signál. Ihned když se objevil zastavujeme a to je samé píp, píp. Mezi kozama, krávami a čuníky řešíme telefony. Na večer dojíždíme před Cala Gonone. Večer posíláme fotografie z pláže dětem, jestli si na ni vzpomínají. Tak ty mají narozdíl ode mne lepší paměť. Odpověď syna:"Tam nám nahoře na parkingu vykradli auto. Ne?" Dcera:"Ty jo, pláž se mi zdá jiná, ale šli jsme takovou škarpou". Já si myslím, že nás vykradli jinde, to místo se mi totiž vůbec nelíbilo, ale...
Dalo by se říct, že dnes jdeme opět po stopách minulých. Jde se na pláž Cala Goloritze. Před 20 léty jsme tady byli s dětmi a našim nejlepším kamarádem . Nejdříve se jede, 35 km a dojezd hlásí za hodinu. Už se těším, to zas budou švihadla .Jsme na místě a už nějakou dobu není ani náznak života, pokud nepočítáme divočáky a ani náznak signálu. A my jsme nenahlásili synovi, že pokud bude potřeba řešit něco pracovního, tak až odpoledne. Pokud by do té doby něco "hořelo" ať to vyřeší. Placené parkoviště, které mělo být otevřeno, je překvapivě zavřeno. Hledáme, kam bychom postavili auto. Kromě nás tady parkuje už pár aut, takže výběr není bůhvíjak velký. Nejdříve Bogdan zabezpečuje auto. Nevím proč ho to napadlo zrovna tady v té divočině. Za okno lepí umělecké dílo hodné výstavy v Louvre. Na něm je napsáno No many inside a pod tím piktogramy - namalované peníze, počítač, fotoaparát a všechny jsou přeškrtnuté . Piktogramy proto, páč nám nefungoval translator, když tady není signál . Teď už úplně klidní, když jsme tak perfektně zabezpečili našeho miláčka, jdeme. Chvíli po rovině a do kopce, 100 výškových metrů a pak 500 metrů, teda výškových scházíme k moři. Po necelé hodině se nám ukázaly skály, na které si Bogdan pamatuje, prý takové krásky si musím pamatovat. Ty brďo, uvažuji, zda jsem tady opravdu před 20 léty byla i já. Chvíli po skalách se objevuje i moře a čím blíže jsme, tím je pohled úžasnější. Tohle je opravdu nádherná zátoka. Moře má snad všechny odstíny zelené a modré. Na maličké pláži jsou pouze 2 lezci, kousek dál jdou další 2, kteří okoukávají skály a na jednom z větších kamenů je nějaký zamilovaný pár. Chvíli posedíme, kocháme se tou nádherou. Velké skalní útesy doplněné piniemi dodávají pláži divoký ráz a nádherné moře to všechno zjemňuje. Jing, jang. Uvažuji, kdo první vůbec objevil tuhle nádheru. Jestli tady někdo přistál lodí nebo nějaký pastevec se tady prodral porostem. A to nadšení co museli zažít ! Škoda jen, že se nevykoupeme. Mimo sezónní výlety mají výhodu v tom, že nezakopávame o davy lidí, ale nevýhodu, že sluníčko je nízko a tudíž je osvětlený jenom malinký kousíček pláže, který omývá moře. I ten bude za chvíli ve stínu. Takže neuschneme. To nám ale vůbec nevadí. Dnes jsme viděli ráj . Vracíme se zpět. Bereme pro Renka kámen na pomníček. Jsme u auta, signál se pořád neobjevil, takže musíme odjet. Jedeme celkem dlouho, než máme konečně signál. Ihned když se objevil zastavujeme a to je samé píp, píp. Mezi kozama, krávami a čuníky řešíme telefony. Na večer dojíždíme před Cala Gonone. Večer posíláme fotografie z pláže dětem, jestli si na ni vzpomínají. Tak ty mají narozdíl ode mne lepší paměť. Odpověď syna:"Tam nám nahoře na parkingu vykradli auto. Ne?" Dcera:"Ty jo, pláž se mi zdá jiná, ale šli jsme takovou škarpou". Já si myslím, že nás vykradli jinde, to místo se mi totiž vůbec nelíbilo, ale...
21.11.2023 Cala Gonone
Celá oblast Cala Gonone nemá dobrou pověst, v sezoně je hodně turisticky populární a z toho pramení určitý negativismus místních vůči karavanistům. V park4Night jsme si přečetli, že se zde vyskytly i případy krádeží v obytných autech a tak nejsme moc v pohodě. Parkujeme kolem přímorské silnice a souseda se ptáme na zkušenosti. Prý tady je 3 dny a zatím žádný problém. Že tady 2x denně projíždějí měšťáci a kontroluji, zda obytky dodržují pravidla nekempování. Trochu nás tím uklidnil a tak bereme lezecké věci a odpoledne strávíme lezením v oblasti Cala di Fuili.
Celá oblast Cala Gonone nemá dobrou pověst, v sezoně je hodně turisticky populární a z toho pramení určitý negativismus místních vůči karavanistům. V park4Night jsme si přečetli, že se zde vyskytly i případy krádeží v obytných autech a tak nejsme moc v pohodě. Parkujeme kolem přímorské silnice a souseda se ptáme na zkušenosti. Prý tady je 3 dny a zatím žádný problém. Že tady 2x denně projíždějí měšťáci a kontroluji, zda obytky dodržují pravidla nekempování. Trochu nás tím uklidnil a tak bereme lezecké věci a odpoledne strávíme lezením v oblasti Cala di Fuili.
22.11.2023 San Teodoro
Má hodně pršet a proto bohužel vynecháváme trek do Cala Luna. Byli jsme tam už minule, ale vynechat tohle místo je hřích a my zhřešíme. Využijeme deštivý den k přesunu. Čas odjezdu se krátí a atrakcí máme před sebou pořád dost. Jedeme do města San Teodoro, podívat a projít se po místní známé pláži. Je tady nádherně, jenom pláž nám zmizla. Pláž s nádherným bílým pískem je vinou počasí pod vodou. Evidentně takové počasí nevadí, ba naopak přilákalo 2 surfaře. Jeden už odchází, ale druhý si moře užívá a my ho chvilinku pozorujeme. Pak se ještě projdeme a v městě duchů, ve kterém tady v létě musí být jak ve včelím úlu, konečně nacházíme bar a usedáme na deci vína. Pán majitel hraje s místními karty a užívá si mimosezónního klidu. A my taky.
Má hodně pršet a proto bohužel vynecháváme trek do Cala Luna. Byli jsme tam už minule, ale vynechat tohle místo je hřích a my zhřešíme. Využijeme deštivý den k přesunu. Čas odjezdu se krátí a atrakcí máme před sebou pořád dost. Jedeme do města San Teodoro, podívat a projít se po místní známé pláži. Je tady nádherně, jenom pláž nám zmizla. Pláž s nádherným bílým pískem je vinou počasí pod vodou. Evidentně takové počasí nevadí, ba naopak přilákalo 2 surfaře. Jeden už odchází, ale druhý si moře užívá a my ho chvilinku pozorujeme. Pak se ještě projdeme a v městě duchů, ve kterém tady v létě musí být jak ve včelím úlu, konečně nacházíme bar a usedáme na deci vína. Pán majitel hraje s místními karty a užívá si mimosezónního klidu. A my taky.
23.11.2023 Cala Brandinchi, Porto San Paulo
Pokračujeme dál, na jednu z nej pláži v luxusní oblasti Costa Smeradla, čili smaragdového pobřeží. Už název dává tušit, že to nebude kdejaká pláž a kdejaké pobřeží. Tady se za dovolenou musí trošku připlatit Když jsem hledala nějaké zajímavosti a popis této luxusní části, tak první co na mne vyskočilo bylo: Smaragdové pobřeží je známé svou nádhernou krajinou – unikátními plážemi s bílým pískem, zátokami hluboce zaříznutými do pobřeží, růžovými žulovými skalami opracovávanými po tisíce let větrem, středomořskými keři a voňavými jalovci porostlé kopcovité břehy. Atmosféru Karibiku podtrhuje teplé, křišťálově čisté moře. Costa Smeralda je asi 20 km dlouhý pobřežní pás od Porto Cervo po Golfo di Cugnana. Hranice je vyznačena 2 velkými žulovými kameny s nápisem Costa Smeralda a symbolem smaragdu. Hlavními letovisky jsou malá městečka Porto Cervo a Porto Rotondo, jež mají punc luxusních letních středisek. V přístavištích se můžete kochat jachtami světových celebrit, herců, podnikatelů i politiků. No, to je hezké už při čtení. Pak jsem se teda dočetla, že cena trička začíná cca kolem 400. Eur . Doufám, že mi nebudou chybět trička .
Cestou nás okouzlil skalní masív, který vypadá honosně a dodává celému pobřeží zvláštní punc. Nakonec zjišťujeme, že je to ostrov Cana. Nejprve jsme dojeli na pláž, která ale není Cala Brandinchi. Nastala nějaká chyba v Metrixu. Když jsem zadávala do map cíle výletů, tak z nějakého mně nejasného důvodu jsem vyhledala název pláže a uložila ji i s popisem a ejhle, jsme někde jinde. Nevadí, je tady hezky. Jsme tady jenom my a překvapený rybář. Evidentně už neočekával žádného turistu. Naše pláž je naproti a my řešíme, jak tam dojet a kde zaparkovat. Oba problémy jsme vyřešili a musím říct, že tohle stálo opravdu zato, tady zajet. Za mne, je tohle určitě jedna z nej pláži.
Vracíme se zpět a na místě, kde nám dovolili zaparkovat, se nás mladý muž ptá odkud jsme, kam jedeme, co jsme tady viděli a pak nám ještě doporučí, ať si zajedeme na ostrov Maddalena a projedeme ho na kole. Bezva, zítra má být nádherné počasí, tak máme plán . Dnes máme v plánu dojet do Porto San Paolo. Trošičku máme problém dostat se do samoobslužného aurokempu. V samoobslužném kempu jsme poprvé . Dostat se do něj dá pouze přihlášením přes aplikaci a nám se nedaří projít posledním krokem. Nakonec Bogdan poprosí Itala, který je v kempu a je to. Paráda, jsme za závorou, bereme kola a jedeme se podívat na všechnu tu krásu kolem. A že je tu hezky. Tady jsem možná viděla nejhezčí přístav pro malé lodě. Dalo by se říct , že jeho součástí je i nádherná pláž, ta je lemovaná zelení a nádhernými červenými kameny. Za tím vším se tyčí ostrov Tavolara.
Pokračujeme dál, na jednu z nej pláži v luxusní oblasti Costa Smeradla, čili smaragdového pobřeží. Už název dává tušit, že to nebude kdejaká pláž a kdejaké pobřeží. Tady se za dovolenou musí trošku připlatit Když jsem hledala nějaké zajímavosti a popis této luxusní části, tak první co na mne vyskočilo bylo: Smaragdové pobřeží je známé svou nádhernou krajinou – unikátními plážemi s bílým pískem, zátokami hluboce zaříznutými do pobřeží, růžovými žulovými skalami opracovávanými po tisíce let větrem, středomořskými keři a voňavými jalovci porostlé kopcovité břehy. Atmosféru Karibiku podtrhuje teplé, křišťálově čisté moře. Costa Smeralda je asi 20 km dlouhý pobřežní pás od Porto Cervo po Golfo di Cugnana. Hranice je vyznačena 2 velkými žulovými kameny s nápisem Costa Smeralda a symbolem smaragdu. Hlavními letovisky jsou malá městečka Porto Cervo a Porto Rotondo, jež mají punc luxusních letních středisek. V přístavištích se můžete kochat jachtami světových celebrit, herců, podnikatelů i politiků. No, to je hezké už při čtení. Pak jsem se teda dočetla, že cena trička začíná cca kolem 400. Eur . Doufám, že mi nebudou chybět trička .
Cestou nás okouzlil skalní masív, který vypadá honosně a dodává celému pobřeží zvláštní punc. Nakonec zjišťujeme, že je to ostrov Cana. Nejprve jsme dojeli na pláž, která ale není Cala Brandinchi. Nastala nějaká chyba v Metrixu. Když jsem zadávala do map cíle výletů, tak z nějakého mně nejasného důvodu jsem vyhledala název pláže a uložila ji i s popisem a ejhle, jsme někde jinde. Nevadí, je tady hezky. Jsme tady jenom my a překvapený rybář. Evidentně už neočekával žádného turistu. Naše pláž je naproti a my řešíme, jak tam dojet a kde zaparkovat. Oba problémy jsme vyřešili a musím říct, že tohle stálo opravdu zato, tady zajet. Za mne, je tohle určitě jedna z nej pláži.
Vracíme se zpět a na místě, kde nám dovolili zaparkovat, se nás mladý muž ptá odkud jsme, kam jedeme, co jsme tady viděli a pak nám ještě doporučí, ať si zajedeme na ostrov Maddalena a projedeme ho na kole. Bezva, zítra má být nádherné počasí, tak máme plán . Dnes máme v plánu dojet do Porto San Paolo. Trošičku máme problém dostat se do samoobslužného aurokempu. V samoobslužném kempu jsme poprvé . Dostat se do něj dá pouze přihlášením přes aplikaci a nám se nedaří projít posledním krokem. Nakonec Bogdan poprosí Itala, který je v kempu a je to. Paráda, jsme za závorou, bereme kola a jedeme se podívat na všechnu tu krásu kolem. A že je tu hezky. Tady jsem možná viděla nejhezčí přístav pro malé lodě. Dalo by se říct , že jeho součástí je i nádherná pláž, ta je lemovaná zelení a nádhernými červenými kameny. Za tím vším se tyčí ostrov Tavolara.
24.11.2024 - Ostrov Maddalena
Projet na kole ostrov Maddalena je dnešní plán. Brzo ráno odjíždíme z kempu, abychom byli v 8 hodin v přístavu v Palau. Jsme na parkovišti u přístavu a Bogdan rychle skládá kola. První trajekt nám ujíždí pred nosem, ale nevadí. Teda mně. No a po sdělení obsluhou, že další tu je za cca 15 minut, to už nevadí i Bogdanovi. Cesta na ostrov trvá pouze 20 min. V přístavu Maddalena kupujeme svačinu a vyrážíme na cca 40km okruh. První úsek vede kousek ostrovem La Maddalena a pak ostrovem Caprera. Na ten se dostáváme po chvíli umělou spojnicí. Tady jedeme k zátoce Cala Stagnali. Nikde nikdo, jsme tu sami. Na netu o téhle krásné zátoce není nic. Jako by neexistovala. Sníme svačinu a vychutnáváme si ticho, vůni moře a jídlo . Vracíme se zpět na Maddalenu a postupně zastavujeme u:
- Spiaggia del Costone - na chvíli zastavujeme, fyziologické potřeby - na netu taky není nic
- Porto Massimo - nádherný přístav, který moje drahá polovička nevyfotila. Tak jsme se museli kousek vrátit, abychom ho vyfotili. Já bych ho teda vyfotila, ale ve chvíli kdy jsem pochopila, že sdělení:"Tady odsud to není moc fotogenické, vyfotím to kousek dál." a najednou ho nebylo, byl už téměř v přístavu, tak jsem pochopila, že focení se nekoná, rychle nasedla s mamráním na kolo a "letěla " za ním. Celou cestu jsem si v duchu nacvičovala, jak ho za tu nefotku pochválím. No a ani o téhle kráse na netu opět nic není. Ty jo, tenhle ostrov asi ještě není moc turisty objevený.
- Spiaggia di Monti d'A Rena, pláž s otrhanou modrou vlajkou. Takže nevím, jestli ji jen poničil silný vítr, nebo si ji ponechali jako památku na dávnější časy. Pláž je v každém případě moc hezká.
Po podání lehčího sportovního výkonu (cesta je teď trochu do kopce) se nám naskýtá nádherný pohled na hlavní město ostrova, na město Maddalena. Sjíždíme dolů, dostáváme se ke
kostelíku La Madonnetta, který údajně nechal postavit rybář, který přežil velkou bouři na moři. Jako poděkování za to, že přežil. Hned pod kostelíkem je krásná pláž Carlotto, kde jsme se koupali. Teda Bogdan, já jenom nožičky . Vracíme do přístavu a zastavujeme se ještě na pláži
Spiaggia di Tegge. Tak a jsme opět v přístavu a dáváme si kávu a víno protože to byl opravdu nádherný den. Bogdan prohlásil, že si umí představit, kdyby jel na dovolenou jinak než obytným autem, že by třeba strávil dovolenou tady. Se mu snad zbláznili hormony, že by jel na dovolenou bez obytňáku . Kolem 16:00 se vracíme trajektem do Palau. Najednou se zatáhlo a výrazně se ochladilo. Ještě že se už vracíme. Tak to bylo načasování.
Při psaní zápisků a hledání informací jsem zjistila, že na ostrově Caprera byl držen ve vyhnanství Giusseppe Garibaldi, který zde i zemřel.
Projet na kole ostrov Maddalena je dnešní plán. Brzo ráno odjíždíme z kempu, abychom byli v 8 hodin v přístavu v Palau. Jsme na parkovišti u přístavu a Bogdan rychle skládá kola. První trajekt nám ujíždí pred nosem, ale nevadí. Teda mně. No a po sdělení obsluhou, že další tu je za cca 15 minut, to už nevadí i Bogdanovi. Cesta na ostrov trvá pouze 20 min. V přístavu Maddalena kupujeme svačinu a vyrážíme na cca 40km okruh. První úsek vede kousek ostrovem La Maddalena a pak ostrovem Caprera. Na ten se dostáváme po chvíli umělou spojnicí. Tady jedeme k zátoce Cala Stagnali. Nikde nikdo, jsme tu sami. Na netu o téhle krásné zátoce není nic. Jako by neexistovala. Sníme svačinu a vychutnáváme si ticho, vůni moře a jídlo . Vracíme se zpět na Maddalenu a postupně zastavujeme u:
- Spiaggia del Costone - na chvíli zastavujeme, fyziologické potřeby - na netu taky není nic
- Porto Massimo - nádherný přístav, který moje drahá polovička nevyfotila. Tak jsme se museli kousek vrátit, abychom ho vyfotili. Já bych ho teda vyfotila, ale ve chvíli kdy jsem pochopila, že sdělení:"Tady odsud to není moc fotogenické, vyfotím to kousek dál." a najednou ho nebylo, byl už téměř v přístavu, tak jsem pochopila, že focení se nekoná, rychle nasedla s mamráním na kolo a "letěla " za ním. Celou cestu jsem si v duchu nacvičovala, jak ho za tu nefotku pochválím. No a ani o téhle kráse na netu opět nic není. Ty jo, tenhle ostrov asi ještě není moc turisty objevený.
- Spiaggia di Monti d'A Rena, pláž s otrhanou modrou vlajkou. Takže nevím, jestli ji jen poničil silný vítr, nebo si ji ponechali jako památku na dávnější časy. Pláž je v každém případě moc hezká.
Po podání lehčího sportovního výkonu (cesta je teď trochu do kopce) se nám naskýtá nádherný pohled na hlavní město ostrova, na město Maddalena. Sjíždíme dolů, dostáváme se ke
kostelíku La Madonnetta, který údajně nechal postavit rybář, který přežil velkou bouři na moři. Jako poděkování za to, že přežil. Hned pod kostelíkem je krásná pláž Carlotto, kde jsme se koupali. Teda Bogdan, já jenom nožičky . Vracíme do přístavu a zastavujeme se ještě na pláži
Spiaggia di Tegge. Tak a jsme opět v přístavu a dáváme si kávu a víno protože to byl opravdu nádherný den. Bogdan prohlásil, že si umí představit, kdyby jel na dovolenou jinak než obytným autem, že by třeba strávil dovolenou tady. Se mu snad zbláznili hormony, že by jel na dovolenou bez obytňáku . Kolem 16:00 se vracíme trajektem do Palau. Najednou se zatáhlo a výrazně se ochladilo. Ještě že se už vracíme. Tak to bylo načasování.
Při psaní zápisků a hledání informací jsem zjistila, že na ostrově Caprera byl držen ve vyhnanství Giusseppe Garibaldi, který zde i zemřel.
25.11.2023 Capp Ferro, Porto Cervo, pláže Cappriccioli
Protože dnes hodně fouká, takže kolo nee a na nějaké procházení to taky moc nevypadá. Tím pádem nás čeká turistika po americku . Opouštíme přístav Palau a jedeme na Baja Sardinia, kde jsme rychle udělali pár fotek a utíkáme protože nás to málem "odfouklo" i z foťakem. Další zastávkou je Poltu Quatu. Zaparkujeme přímo v luxusním přístavu pro ještě luxusnější jachty, který je teď jak by všechny lidi někdo unesl. Kousíček se projdeme a opět jedeme dál. Jsme na Capo Ferro ve velkém resortu, kam bychom se v sezóně určitě nedostali, protože by byl pro neubytované uzavřen. Díváme se na maličkou pláž. Říkám si, tolik lidí, co tady bydlí v sezóně, se na tu pláž ani nevejde . Bogdan mi oponuje, že určitě relaxují u apartmánů na lehátkách a k moři si dojdou. No, to by mně teda bavilo. Jet k moři a možná se k němu ani nedostat. A to to říkám jako vášnivý "plavec". Co mne ale zaujalo nejvíce, byl naproti maličký ostrov Isola delle Bisce. Nic zvláštního na něm není jenom několik domečků splývajících s prostředím a mne se líbí. Je na něj nádherný pohled. Vracíme se zpět na hlavní silnici a cestou opět jedeme kolem dalšího velkého resortu s obrovskými bazény . Říkám Bogdanovi, ať mi to vyfotí, když je ten dvorní fotograf a on na mne vytřeští oči, prý proboha, co tam chci fotit. Popravdě, já ani sama nevím. Jsme na obrovském parkovišti v Porto Cervo, tady se chceme kousek projít a zajít si na kávu. Doufám, že po zaplacení nevyhlásíme bankrot . Tady opět není ani noha. Všechno zavřeno. Jen my dva. Co se tady děje v sezóně dává tušit jenom množství parkovacích míst a všech těch restaurací a kaváren. Když už jsme u těch restaurací, je tu jedna zajímavá. Michelinska, s hvězdičkou za rok 2019, 2020,2021,2022 a i letošní rok. Chtěla jsem najít o ní nějaké informace a prý takových je tady 14!!! To jsou snad všechny restaurace, ne!?
A zase popojedem, na pláž Capriccioli est a Capriccioli ovest. Tady je už náznak života, 2 Italové a s jedním si prý Bogdan super povykládal. Borec vlezl vysmátý na pláž a jak procházeli kolem sebe, tak Bogdanovi řekl:"Grandiózo!" Na což mu můj polyglot odpověděl:"Si, muj grandiózo". . Bogdan šel ještě na další vedlejší pláž, Spiaggia el Pirata, ale hned se vrátil, ta už prý nebyla tak grandiózní . Takže zůstáváme v téhle chráněné zátoce chvíli na sluníčku a v téměř v bezvětří. To je pocit, přesně jak to řekl ten Ital, grandiózo.
Teď několik zajímavostí:
Porto Cervo je nejznámějším VIP střediskem postaveným kolem hlubokého přírodního přístavu, jehož tvar připomíná jelena (odtud název - jelen = cervo). Kořeny tohoto nádherného města sahají do 60. let minulého století, kdy se princ Karim Aga Khan, fascinován krásou této části pobřeží, rozhodl koupit od chudých pastýřů v oblasti Gallury jejich pozemky a spolu s nejvýznamnějšími architekty té doby vytvořil elitní destinaci mezinárodního cestovního ruchu. V 80. letech 20. století začaly práce na výstavbě nového přístavu a luxusních soukromých vil, s důrazem na zachování co nejvíce zeleně a původních prvků. Porto Cervo je ve skutečnosti považováno za jedno z nejdražších přímořských letovisek na světě.
A ostrůvek, který se mi tak líbil, Isola delle Bisce v překladu prý znamená hadí ostrov, no jejej
Protože dnes hodně fouká, takže kolo nee a na nějaké procházení to taky moc nevypadá. Tím pádem nás čeká turistika po americku . Opouštíme přístav Palau a jedeme na Baja Sardinia, kde jsme rychle udělali pár fotek a utíkáme protože nás to málem "odfouklo" i z foťakem. Další zastávkou je Poltu Quatu. Zaparkujeme přímo v luxusním přístavu pro ještě luxusnější jachty, který je teď jak by všechny lidi někdo unesl. Kousíček se projdeme a opět jedeme dál. Jsme na Capo Ferro ve velkém resortu, kam bychom se v sezóně určitě nedostali, protože by byl pro neubytované uzavřen. Díváme se na maličkou pláž. Říkám si, tolik lidí, co tady bydlí v sezóně, se na tu pláž ani nevejde . Bogdan mi oponuje, že určitě relaxují u apartmánů na lehátkách a k moři si dojdou. No, to by mně teda bavilo. Jet k moři a možná se k němu ani nedostat. A to to říkám jako vášnivý "plavec". Co mne ale zaujalo nejvíce, byl naproti maličký ostrov Isola delle Bisce. Nic zvláštního na něm není jenom několik domečků splývajících s prostředím a mne se líbí. Je na něj nádherný pohled. Vracíme se zpět na hlavní silnici a cestou opět jedeme kolem dalšího velkého resortu s obrovskými bazény . Říkám Bogdanovi, ať mi to vyfotí, když je ten dvorní fotograf a on na mne vytřeští oči, prý proboha, co tam chci fotit. Popravdě, já ani sama nevím. Jsme na obrovském parkovišti v Porto Cervo, tady se chceme kousek projít a zajít si na kávu. Doufám, že po zaplacení nevyhlásíme bankrot . Tady opět není ani noha. Všechno zavřeno. Jen my dva. Co se tady děje v sezóně dává tušit jenom množství parkovacích míst a všech těch restaurací a kaváren. Když už jsme u těch restaurací, je tu jedna zajímavá. Michelinska, s hvězdičkou za rok 2019, 2020,2021,2022 a i letošní rok. Chtěla jsem najít o ní nějaké informace a prý takových je tady 14!!! To jsou snad všechny restaurace, ne!?
A zase popojedem, na pláž Capriccioli est a Capriccioli ovest. Tady je už náznak života, 2 Italové a s jedním si prý Bogdan super povykládal. Borec vlezl vysmátý na pláž a jak procházeli kolem sebe, tak Bogdanovi řekl:"Grandiózo!" Na což mu můj polyglot odpověděl:"Si, muj grandiózo". . Bogdan šel ještě na další vedlejší pláž, Spiaggia el Pirata, ale hned se vrátil, ta už prý nebyla tak grandiózní . Takže zůstáváme v téhle chráněné zátoce chvíli na sluníčku a v téměř v bezvětří. To je pocit, přesně jak to řekl ten Ital, grandiózo.
Teď několik zajímavostí:
Porto Cervo je nejznámějším VIP střediskem postaveným kolem hlubokého přírodního přístavu, jehož tvar připomíná jelena (odtud název - jelen = cervo). Kořeny tohoto nádherného města sahají do 60. let minulého století, kdy se princ Karim Aga Khan, fascinován krásou této části pobřeží, rozhodl koupit od chudých pastýřů v oblasti Gallury jejich pozemky a spolu s nejvýznamnějšími architekty té doby vytvořil elitní destinaci mezinárodního cestovního ruchu. V 80. letech 20. století začaly práce na výstavbě nového přístavu a luxusních soukromých vil, s důrazem na zachování co nejvíce zeleně a původních prvků. Porto Cervo je ve skutečnosti považováno za jedno z nejdražších přímořských letovisek na světě.
A ostrůvek, který se mi tak líbil, Isola delle Bisce v překladu prý znamená hadí ostrov, no jejej
26.11.2023 Capo Capaccio
Na dnešní den máme plán projít se kolem moře. Před námi je necelých 6 km krásné procházky. Počasí nám dnes přeje a to všechno ještě umocňuje všechnu tu divokou krásu kolem. Prvně se vydáváme ke Capo Capaccio, všude kolem jsou skalnatá pobřeží a ostrůvky. A opět jenom my dva a pár racků . Pokračujeme ke Pink Hidden Beach a hned kousek za ní k Spiaggia Cala Ray. Vůbec se nedivím, že tohle místo tolik učarovalo princi Karim Aga Khanovi, který tuhle oblast objevil a "vytvořil" z ní známou Costa Smeradla. A právě tady se nachází pláž Poltu di Li Cogghj, dnes známá jako Spiaggia del Principe, „Princova pláž“, kolem, které jsme se dnes prošli. Původní název, který se dnes již nepoužívá, by byl v překladu „Přístav kůží“, protože původně pláž, přístav sloužila jako místo pro nakládání na lodě různých místních produktů, ale zejména kůže a koženého zboží.
Odpoledne si chceme ještě užít sluníčko a bezvětří na krásné pláže Capriccioli, ale jen co jsme došli na pláž a usedli, přišel megavelký mrak a začalo foukat. Tak jsme se zvedli a ukončili "slunění". Mám náhradní plán, budu háčkovat. Kdo si hraje, nezlobí . Půjčím vlnu a háček i Bogdanovi, ono je to dobré na nervičky
Na dnešní den máme plán projít se kolem moře. Před námi je necelých 6 km krásné procházky. Počasí nám dnes přeje a to všechno ještě umocňuje všechnu tu divokou krásu kolem. Prvně se vydáváme ke Capo Capaccio, všude kolem jsou skalnatá pobřeží a ostrůvky. A opět jenom my dva a pár racků . Pokračujeme ke Pink Hidden Beach a hned kousek za ní k Spiaggia Cala Ray. Vůbec se nedivím, že tohle místo tolik učarovalo princi Karim Aga Khanovi, který tuhle oblast objevil a "vytvořil" z ní známou Costa Smeradla. A právě tady se nachází pláž Poltu di Li Cogghj, dnes známá jako Spiaggia del Principe, „Princova pláž“, kolem, které jsme se dnes prošli. Původní název, který se dnes již nepoužívá, by byl v překladu „Přístav kůží“, protože původně pláž, přístav sloužila jako místo pro nakládání na lodě různých místních produktů, ale zejména kůže a koženého zboží.
Odpoledne si chceme ještě užít sluníčko a bezvětří na krásné pláže Capriccioli, ale jen co jsme došli na pláž a usedli, přišel megavelký mrak a začalo foukat. Tak jsme se zvedli a ukončili "slunění". Mám náhradní plán, budu háčkovat. Kdo si hraje, nezlobí . Půjčím vlnu a háček i Bogdanovi, ono je to dobré na nervičky
27.11.2023
Počasí má dnes opět stávkovat, takže pojedeme do Arzacheny a tam se uvidí. Jsme na místě, ale tohle není náš šálek kávy , takže nakoupíme, sníme oběd a jedeme k pláži Terrata kousek od Porto Rotondo, sedím, koukám z otevřených dveří auta a říkám si, že to je nejlepší TV na světě .
Počasí má dnes opět stávkovat, takže pojedeme do Arzacheny a tam se uvidí. Jsme na místě, ale tohle není náš šálek kávy , takže nakoupíme, sníme oběd a jedeme k pláži Terrata kousek od Porto Rotondo, sedím, koukám z otevřených dveří auta a říkám si, že to je nejlepší TV na světě .
28.11.2023 - Porto Rotondo
Porto Rotondo, které se sice hrdě hlásí ke Costa Smeradla, ale údajně už prý není její součástí, se nachází na špičce jižního výběžku zálivu Cugnana a je dalším VIP střediskem založeném v r. 1964 benátskými obchodníky. No pak se v tom vyznej, jestli jsi nebo nejsi na Costa Smeralda. V každém případě místo "se tváří" hodně honosně a parkování za 3€za hodinu, zní celkem hmm, jako pro bohaté. Tady už jsme na pár lidí natrefili. Pracující zahradníky, opraváře, stavaře...ale žádný turista. Teda kromě nás. Zato během sezóny je zde běžně kolem 30000 turistů a potkat zde můžeme mnohé známé osobnosti z celého světa, které zde vlastní honosná letní sídla. V okolí se nachází i komplex vil italského prezidenta Silvia Berlusconiho, kterého tato část ostrova také uchvátila. "Zmožení" dlouhou procházkou kolem pár zakotvených jachet a pracujícími údržbáři letních sídel si jdeme na parkoviště ještě zahrát petanque. Prohrála jsem. Večer Bogdan zjistil, že už nemám žádná data v mobilu a já uvažuji jakým způsobem ho přizabiju. To se mu to chatuje přes hotspot . Rychle se snaží uhasit oheň a píše kamarádovi, přes kterého řešíme podobné maléry, ať mi navýší data. Chápete to 33 giga je fuč. A to ještě dalších 33 od Bogdana. Ten teda ještě necelé 2 vlastní, ale před námi jsou ještě 3 dny, z toho jeden celý na trajektu. Budeme stahovat fotky, dodělávat webové stránky...a nudit se. Takže 2 giga jsou nic. Večer jsme se konečně odhodlali rozlousknout, jak se hrajou karetní scrable. Teď jsem vyhrála já
Porto Rotondo, které se sice hrdě hlásí ke Costa Smeradla, ale údajně už prý není její součástí, se nachází na špičce jižního výběžku zálivu Cugnana a je dalším VIP střediskem založeném v r. 1964 benátskými obchodníky. No pak se v tom vyznej, jestli jsi nebo nejsi na Costa Smeralda. V každém případě místo "se tváří" hodně honosně a parkování za 3€za hodinu, zní celkem hmm, jako pro bohaté. Tady už jsme na pár lidí natrefili. Pracující zahradníky, opraváře, stavaře...ale žádný turista. Teda kromě nás. Zato během sezóny je zde běžně kolem 30000 turistů a potkat zde můžeme mnohé známé osobnosti z celého světa, které zde vlastní honosná letní sídla. V okolí se nachází i komplex vil italského prezidenta Silvia Berlusconiho, kterého tato část ostrova také uchvátila. "Zmožení" dlouhou procházkou kolem pár zakotvených jachet a pracujícími údržbáři letních sídel si jdeme na parkoviště ještě zahrát petanque. Prohrála jsem. Večer Bogdan zjistil, že už nemám žádná data v mobilu a já uvažuji jakým způsobem ho přizabiju. To se mu to chatuje přes hotspot . Rychle se snaží uhasit oheň a píše kamarádovi, přes kterého řešíme podobné maléry, ať mi navýší data. Chápete to 33 giga je fuč. A to ještě dalších 33 od Bogdana. Ten teda ještě necelé 2 vlastní, ale před námi jsou ještě 3 dny, z toho jeden celý na trajektu. Budeme stahovat fotky, dodělávat webové stránky...a nudit se. Takže 2 giga jsou nic. Večer jsme se konečně odhodlali rozlousknout, jak se hrajou karetní scrable. Teď jsem vyhrála já
29.11.2023 Sant Paolo
"Stěhujeme" se opět do Sant Paolo, do samoobslužného kempu. Minule jsme tady jeli kolem pobřeží na kole, dnes se projdeme. Dnešní den je v podstatě posledním na Sardinii. Zítřejší celý den strávíme na trajektu, vracíme se na pevninu. Dnes je počasí úžasné, příroda tady nádherná, takže, co víc si v poslední den přát. Dnes můžu skonstatovat, že asi bych se necítila dobře jako milionářka. Co já bych asi v těch the best vilách, které jsou jedna vedle druhé, dělala!? Pláže na Costa Smeralda jsou nádherné, ale není na nich žádné jiné vyžití. Shopping??
Takže, tady se cítím o moc lépe . A já už dnes můžu rekapitulovat.
Sardinie je ostrovem plný protikladů. Zatímco v drsném hornatém vnitrozemí se žije tradičním způsobem života a ovce a kozy se pasou takřka na každém kroku, při pobřeží se nacházejí i ta nejluxusnější letoviska, u kterých máte pocit, že jste někde v Karibiku.
Jsou tady k vidění památky staré téměř 4 000 let. Najdeme tady tajemnou kulturu Nuraghů, která začala stavět na ostrově první kamenné stavby kuželových tvarů, tzv. nuraghy někdy kolem roku 1800 př. n. l. Tahle kultura se na ostrově udržovala po celé další tisíciletí. Dodnes se na ostrově dochovalo na 7 tisíc nuraghů.
Sardinie vyprodukuje většinu typického italského ovčího sýra pecorino romano( 80%) , ale i jiné ovčí (třeba fiora sarda) či kozí sýry a také ricotti nebo kořeněný canestrati. Tady můžete, tedy pokud se vám poštěstí natrefit, ochutnat sýr zakázaný v EU, Casu marzu (také nazývaný casu modde, casu cundhídu, italsky formaggio marcio). Sýr je zvláštní tím, že je záměrně infikovaný larvami sýrohlodky drobné a vyrábí z místní varianty sýra Pecorino Sardo. Pojídá se ve vysokém stadiu rozkladu a s živými larvami. Sardinsky znamená casu marzu „shnilý sýr“, jak výstižné. Když jsem si četla celý "proces výroby", jestli to jde takhle nazvat, (do sýru se vloží sýrorodka, ta naklade vajíčka, z těch se vylíhnou larvy, hoodně. A ty se s chutí pustit do zrajícího sýra. Jejich vlastní trávicí trakt umožňuje účinnější rozklad tuků a jejich natrávené výměšky oživují a zjemňují konzistenci finálního produktu. Ten tak na řezu připomíná velmi hladkou krémovou hmotu s dutinkami jakési „tekutiny“. Konzumace vyžaduje jistý díl odvahy a osobního sebezapření. Larvy se totiž obvykle ze sýrové hmoty nevytahují a je jen na vás, abyste si při ukusování kryli obličej před divokými červíky, schopnými v touze po čerstvém vzduchu vyskočit až do výšky patnácti centimetrů), tak si říkám, že to půjdu raději do mouky z cvrčka . Změním raději téma. Jo, a pecorino pochází z italského slova pecora, tedy ovce
Když už jsme u těch zvířat, tak ve zdejších lagunách jsou od září do března početná stáda plameňáků (opravdu ), na náhorní plošině Giara di Gestruri žijí místní divocí poníci zvaní achettas a v národním parku dell´ Asinara zas unikátní albínští oslíci.
Sardinie se pyšní „červeným zlatem“ – korály. Největší boom tu jejich lov zaznamenal mezi léty 1950–1970, tehdy byl také pobřežní úsek mezi městy Alghero a Bosa, kde je jich nejvíce, pojmenován Riviera del Corallo – Korálová riviera. Tradice lovení korálu je ovšem mnohem starší, od 14 století. V Algheru se nachází také umělecká škola, druhá nejvýznamnější po škole v Torre del Greco nedaleko Neapole, specializující se na zpracování korálu.
Ve zdejších lesích roste korkový dub a na Sardinii se tak vyrábí na 80% veškerého v Itálii vyrobeného korku.
Život na Sardinii nikdy nebyl lehký a nepříznivé podmínky pro život tu panovaly i během 19. století, kdy se velmi rozvinulo lupičství. Tento nešvar trval i po celé 20. století a město Orgosolo dlouho platilo jako hlavní město lupičství. Ale prý se nemáme bát, že v dnešní době je kriminalita v Sardinii na nízké úrovni a ostrov je opravdu bezpečnou destinací. Tak nevím, nevím. Před 20 léty tady dcera zůstala jenom v oblečení, co měla na sobě. Zbytek si patrně někdo půjčil ze zamčeného auta a zapomněl ji to vrátit. Jo a ty upozornění, že na několika místech byly auta parkoviště vedle parkoviště vykradené během chvilky. I za bílého dne
Podle průzkumu agentury Engel & Völkers je část Porto Cervo Romazzino Bay nejdražší lokalita v Evropě. Domácnost zde za metr čtvereční zaplatí 300 000 euro, píše World property journal. Porto Cervo tak za sebou nechává luxusní ulice v Paříži, Monaku nebo Londýně.
Tak asi tak tak, takže opravdu země kontrastů. Ale nádherná
"Stěhujeme" se opět do Sant Paolo, do samoobslužného kempu. Minule jsme tady jeli kolem pobřeží na kole, dnes se projdeme. Dnešní den je v podstatě posledním na Sardinii. Zítřejší celý den strávíme na trajektu, vracíme se na pevninu. Dnes je počasí úžasné, příroda tady nádherná, takže, co víc si v poslední den přát. Dnes můžu skonstatovat, že asi bych se necítila dobře jako milionářka. Co já bych asi v těch the best vilách, které jsou jedna vedle druhé, dělala!? Pláže na Costa Smeralda jsou nádherné, ale není na nich žádné jiné vyžití. Shopping??
Takže, tady se cítím o moc lépe . A já už dnes můžu rekapitulovat.
Sardinie je ostrovem plný protikladů. Zatímco v drsném hornatém vnitrozemí se žije tradičním způsobem života a ovce a kozy se pasou takřka na každém kroku, při pobřeží se nacházejí i ta nejluxusnější letoviska, u kterých máte pocit, že jste někde v Karibiku.
Jsou tady k vidění památky staré téměř 4 000 let. Najdeme tady tajemnou kulturu Nuraghů, která začala stavět na ostrově první kamenné stavby kuželových tvarů, tzv. nuraghy někdy kolem roku 1800 př. n. l. Tahle kultura se na ostrově udržovala po celé další tisíciletí. Dodnes se na ostrově dochovalo na 7 tisíc nuraghů.
Sardinie vyprodukuje většinu typického italského ovčího sýra pecorino romano( 80%) , ale i jiné ovčí (třeba fiora sarda) či kozí sýry a také ricotti nebo kořeněný canestrati. Tady můžete, tedy pokud se vám poštěstí natrefit, ochutnat sýr zakázaný v EU, Casu marzu (také nazývaný casu modde, casu cundhídu, italsky formaggio marcio). Sýr je zvláštní tím, že je záměrně infikovaný larvami sýrohlodky drobné a vyrábí z místní varianty sýra Pecorino Sardo. Pojídá se ve vysokém stadiu rozkladu a s živými larvami. Sardinsky znamená casu marzu „shnilý sýr“, jak výstižné. Když jsem si četla celý "proces výroby", jestli to jde takhle nazvat, (do sýru se vloží sýrorodka, ta naklade vajíčka, z těch se vylíhnou larvy, hoodně. A ty se s chutí pustit do zrajícího sýra. Jejich vlastní trávicí trakt umožňuje účinnější rozklad tuků a jejich natrávené výměšky oživují a zjemňují konzistenci finálního produktu. Ten tak na řezu připomíná velmi hladkou krémovou hmotu s dutinkami jakési „tekutiny“. Konzumace vyžaduje jistý díl odvahy a osobního sebezapření. Larvy se totiž obvykle ze sýrové hmoty nevytahují a je jen na vás, abyste si při ukusování kryli obličej před divokými červíky, schopnými v touze po čerstvém vzduchu vyskočit až do výšky patnácti centimetrů), tak si říkám, že to půjdu raději do mouky z cvrčka . Změním raději téma. Jo, a pecorino pochází z italského slova pecora, tedy ovce
Když už jsme u těch zvířat, tak ve zdejších lagunách jsou od září do března početná stáda plameňáků (opravdu ), na náhorní plošině Giara di Gestruri žijí místní divocí poníci zvaní achettas a v národním parku dell´ Asinara zas unikátní albínští oslíci.
Sardinie se pyšní „červeným zlatem“ – korály. Největší boom tu jejich lov zaznamenal mezi léty 1950–1970, tehdy byl také pobřežní úsek mezi městy Alghero a Bosa, kde je jich nejvíce, pojmenován Riviera del Corallo – Korálová riviera. Tradice lovení korálu je ovšem mnohem starší, od 14 století. V Algheru se nachází také umělecká škola, druhá nejvýznamnější po škole v Torre del Greco nedaleko Neapole, specializující se na zpracování korálu.
Ve zdejších lesích roste korkový dub a na Sardinii se tak vyrábí na 80% veškerého v Itálii vyrobeného korku.
Život na Sardinii nikdy nebyl lehký a nepříznivé podmínky pro život tu panovaly i během 19. století, kdy se velmi rozvinulo lupičství. Tento nešvar trval i po celé 20. století a město Orgosolo dlouho platilo jako hlavní město lupičství. Ale prý se nemáme bát, že v dnešní době je kriminalita v Sardinii na nízké úrovni a ostrov je opravdu bezpečnou destinací. Tak nevím, nevím. Před 20 léty tady dcera zůstala jenom v oblečení, co měla na sobě. Zbytek si patrně někdo půjčil ze zamčeného auta a zapomněl ji to vrátit. Jo a ty upozornění, že na několika místech byly auta parkoviště vedle parkoviště vykradené během chvilky. I za bílého dne
Podle průzkumu agentury Engel & Völkers je část Porto Cervo Romazzino Bay nejdražší lokalita v Evropě. Domácnost zde za metr čtvereční zaplatí 300 000 euro, píše World property journal. Porto Cervo tak za sebou nechává luxusní ulice v Paříži, Monaku nebo Londýně.
Tak asi tak tak, takže opravdu země kontrastů. Ale nádherná
30.11.2023 Olbia Trajekt
Opouštíme San Paolo a v podstatě Sardinii. V přístavu v Olbii máme být 2 hodiny předem. Prvně nechápeme proč, ale velice záhy jsme pochopili. 2,5 hodiny probíhá nakládání kamionových návěsů. No, a oni to nestihli ani za ty 2 hodiny. Nas na trajekt "pustili" opravdu téměř v době odplutí. To bylo něco na Bogdana . Během těch nekonečných 2 hodin jsem si vyslechla:"Pane Bože, co dělají! jak to, že ještě čekáme! vždyť oni už pomalu zvedají kotvy a my tady pořád jsme! já bych jim dal s tím načasováním!...). Pak ještě než jsme vypluli přihodil pár poznámek na adresu půl hodinového skluzu. Konečně jedeme. Před námi je 9 hodinová cesta do Livorna. Chvíli si užíváme na palubě, cca 2 hodiny, kocháme se pohledy na místa, které známe a loučíme se s nimi. Pak usedáme do restaurace a já dopisuji zápisky, Bogdan vkládá mapu, fotografie a moje zápisky. Na západ sluníčka jdeme opět na palubu. Poslední 2 hodiny na lodi nám zpestřuje pán se saxofonem, který se snaží hrát "do rytmu" reprodukované hudby. Někdy mne píchne v uších, když zahraje falešně .
Opouštíme San Paolo a v podstatě Sardinii. V přístavu v Olbii máme být 2 hodiny předem. Prvně nechápeme proč, ale velice záhy jsme pochopili. 2,5 hodiny probíhá nakládání kamionových návěsů. No, a oni to nestihli ani za ty 2 hodiny. Nas na trajekt "pustili" opravdu téměř v době odplutí. To bylo něco na Bogdana . Během těch nekonečných 2 hodin jsem si vyslechla:"Pane Bože, co dělají! jak to, že ještě čekáme! vždyť oni už pomalu zvedají kotvy a my tady pořád jsme! já bych jim dal s tím načasováním!...). Pak ještě než jsme vypluli přihodil pár poznámek na adresu půl hodinového skluzu. Konečně jedeme. Před námi je 9 hodinová cesta do Livorna. Chvíli si užíváme na palubě, cca 2 hodiny, kocháme se pohledy na místa, které známe a loučíme se s nimi. Pak usedáme do restaurace a já dopisuji zápisky, Bogdan vkládá mapu, fotografie a moje zápisky. Na západ sluníčka jdeme opět na palubu. Poslední 2 hodiny na lodi nám zpestřuje pán se saxofonem, který se snaží hrát "do rytmu" reprodukované hudby. Někdy mne píchne v uších, když zahraje falešně .