Korsika 11/2023
Vypadalo to, že letos už nikam nevyjedeme, ale všechno je jinak a my jsme opět na cestě za dalším dobrodružstvím. Jelikož oproti jiným létům vyrážíme poměrně pozdě a tím pádem nemáme dost času na nějaký větší výlet, volba padá na Korsiku a Sardinii. Byli jsme tady s dětmi a Renkem před 20 léty a moc se těšíme, že si krásy těchto středomorských ostrovů po tak dlouhé době připomeneme.
31.10.2023 - Bastia
Pro cestu do Livigna se rozhodujeme pro variantu přes Klagenfurt, něco mi říká, že Brenner může být v tuto roční dobu nevyspytatelný. Vše probíhá bez nějakých velkých problémů, kromě toho, že nám lodní společnost posílá smsku, že mění přístav z Livorna na Piombino, tak to máme ještě o cca 80km dál. Cca 130km před Piombinem odbočujeme k malému městečku Occhiobello, stíhame koupit pizzu a uleháme. Dál už zápisky Valiky:
Ráno jsem úplně rozbitá, venku je tma a já mám pocit, že jsem teprve šla spát. Až potřetí Bogdan řekne, že mám vstávat, tak mi dochází, že si nedělá srandu. Tak nic, snídaně, káva a pokračujeme dál. V přístavu jsme o 4 hodiny dříve, Bogdan jde zjistit, jak to vypadá z naším odjezdem, teda odplutím, ale nic nezjistil. V naší cestovní kanceláři nikdo není a ve vedlejších netuší co a jak. Bogdan si pochvaluje, že je mu už dobře, že ho konečně nemoc opustila a já poděkuji, že mi ji předal a ukládám se do horizontální polohy. Za 2 hodiny půjde opět Bogdan na průzkum do cestovní kanceláře. Fouká riadne a my vyplouváme. Před náma je cca čtyřhodinová plavba. Nakonec vítr na této obrovské lodi není vůbec znát. Zhruba hodinu jsme si užili na palubě, kde jsem našli závětří a pak jsme "zašli" spolu se sluníčkem každý jinde. Slunce za horizont a my do salonku. Kolem 17:00 připlouváme do přístavu Bastia a po vylodění jedeme ještě cca hodinku na krásný stellplatz kousek od vesničky Nonza
Pro cestu do Livigna se rozhodujeme pro variantu přes Klagenfurt, něco mi říká, že Brenner může být v tuto roční dobu nevyspytatelný. Vše probíhá bez nějakých velkých problémů, kromě toho, že nám lodní společnost posílá smsku, že mění přístav z Livorna na Piombino, tak to máme ještě o cca 80km dál. Cca 130km před Piombinem odbočujeme k malému městečku Occhiobello, stíhame koupit pizzu a uleháme. Dál už zápisky Valiky:
Ráno jsem úplně rozbitá, venku je tma a já mám pocit, že jsem teprve šla spát. Až potřetí Bogdan řekne, že mám vstávat, tak mi dochází, že si nedělá srandu. Tak nic, snídaně, káva a pokračujeme dál. V přístavu jsme o 4 hodiny dříve, Bogdan jde zjistit, jak to vypadá z naším odjezdem, teda odplutím, ale nic nezjistil. V naší cestovní kanceláři nikdo není a ve vedlejších netuší co a jak. Bogdan si pochvaluje, že je mu už dobře, že ho konečně nemoc opustila a já poděkuji, že mi ji předal a ukládám se do horizontální polohy. Za 2 hodiny půjde opět Bogdan na průzkum do cestovní kanceláře. Fouká riadne a my vyplouváme. Před náma je cca čtyřhodinová plavba. Nakonec vítr na této obrovské lodi není vůbec znát. Zhruba hodinu jsme si užili na palubě, kde jsem našli závětří a pak jsme "zašli" spolu se sluníčkem každý jinde. Slunce za horizont a my do salonku. Kolem 17:00 připlouváme do přístavu Bastia a po vylodění jedeme ještě cca hodinku na krásný stellplatz kousek od vesničky Nonza
1.11.2023 - Pláž Ogliastro
Jsem KO a to znamená, že postel, ventolin, paralen, zinek jsou pro dnešek můj the best friends . Odpoledne se dobelhám na pláž, která se jako jediná na Korsice pyšní nádhernými černými oblázky. K večeru jsme vyzkoušeli, jak se hraje nejoblíbenější hra ve Francii, petanque a já jsem poprvé v životě nad Bogdanem v čemkoliv vyhrála. Jupii. I tak to byl pro dnešek můj nadlidský výkon.
Jsem KO a to znamená, že postel, ventolin, paralen, zinek jsou pro dnešek můj the best friends . Odpoledne se dobelhám na pláž, která se jako jediná na Korsice pyšní nádhernými černými oblázky. K večeru jsme vyzkoušeli, jak se hraje nejoblíbenější hra ve Francii, petanque a já jsem poprvé v životě nad Bogdanem v čemkoliv vyhrála. Jupii. I tak to byl pro dnešek můj nadlidský výkon.
2.11.2023 - Nonza
Jede se na kole do jedné z nejkrásnějších vesniček Korsiky, do vesnice Nonza. Ráno ještě probíhá porada, zda raději půjdeme nebo pojedeme. Vesničku jsme si všimli už včera, když jsme přes ni přejížděli. Za večerního osvětlení se nám mooc líbila a i za bílého dne je nádherná.
Vesnička Nonza patří k nejkrásnějším místům na severním výběžku Korsiky a oblíbeným cílům při putování podél pobřeží. Zdobí ji malé historické centrum doslova přilepené na skalním ostrohu 110 metrů nad mořem, jemuž dominuje strážní věž z dob Janovské republiky. Zbytek malé vesničky se soustředí na těsné okolí skalního ostrohu, z jedné strany stíněn zelenými kopci a ze tří zbývajících stran překrásnými vyhlídkami na moře burácející 100 metrů pod vesnicí. U hodně sympatické paní nebo slečny Bogdan objednává "plynulou francouzštinou" un cafe, un cappuccino, deux croissant a un baquet.
Po návratu si jdeme ještě užít nádherné pláže a moře a odpoledne odjiždíme západním pobřežím na jih. Parkujeme u botanické zahrady Parc de Saleccia, která je bohužel od 1.11. zavřená. Tak to je smůla....
Jede se na kole do jedné z nejkrásnějších vesniček Korsiky, do vesnice Nonza. Ráno ještě probíhá porada, zda raději půjdeme nebo pojedeme. Vesničku jsme si všimli už včera, když jsme přes ni přejížděli. Za večerního osvětlení se nám mooc líbila a i za bílého dne je nádherná.
Vesnička Nonza patří k nejkrásnějším místům na severním výběžku Korsiky a oblíbeným cílům při putování podél pobřeží. Zdobí ji malé historické centrum doslova přilepené na skalním ostrohu 110 metrů nad mořem, jemuž dominuje strážní věž z dob Janovské republiky. Zbytek malé vesničky se soustředí na těsné okolí skalního ostrohu, z jedné strany stíněn zelenými kopci a ze tří zbývajících stran překrásnými vyhlídkami na moře burácející 100 metrů pod vesnicí. U hodně sympatické paní nebo slečny Bogdan objednává "plynulou francouzštinou" un cafe, un cappuccino, deux croissant a un baquet.
Po návratu si jdeme ještě užít nádherné pláže a moře a odpoledne odjiždíme západním pobřežím na jih. Parkujeme u botanické zahrady Parc de Saleccia, která je bohužel od 1.11. zavřená. Tak to je smůla....
3.11.2023 - L'lle Rousse
V noci lilo a třáslo autem. Asi k nám dorazila slabší část bouře Ciarán z Německa. Je jasné, že v tak nárazovém větru je jet na kole nebezpečné, ach jo, nepojedeme na známou pláž Ostriconi, ale půjdem krátký trek kolem rozbouřeného moře a divokého pobřeží s cílem v L'lle Rousse. Nádhera. Cestou je vidět stopy po divokých prasatech, které jsou tady prý polodivoké. Divoké nebo polodivoké, všechno je to jedno, kdybych na ně natrefila, tak nevím, nevím. Co bych asi tak udělala... Třeba bych řekla "bon jour, je m'appelle Valéria, je ne veux pas te manger" a pak by to se mnou seklo .
I když hlásí, že má být větrno se sluníčkem jako bonus přichází i déšť. Cestou do města L' ile Rousse jsem 2x zmokla a vítr mne 2x "vysušil" a po příchodu do města se spustil regulérní liják. "Zaparkovali" jsme na chvíli pod první přístřešek a chvíli počkali, než si to počasí rozmyslí. V centru usedáme do krásné secesní kavárně na kafe a počkáme až se počasí trochu umoudří. Navštěvujeme ještě maličké tržiště, kde jsme si chtěli zakoupit kousek místního sýra Brocciu a klobásy Figatellu (tenká sušená jatrová klobása), ale pani si asi myslela, že jsme američtí turisti a snažila se "trošku" navýšit cenu (33 Euro za kousek sýra a klobásy). Za zády jenom slyším Bogdana jak utrousil"se asi pojebala", takže si necháme zajít chuť. Pokračujeme k Phare de la Pietra, ale opět sa zatahuje a vidíme, jak se na nás žene průtrž. Je jasné , že v tomhle počasí to nemá smysl a raději vracíme. I tak jsme se do auta vrátili řádně umytí.
L’Île-Rousse je jedno z větších pobřežních měst na Korsice. Novodobá sláva a obnova města započala roku 1758 zásluhou korsického národního hrdiny Pascala Paoliho. Ten chtěl postavit přístav v severní části Korsiky, který by nebyl pod nadvládou Janova jako sousední Calvi a mohl tak vyvážet místní olivový olej. Tento záměr se podařil a už roku 1765 u přístavu stála i strážní pevnost (Scala) a zrodilo se nové moderní L’Île-Rousse. Dnes město s rovnými ulicemi profituje z cestovního ruchu. Díky palmám a květinovým zahrádkám se mu přezdívá „korsické Saint-Tropez“. Jedinou odlišností od jihofrancouzského Saint-Tropez jsou místní kopce, které město chrání před silným větrem. Okolní skály, které se při západu slunce zbarvují dočervena, daly také městečku jméno..
V noci lilo a třáslo autem. Asi k nám dorazila slabší část bouře Ciarán z Německa. Je jasné, že v tak nárazovém větru je jet na kole nebezpečné, ach jo, nepojedeme na známou pláž Ostriconi, ale půjdem krátký trek kolem rozbouřeného moře a divokého pobřeží s cílem v L'lle Rousse. Nádhera. Cestou je vidět stopy po divokých prasatech, které jsou tady prý polodivoké. Divoké nebo polodivoké, všechno je to jedno, kdybych na ně natrefila, tak nevím, nevím. Co bych asi tak udělala... Třeba bych řekla "bon jour, je m'appelle Valéria, je ne veux pas te manger" a pak by to se mnou seklo .
I když hlásí, že má být větrno se sluníčkem jako bonus přichází i déšť. Cestou do města L' ile Rousse jsem 2x zmokla a vítr mne 2x "vysušil" a po příchodu do města se spustil regulérní liják. "Zaparkovali" jsme na chvíli pod první přístřešek a chvíli počkali, než si to počasí rozmyslí. V centru usedáme do krásné secesní kavárně na kafe a počkáme až se počasí trochu umoudří. Navštěvujeme ještě maličké tržiště, kde jsme si chtěli zakoupit kousek místního sýra Brocciu a klobásy Figatellu (tenká sušená jatrová klobása), ale pani si asi myslela, že jsme američtí turisti a snažila se "trošku" navýšit cenu (33 Euro za kousek sýra a klobásy). Za zády jenom slyším Bogdana jak utrousil"se asi pojebala", takže si necháme zajít chuť. Pokračujeme k Phare de la Pietra, ale opět sa zatahuje a vidíme, jak se na nás žene průtrž. Je jasné , že v tomhle počasí to nemá smysl a raději vracíme. I tak jsme se do auta vrátili řádně umytí.
L’Île-Rousse je jedno z větších pobřežních měst na Korsice. Novodobá sláva a obnova města započala roku 1758 zásluhou korsického národního hrdiny Pascala Paoliho. Ten chtěl postavit přístav v severní části Korsiky, který by nebyl pod nadvládou Janova jako sousední Calvi a mohl tak vyvážet místní olivový olej. Tento záměr se podařil a už roku 1765 u přístavu stála i strážní pevnost (Scala) a zrodilo se nové moderní L’Île-Rousse. Dnes město s rovnými ulicemi profituje z cestovního ruchu. Díky palmám a květinovým zahrádkám se mu přezdívá „korsické Saint-Tropez“. Jedinou odlišností od jihofrancouzského Saint-Tropez jsou místní kopce, které město chrání před silným větrem. Okolní skály, které se při západu slunce zbarvují dočervena, daly také městečku jméno..
4.11.2023 Pigna, Sant´Antonino a Calvi
Odjíždíme od Parc de Saleccia. Parkujeme ve starobylé vesničce Pigna a odsud jdeme pěšky do vesnice Sant´Antonino, která je nejstarší osídlenou vesnicí na Korsice. Její oranžové domy tvoří vrchol suchého žulového návrší nad západním pobřežím ostrova. Zprávy z 9. století hovoří o místním hradu, kde vládl rod Savelliů. Dnes vesnici s 80 obyvateli (důchodci, řemeslnící a drobní zemědělci) tvoří úhledné kamenné domy, které jsou sondou do uplynulých tří století, za tu dobu se vesnice nijak výrazně nezměnila. Taky díky tomu byla zvolena nejmalebnějším sídlem Francie, což je samozřejmě důvodem, proč je turisticky oblíbená. Dalším důvodem je i naprosto úchvatný kruhový rozhled z většiny míst ve vesnici na hory a část pobřeží. Pak pokračujeme ke klášteru Couvent de Corbara. Ten je sice zavřený, ale nám to vůbec nevadí. Usedneme na lavičku a kocháme se nádherným výhledem do okolí. Já si u toho představuji, jak tady kdysi dávno obdělávali políčka pod náma a jak si tady žili. Vzhledem k tomu, že už dávno se mi z hladu třesou ruce a dělá se mi mdlo, jím u téhle meditace svačinku. Odcházíme a u kláštera potkáváme sympatického kněze, který se snaží s nami komunikovat, ale po sdělení, že fakt francouzsky nemluvíme, se nás s nadějí ještě optal, zda nemluvíme alespoň italsky. Bogdan odpověděl, že jo, mezo litro vino de la casa. To ho evidentně pobavilo, na to řekl alora a to zase pobavilo nás. Bylo jasné, že konverzace je u konce. Snažil se ještě poptat někoho v klášteře, zda by nás náhodou nepustili dovnitř, ale neuspěl. My moc poděkujeme a odcházíme. Pokračujeme v cestě dál do přístavního města Calvi. Zdejší přístav je lemován celou řadou restaurací a kaváren, na které shora shlíží oranžová bývalá janovská citadela z 15. století. Z jejího cimbuří je pěkný výhled na nedaleké hory. Citadela je hlavní turistickou zajímavostí ve městě, v minulosti odolala řadě útoků. Za hradbami citadely stojí Guvernérský palác, kde sídlili Janovští. Dnes je základnou Francouzské cizinecké legie. V areálu pevnosti je ještě kostel Église St-Jean Baptiste ze 13. století s ebenovou sochou Ježíše, které se přisuzuje záchrana města v 16. století během útoku Turků. V areálu citadely najdete ještě plaketu označující údajně místo, kde se narodil Kryštof Kolumbus. Historici se ale shodují na tom, že se Kolumbus narodil v Janově. Dnešní den ukončujeme degustací francouzského vína. Au revoir
Odjíždíme od Parc de Saleccia. Parkujeme ve starobylé vesničce Pigna a odsud jdeme pěšky do vesnice Sant´Antonino, která je nejstarší osídlenou vesnicí na Korsice. Její oranžové domy tvoří vrchol suchého žulového návrší nad západním pobřežím ostrova. Zprávy z 9. století hovoří o místním hradu, kde vládl rod Savelliů. Dnes vesnici s 80 obyvateli (důchodci, řemeslnící a drobní zemědělci) tvoří úhledné kamenné domy, které jsou sondou do uplynulých tří století, za tu dobu se vesnice nijak výrazně nezměnila. Taky díky tomu byla zvolena nejmalebnějším sídlem Francie, což je samozřejmě důvodem, proč je turisticky oblíbená. Dalším důvodem je i naprosto úchvatný kruhový rozhled z většiny míst ve vesnici na hory a část pobřeží. Pak pokračujeme ke klášteru Couvent de Corbara. Ten je sice zavřený, ale nám to vůbec nevadí. Usedneme na lavičku a kocháme se nádherným výhledem do okolí. Já si u toho představuji, jak tady kdysi dávno obdělávali políčka pod náma a jak si tady žili. Vzhledem k tomu, že už dávno se mi z hladu třesou ruce a dělá se mi mdlo, jím u téhle meditace svačinku. Odcházíme a u kláštera potkáváme sympatického kněze, který se snaží s nami komunikovat, ale po sdělení, že fakt francouzsky nemluvíme, se nás s nadějí ještě optal, zda nemluvíme alespoň italsky. Bogdan odpověděl, že jo, mezo litro vino de la casa. To ho evidentně pobavilo, na to řekl alora a to zase pobavilo nás. Bylo jasné, že konverzace je u konce. Snažil se ještě poptat někoho v klášteře, zda by nás náhodou nepustili dovnitř, ale neuspěl. My moc poděkujeme a odcházíme. Pokračujeme v cestě dál do přístavního města Calvi. Zdejší přístav je lemován celou řadou restaurací a kaváren, na které shora shlíží oranžová bývalá janovská citadela z 15. století. Z jejího cimbuří je pěkný výhled na nedaleké hory. Citadela je hlavní turistickou zajímavostí ve městě, v minulosti odolala řadě útoků. Za hradbami citadely stojí Guvernérský palác, kde sídlili Janovští. Dnes je základnou Francouzské cizinecké legie. V areálu pevnosti je ještě kostel Église St-Jean Baptiste ze 13. století s ebenovou sochou Ježíše, které se přisuzuje záchrana města v 16. století během útoku Turků. V areálu citadely najdete ještě plaketu označující údajně místo, kde se narodil Kryštof Kolumbus. Historici se ale shodují na tom, že se Kolumbus narodil v Janově. Dnešní den ukončujeme degustací francouzského vína. Au revoir
5.11.2023 Calanques de Piana
Vstávání ráno je velice těžké. V noci byla neskutečná vichřice a déšť. Takže jsem toho moc nenaspala. Bogdan mne napůl v kómatu "chlácholil" ať se nebojím, že mne bude hlídat, to mne neskutečně pobavilo. Když viděl můj pohled, tak se poopravil a dodal, když se budeš bát, tak mne vzbuď. Ráno mne pobavil opět, prý se také nevyspal protože se budil. Odpověděla jsem mu, že jedině když jsem "šeptala" aaaá, jak třáslo autem. Takže vyrážíme. 2,5 hodinová cesta křivolakými úzkými průsmyky opravdu divokou korsickou krajinou ke Calanques de Piana . Parkujeme auto a jdeme na hodinovou procházku k Tetedechien odkud je nádherný výhled na sluncem červeně zbarvené skály. Moře je po noční vichřici kalné a rozbouřené. Pak po krátkém odpočinku jdeme ještě přes 7 km někam do neznáma s nádherným vyhledem na celé okolí pod náma. A když už jsme tak rozchození , tak se jdeme ještě podívat do vesničky Piana, kde je ticho a téměř prázdno. Lidi jsou buďto v práci nebo...doma?
Pro dnešek by to stačilo, zítra máme před sebou celodenní trek.
Vstávání ráno je velice těžké. V noci byla neskutečná vichřice a déšť. Takže jsem toho moc nenaspala. Bogdan mne napůl v kómatu "chlácholil" ať se nebojím, že mne bude hlídat, to mne neskutečně pobavilo. Když viděl můj pohled, tak se poopravil a dodal, když se budeš bát, tak mne vzbuď. Ráno mne pobavil opět, prý se také nevyspal protože se budil. Odpověděla jsem mu, že jedině když jsem "šeptala" aaaá, jak třáslo autem. Takže vyrážíme. 2,5 hodinová cesta křivolakými úzkými průsmyky opravdu divokou korsickou krajinou ke Calanques de Piana . Parkujeme auto a jdeme na hodinovou procházku k Tetedechien odkud je nádherný výhled na sluncem červeně zbarvené skály. Moře je po noční vichřici kalné a rozbouřené. Pak po krátkém odpočinku jdeme ještě přes 7 km někam do neznáma s nádherným vyhledem na celé okolí pod náma. A když už jsme tak rozchození , tak se jdeme ještě podívat do vesničky Piana, kde je ticho a téměř prázdno. Lidi jsou buďto v práci nebo...doma?
Pro dnešek by to stačilo, zítra máme před sebou celodenní trek.
6.11.2023 Trek k plesu Lac de Nino
Máme naplánované 2 treky. Málo času, hodně atrakcí. První je trek z Oty do Spelungy. Jenomže cesta je po vichřici a lijáku zasypána a my bychom se museli vracet a objet to. To už by nás tlačil čas. Druhý výlet má téměř 6 hodin a navíc má odpoledne pršet, takže se nevracíme. Parkujeme a rychle jdeme. Nikdy jsem si nemyslela, že je něco takového možné, ale tak nezáživný trek jsem ještě nešla. Cesta vede prakticky velkým suťoviskem s cílem na náhorní plošině. Poslední hodinu jsme si už aspoň 10x mysleli, že budeme nahoře a nic. Ještě že pohled na pleso, které bylo úplně nahoře stál za to. Po chvíli to vypadá, že se ženou všichni čerti a tak rychle scházíme dolů. V podstatě jsme měli štěstí, že jsme se neměli moc čím kochat a šli rychle nahoru i zpět, protože s příchodem do auta se spustil vydatný déšť. S ohledem na počasí rušíme i obhlídku Corte a fičíme dolů směrem k pobřeží. Stavíme u starobylého mostu Pont génois d'Altiani, kde na parkovišti nacházíme místo na přespání.
Máme naplánované 2 treky. Málo času, hodně atrakcí. První je trek z Oty do Spelungy. Jenomže cesta je po vichřici a lijáku zasypána a my bychom se museli vracet a objet to. To už by nás tlačil čas. Druhý výlet má téměř 6 hodin a navíc má odpoledne pršet, takže se nevracíme. Parkujeme a rychle jdeme. Nikdy jsem si nemyslela, že je něco takového možné, ale tak nezáživný trek jsem ještě nešla. Cesta vede prakticky velkým suťoviskem s cílem na náhorní plošině. Poslední hodinu jsme si už aspoň 10x mysleli, že budeme nahoře a nic. Ještě že pohled na pleso, které bylo úplně nahoře stál za to. Po chvíli to vypadá, že se ženou všichni čerti a tak rychle scházíme dolů. V podstatě jsme měli štěstí, že jsme se neměli moc čím kochat a šli rychle nahoru i zpět, protože s příchodem do auta se spustil vydatný déšť. S ohledem na počasí rušíme i obhlídku Corte a fičíme dolů směrem k pobřeží. Stavíme u starobylého mostu Pont génois d'Altiani, kde na parkovišti nacházíme místo na přespání.
7.11.2023 - pláž Rondinara, Santa Gulia a Palombaggia
Do borovicového kempu u pláže Palombaggia jsme dorazili kolem 11, připravím rychlý oběd a hurá na kola. Před námi je cca 55 km s převýšením cca 900 metrů, ke dvěma nádherným plážím. První pláž je vzdálená nějakých 15 km, tu si necháme na zpáteční cestu. Druhá je vlastně náš cíl. Na místě jsme po necelých 2 hodinách. Wau. Rondinara Beach je jedna z nejslavnějších i nejkrásnějších evropských pláží, ležící na půl cesty mezi Porto Vecchio a Bonifaciem. Díky své chráněné poloze je pláž ideální pro rodiny s dětmi. Díky umístění takřka v dokonale kruhové zátoce pláž a její okolí při pohledu zhora připomíná tvar malé mušle. Chvíli si odpočineme a vracíme se zpět. Zastavujeme u pláže Santa Gulia s žulovými skálami posazenými v makchiemi (vysoká křoviska) a borovicemi porostlém pobřeží, které dodávají pláži divokost. No a průzračná tyrkysově-tmavomodrá voda zase zdání exotického Karibiku. Pláž je umístěná na velmi úzkém pásu pobřeží, který odděluje moře od uzavřeného jezera a tady můžeme pozorovat mnoho druhů ptáků. Máme za sebou 40 km a já mám upřímně dost. Chvíli posedíme, Bogdan se jde umýt z potu do moře a já se jdu ještě podívat k jezeru na plameňáky. Samozřejmě, že u nás pořád platí, odvolávám co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil a prohlášení, že musíme vyjet za hodinu(16,20), ideálně kolem 16 znamenalo telefon z něžným hláskem:"Sakra, kde jsi, mně už je zima a říkalo se, že odjedeme ve 4". Odjeli jsme v 16,01 , stačí že jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem mohla jít plameňáky nafotit hned. Teď už nesvítilo slunce a fotky jsou k ničemu. Ach jo
Do borovicového kempu u pláže Palombaggia jsme dorazili kolem 11, připravím rychlý oběd a hurá na kola. Před námi je cca 55 km s převýšením cca 900 metrů, ke dvěma nádherným plážím. První pláž je vzdálená nějakých 15 km, tu si necháme na zpáteční cestu. Druhá je vlastně náš cíl. Na místě jsme po necelých 2 hodinách. Wau. Rondinara Beach je jedna z nejslavnějších i nejkrásnějších evropských pláží, ležící na půl cesty mezi Porto Vecchio a Bonifaciem. Díky své chráněné poloze je pláž ideální pro rodiny s dětmi. Díky umístění takřka v dokonale kruhové zátoce pláž a její okolí při pohledu zhora připomíná tvar malé mušle. Chvíli si odpočineme a vracíme se zpět. Zastavujeme u pláže Santa Gulia s žulovými skálami posazenými v makchiemi (vysoká křoviska) a borovicemi porostlém pobřeží, které dodávají pláži divokost. No a průzračná tyrkysově-tmavomodrá voda zase zdání exotického Karibiku. Pláž je umístěná na velmi úzkém pásu pobřeží, který odděluje moře od uzavřeného jezera a tady můžeme pozorovat mnoho druhů ptáků. Máme za sebou 40 km a já mám upřímně dost. Chvíli posedíme, Bogdan se jde umýt z potu do moře a já se jdu ještě podívat k jezeru na plameňáky. Samozřejmě, že u nás pořád platí, odvolávám co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil a prohlášení, že musíme vyjet za hodinu(16,20), ideálně kolem 16 znamenalo telefon z něžným hláskem:"Sakra, kde jsi, mně už je zima a říkalo se, že odjedeme ve 4". Odjeli jsme v 16,01 , stačí že jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem mohla jít plameňáky nafotit hned. Teď už nesvítilo slunce a fotky jsou k ničemu. Ach jo
8.11.2023 - Pláž Palombaggia
Zjišťujeme, že v Porto Vecchio v podstatě skoro nic moc není a v Bonifacio nemáme s karavanem možnost zaparkovat. Takže dnešní cíl se naštěstí pro mne mění. Jdeme se projít po dvou plážích, na Korsice oblíbených a v sezóně hodně vyhledávaných. No a tuhle nádhernu máme hned u kempu. Dnešní počasí je, jako by chtěla Korsika, abychom si ji zapamatovali. Po dopolední procházce připravím něco málo k snědku a můžeme si to sníst v plavkách přímo na pláži na sluníčku. Paráda. Krásný bílý písek, průzračné moře lemované červenými skálami a černými borovicemi, hmmm....
Procházím se po pláži, jdu si pro mobil a sluchátka a říkám Bogdanovi, že asi půjdeme z pláže dřív než ve 4 protože už není tak teplo. Že si můžeme ještě zahrát petanque. A Bogdan "aha, ok, dal bych si kafíčko". Vrhnu na něj pohled spolu s nějakým komentářem a on prý:" Jsem věděl jak zareaguješ, ale zkusil jsem to. Což už... V kostele jsem slíbil až na věky věků a na život a na smrt ", tak se ptám, zda měl na mysli v dobrém i ve zlém . Až budu příště připravovat piknik, tak si vzpomenu na Maryšu....
Zítra brzy ráno máme z Bonifacio trajekt na Sardinii, tak se pomalu s Korsikou loučíme.
Zjišťujeme, že v Porto Vecchio v podstatě skoro nic moc není a v Bonifacio nemáme s karavanem možnost zaparkovat. Takže dnešní cíl se naštěstí pro mne mění. Jdeme se projít po dvou plážích, na Korsice oblíbených a v sezóně hodně vyhledávaných. No a tuhle nádhernu máme hned u kempu. Dnešní počasí je, jako by chtěla Korsika, abychom si ji zapamatovali. Po dopolední procházce připravím něco málo k snědku a můžeme si to sníst v plavkách přímo na pláži na sluníčku. Paráda. Krásný bílý písek, průzračné moře lemované červenými skálami a černými borovicemi, hmmm....
Procházím se po pláži, jdu si pro mobil a sluchátka a říkám Bogdanovi, že asi půjdeme z pláže dřív než ve 4 protože už není tak teplo. Že si můžeme ještě zahrát petanque. A Bogdan "aha, ok, dal bych si kafíčko". Vrhnu na něj pohled spolu s nějakým komentářem a on prý:" Jsem věděl jak zareaguješ, ale zkusil jsem to. Což už... V kostele jsem slíbil až na věky věků a na život a na smrt ", tak se ptám, zda měl na mysli v dobrém i ve zlém . Až budu příště připravovat piknik, tak si vzpomenu na Maryšu....
Zítra brzy ráno máme z Bonifacio trajekt na Sardinii, tak se pomalu s Korsikou loučíme.