Gruzie 5/2023
20.5.2023 Tbilisi
Ráno opouštíme Arménii a teď je to na hranicích jenom formalita. Jaká příjemná změna oproti 3 hodinám u příjezdu. Další příjemná změna, po vjezdu do Gruzie jsou normální cesty . Paráda. Za hranicemi se Bogdanovi podaří vybrat gruzínské lari, ale nemáme data. Ty jsme vyřešili až po příjezdu do Tbilisi. Parkujeme auto a okamžitě nás vítají "sousedé". Rumuni se ale po chvíli loučí, jedou do Arménie a Francouz, který má british accent, s Bogdanem vykládá ještě hodnou chvíli. O čem, nevím . Mluvil jako neřízená střela. Rychle, takže jsem se marně snažila pochitit alespoň slovo. Jdeme. Prvně zastavujeme u katedrály Sameba. Jedná se o třetí nejvyšší východní ortodoxní katedrálu na světě. Pokračujeme k pravoslavnému kostelu Metekhi, nacházejícím se na levém břehu řeky Kura. Stojí na útesu Metekhi naproti starému městu Tbilisi. Velká část stávající stavby pochází ze středověku.
Ráno opouštíme Arménii a teď je to na hranicích jenom formalita. Jaká příjemná změna oproti 3 hodinám u příjezdu. Další příjemná změna, po vjezdu do Gruzie jsou normální cesty . Paráda. Za hranicemi se Bogdanovi podaří vybrat gruzínské lari, ale nemáme data. Ty jsme vyřešili až po příjezdu do Tbilisi. Parkujeme auto a okamžitě nás vítají "sousedé". Rumuni se ale po chvíli loučí, jedou do Arménie a Francouz, který má british accent, s Bogdanem vykládá ještě hodnou chvíli. O čem, nevím . Mluvil jako neřízená střela. Rychle, takže jsem se marně snažila pochitit alespoň slovo. Jdeme. Prvně zastavujeme u katedrály Sameba. Jedná se o třetí nejvyšší východní ortodoxní katedrálu na světě. Pokračujeme k pravoslavnému kostelu Metekhi, nacházejícím se na levém břehu řeky Kura. Stojí na útesu Metekhi naproti starému městu Tbilisi. Velká část stávající stavby pochází ze středověku.
Překračujeme řeku a šlapeme nahoru do botanické zahrady. Tady jsme si užili neskutečný klid a přitom jsme coby kamenem dohodil od 1 milionového humraje. Jo, plus ta hromada ruských turistů.
Po téměř dvou hodinách scházíme do města a jdeme do starých lázní. Opět nepopsatelný zážitek. Už jsme toho zažili celkem dost na našich toulkách, takže tohle nás fakt nepřekvapilo. Světlo, které teda rozhodně nesplňovalo ani jednu z norem bezpečnosti, bylo úžasné. Voda obsahující síru smrděla jako ďas, ale zato ta kůžička . Parada trp, teda smrď. Úžasně odpočatí jdeme na poslední atrakci, skleněný most a pak kupujeme jídlo a jdeme zpět do domečku
21.5. Cinandali
Přejezd z Tbilisi do Jugaani. Cestou jsme navštívili Tsinandali v Kachetii, kraj vína. Kromě vína se tady nachází i zámek Cinandali, sídlo významné šlechtické rodiny Čavčavadze, která významně zasáhla do dějin regionu v 19. století.
Přejezd z Tbilisi do Jugaani. Cestou jsme navštívili Tsinandali v Kachetii, kraj vína. Kromě vína se tady nachází i zámek Cinandali, sídlo významné šlechtické rodiny Čavčavadze, která významně zasáhla do dějin regionu v 19. století.
Pak pokračujeme do Signagi, kde se projdeme uličkami města a po hradbách. Jsme u auta a potkáváme český pár, který jsme potkali už včera v Tbilisi. Teda, parkovali jsme vedle sebe a po prohlídce města jsme měli za stěračem vzkaz. Dnes jsme si nemuseli nechat vzkaz. A jaké to bylo překvapení, dokonce se známe, předloni parkovali u nás na penzioně. Předtím si s Bogdanem párkrát psali na diskusním fóru o karavanech. Svět je malý.
Tak a zase kousek popojedem, a pak se řádně zapotíme. Jdeme ke klášteru Nekresi, ten byl založen v 6. století jedním ze třinácti svatých syrských otců. Nás čeká něco málo přes 300 metrů převýšení na necelých 2 km. K tomu teplota kolem 30 stupňů . Jsme nahoře a ty výhledy do celého okolí stojí za to. Hlavně na ty vinohrady
22.5. Alaverdi
Dnes jedeme na kole ke klášteru Alaverdi, jedné z nejvýznamnějších kaplí středověké Gruzie. Cestou se můžeme kochat pohledy na vesničky a krásná políčka a vinohrady. Jsme na místě. Po krátkém handrkování u vstupu co s koly, musíme kola nechat za plotem za příslibu "velmi příjemné paní", že je bude hlídat. Krátce po poledni jsme u auta, kde můžeme relaxovat a pozoravat všechny zvířata majitelů kempu. Například kozu, co ukradla klíče a snažila se je sežrat . Nás obšťastňovali dvě ovečky, které se nám pro změnu snažili sežrat boty a moje nohy .
Dnes jedeme na kole ke klášteru Alaverdi, jedné z nejvýznamnějších kaplí středověké Gruzie. Cestou se můžeme kochat pohledy na vesničky a krásná políčka a vinohrady. Jsme na místě. Po krátkém handrkování u vstupu co s koly, musíme kola nechat za plotem za příslibu "velmi příjemné paní", že je bude hlídat. Krátce po poledni jsme u auta, kde můžeme relaxovat a pozoravat všechny zvířata majitelů kempu. Například kozu, co ukradla klíče a snažila se je sežrat . Nás obšťastňovali dvě ovečky, které se nám pro změnu snažili sežrat boty a moje nohy .
23.5. Kasbegi
Odjíždíme z kempu a nás dnes čeká dlouhý den v autě. Podle slov majitelů kempu, prý ne po moc dobré cestě. Jede se po tzv. Gruzínské vojenské cestě, jež překonává hlavní hřeben Velkého Kavkazu v Křížovém průsmyku v nadmořské výšce 2395 metrů nad mořem. Krajina kolem nás je nádherná. Všude zeleno, listnaté lesy, kopce a nádherně spasené louky. Končí divočina a před námi se najednou objevila vesnice. Zastavujeme protože auto má žízeň, takže kupujeme podle slov obsluhy pry charošyj euro diesel . U cesty vidíme restauraci, tak si dáme na oběd nějakou jejich známou polévku. Samozřejmě že pokud se začne jíst, okamžitě se objeví i psi. Tak jim dáváme kousky chleba a ti se mezi sebou málem pokousali. Tak tahle smečka teda rozhodně není vychovaná. Včera na kole jsme taky dávali pejskům chleba a každý si počkal na svoje sousto. Začíná úsek cesty, který jak to jen kulantně říct, byl hodně "terénní". Díry jako kráva, tunel, že už před vjezdem do něho se i z bezvěrce okamžitě stal náboženský fanatik. A tohle je hlavní tah do Ruska. Kamiony čekají zhruba v 40 km frontě na hranice . Určitě tady stráví pár dnů
Jsme na místě, Bogdan fotí nádherné volně se pasoucí koně. Za chvíli začne pršet, pak lít, pak se přidají kroupy a tak je to až do rána. Doufáme, že zítra bude hezky. Máme naplánovaný trek.
Odjíždíme z kempu a nás dnes čeká dlouhý den v autě. Podle slov majitelů kempu, prý ne po moc dobré cestě. Jede se po tzv. Gruzínské vojenské cestě, jež překonává hlavní hřeben Velkého Kavkazu v Křížovém průsmyku v nadmořské výšce 2395 metrů nad mořem. Krajina kolem nás je nádherná. Všude zeleno, listnaté lesy, kopce a nádherně spasené louky. Končí divočina a před námi se najednou objevila vesnice. Zastavujeme protože auto má žízeň, takže kupujeme podle slov obsluhy pry charošyj euro diesel . U cesty vidíme restauraci, tak si dáme na oběd nějakou jejich známou polévku. Samozřejmě že pokud se začne jíst, okamžitě se objeví i psi. Tak jim dáváme kousky chleba a ti se mezi sebou málem pokousali. Tak tahle smečka teda rozhodně není vychovaná. Včera na kole jsme taky dávali pejskům chleba a každý si počkal na svoje sousto. Začíná úsek cesty, který jak to jen kulantně říct, byl hodně "terénní". Díry jako kráva, tunel, že už před vjezdem do něho se i z bezvěrce okamžitě stal náboženský fanatik. A tohle je hlavní tah do Ruska. Kamiony čekají zhruba v 40 km frontě na hranice . Určitě tady stráví pár dnů
Jsme na místě, Bogdan fotí nádherné volně se pasoucí koně. Za chvíli začne pršet, pak lít, pak se přidají kroupy a tak je to až do rána. Doufáme, že zítra bude hezky. Máme naplánovaný trek.
24.5. Trek ke Kazbegi
Před námi je opět cesta, naštěstí jenom kousek. Parkujeme a před námi je jedinečný pohled. Tady opět platí, za krásou musíš vynaložit úsilí. Třeba jako samotná cesta k této pánu Bohu zaslíbené části Země. Stojíme u ikonického kostela Cminda Sameba, který se pro svoji krásu a výjimečnost stal symbolem celé Gruzie. Nádherné vysoké hory Kavkazu, které tvoří pozadí tohoto kláštera, vše ještě umocní. Wau. K tomu volně se pasoucí koně a člověk by si myslel, že je v ráji. Jsme v národním parku Kazbegi a před námi je 24 km trek. Bože to jsou pohledy. Původně jsme měli v plánu dojít až ke chatě AltiHut, ale museli bychom traverzovat hromadou sněhu, na kterém jsou viditelné stopy po celkem velké lavině. Sedíme a díváme se na horu Kazbegi, která je teď už vidět jenom částečně. I tak jsme měli ráno štěstí vidět ji celou. Většinou se prý schovává za mraky. Táto kráska je hodně vysoká modelka, měří 5054 m a my jsme teď ve výšce 3000 metrů. Odsud je i nádherný výhled na Kavkaz, mraky si daly říct a odhalily vše co odhalit šlo. Nádhera. Jsme vzdušnou čarou cca 9 km od Ruska.
Před námi je opět cesta, naštěstí jenom kousek. Parkujeme a před námi je jedinečný pohled. Tady opět platí, za krásou musíš vynaložit úsilí. Třeba jako samotná cesta k této pánu Bohu zaslíbené části Země. Stojíme u ikonického kostela Cminda Sameba, který se pro svoji krásu a výjimečnost stal symbolem celé Gruzie. Nádherné vysoké hory Kavkazu, které tvoří pozadí tohoto kláštera, vše ještě umocní. Wau. K tomu volně se pasoucí koně a člověk by si myslel, že je v ráji. Jsme v národním parku Kazbegi a před námi je 24 km trek. Bože to jsou pohledy. Původně jsme měli v plánu dojít až ke chatě AltiHut, ale museli bychom traverzovat hromadou sněhu, na kterém jsou viditelné stopy po celkem velké lavině. Sedíme a díváme se na horu Kazbegi, která je teď už vidět jenom částečně. I tak jsme měli ráno štěstí vidět ji celou. Většinou se prý schovává za mraky. Táto kráska je hodně vysoká modelka, měří 5054 m a my jsme teď ve výšce 3000 metrů. Odsud je i nádherný výhled na Kavkaz, mraky si daly říct a odhalily vše co odhalit šlo. Nádhera. Jsme vzdušnou čarou cca 9 km od Ruska.
Nádherně unavení jsme u auta, nakonec dnešní trek byl tak akorát, 16 km a 800 metrů převýšení . Po krátkém odpočinku se jdeme ještě podívat na již zmiňovaný symbol Gruzie, klášter Cminda Sameba ze 14 století.
25.5. Kanon Abano
Ráno odjíždíme od kláštera Cminda Sameba ke kaňonu. Můžeme si u toho zpívat:" Cestou necestou, polem, nepolem..". Chybí nám už jen ten malotraktor . Parkujeme někde v poli a pak jdeme podél divoké řeky Těrek k Truso travertin a Tor Abano. Podle popisu to má být jedna z nejoblíbenějších procházek v oblasti Kazbegi, procházející téměř opuštěným údolím v blízkosti hranic s Jižní Osetií. Kromě nádherných hor je okolí zajímavé travertinovými útvary, minerálními prameny, gejzírem, minerálním jezírkem Tor Abano, starobylými věžemi a několika opuštěnými osadami. Je to opravdu nádherné místo. Opouštíme pohoří Kasbeki a jedeme do Mccheta.
Ráno odjíždíme od kláštera Cminda Sameba ke kaňonu. Můžeme si u toho zpívat:" Cestou necestou, polem, nepolem..". Chybí nám už jen ten malotraktor . Parkujeme někde v poli a pak jdeme podél divoké řeky Těrek k Truso travertin a Tor Abano. Podle popisu to má být jedna z nejoblíbenějších procházek v oblasti Kazbegi, procházející téměř opuštěným údolím v blízkosti hranic s Jižní Osetií. Kromě nádherných hor je okolí zajímavé travertinovými útvary, minerálními prameny, gejzírem, minerálním jezírkem Tor Abano, starobylými věžemi a několika opuštěnými osadami. Je to opravdu nádherné místo. Opouštíme pohoří Kasbeki a jedeme do Mccheta.
26.5. Mccheta
Mccheta(Skejta) byla hlavním městem tehdejšího kavkazského království Ibérie od 3. století. Místo je staré nejméně 5000 let a bylo centrem pohanského kultu Armazi. Ve městě se našly stopy chetitských a sumerských kultů. Podle legendy město založil Mcchet, pravnuk Noeho a syn Kartla, od něhož Gruzínci odvozují svůj původ a také název své země – Sakartvelo. Kostely ve městě jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Ve městě jsou tři zajímavá místa: středověká katedrála Sveticchoveli, o kousek dál bývalý ženský klášter Samtavro a kopci nad říčním soutokem klášter Džvari. My se jdeme podívat na katedrálu Sveticchoveli a ženský klášter Samtavro.
Na místě bývalé královské rezidence dnes stojí ženský klášter Samtavro s kostelem sv. Nino (sv. Kristýny), který pochází z 11 stol. Uvnitř se nachází sarkofág prvních křesťanských vládců Gruzie, krále Miriana III. (306 - 361) a jeho ženy Nany.
Sveti Cchoveli – katedrála Dvanácti apoštolů. Podle pověsti sem Eliáš přinesl roušku, kterou měl na sobě Kristus na kříži. Hned za vchodem vpravo je kamenná křtitelnice ze 4. století. Na místě třetího sloupu vlevo je kamenný sarkofág, ukrývající původní cedrový životodárný sloup. Ten je hlavní pozoruhodností chrámu.
Mccheta(Skejta) byla hlavním městem tehdejšího kavkazského království Ibérie od 3. století. Místo je staré nejméně 5000 let a bylo centrem pohanského kultu Armazi. Ve městě se našly stopy chetitských a sumerských kultů. Podle legendy město založil Mcchet, pravnuk Noeho a syn Kartla, od něhož Gruzínci odvozují svůj původ a také název své země – Sakartvelo. Kostely ve městě jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Ve městě jsou tři zajímavá místa: středověká katedrála Sveticchoveli, o kousek dál bývalý ženský klášter Samtavro a kopci nad říčním soutokem klášter Džvari. My se jdeme podívat na katedrálu Sveticchoveli a ženský klášter Samtavro.
Na místě bývalé královské rezidence dnes stojí ženský klášter Samtavro s kostelem sv. Nino (sv. Kristýny), který pochází z 11 stol. Uvnitř se nachází sarkofág prvních křesťanských vládců Gruzie, krále Miriana III. (306 - 361) a jeho ženy Nany.
Sveti Cchoveli – katedrála Dvanácti apoštolů. Podle pověsti sem Eliáš přinesl roušku, kterou měl na sobě Kristus na kříži. Hned za vchodem vpravo je kamenná křtitelnice ze 4. století. Na místě třetího sloupu vlevo je kamenný sarkofág, ukrývající původní cedrový životodárný sloup. Ten je hlavní pozoruhodností chrámu.
Odpoledne se vydáme do města Gori – rodiště Stalina. Město je zajímavé pouze tím, že se zde nachází Stalinovo muzeum. Lidé v Gori muzeu nepřikládají žádný politický význam, v jejich očích je Stalin prostě jedinou zajímavou pamětihodností, kvůli které stojí za to vydat se do Gori. Nikdy jsem si nemyslela, že někdy v životě navštívím něco takového. Ale i z minulosti je třeba se poučit.
Na závěr dne vyrazíme do skalního města Uplisciche. Lokalita Uplisciche poskytovala lidem zázemí již v době bronzové. Skalní město místní začali tesat v 6. století před Kristem. Strategická poloha na Hedvábné stezce mu zajistila prosperitu. První písemné zmínky o městě jsou z prvního století našeho letopočtu. Víme, že dlouhou dobu nebylo nikým dobyto až do příchodu mongolského chána Ögedej, který město získal a částečně zničil.
27.5. Kaňon Martvili
Celé dopoledne jedeme, na místě jsme kolem 13. Jdeme se podívat na kaňon Martvili. Nakonec se ukázalo, že po zaplacení vstupného nás čeká prohlídka vskutku krátká. Kaňon je nádherný a my pak jdeme ještě kousek kolem řeky, která má tak zelenou barvu, že je až hypnotizující. V tomhle vedru přímo volá ať se jdeme zchladit. Pokračujeme v cestě dále. Jedeme do Poti k Černému moři jehož název je výstižný. Moře je tady opravdu černé.
Celé dopoledne jedeme, na místě jsme kolem 13. Jdeme se podívat na kaňon Martvili. Nakonec se ukázalo, že po zaplacení vstupného nás čeká prohlídka vskutku krátká. Kaňon je nádherný a my pak jdeme ještě kousek kolem řeky, která má tak zelenou barvu, že je až hypnotizující. V tomhle vedru přímo volá ať se jdeme zchladit. Pokračujeme v cestě dále. Jedeme do Poti k Černému moři jehož název je výstižný. Moře je tady opravdu černé.
28.5. Batumi
Před námi je cesta do Batumi. Na místě jsme v poledne a odpoledne stihneme procházku. Musím přiznat, že tady moře vypadá daleko lépe než včera v Poti. Batumi je obrovské město, kde je neskutečné množství Rusů a jedna vysoká budova vedle další. Všechno luxusní hotely ( třeba Sheraton, Radisson Blu, Hilton, Mariott) a "paneláky"s apartmány k pronájmu nebo koupi. Velká část ekonomiky Batumi se točí kolem cestovního ruchu a hazardu (přezdívá se mu „Las Vegas u Černého moře“), ale město je také důležitým námořním přístavem a zahrnuje průmyslová odvětví, jako je stavba lodí nebo zpracování potravin. Od roku 2010 se Batumi mění výstavbou moderních výškových budov.
Před námi je cesta do Batumi. Na místě jsme v poledne a odpoledne stihneme procházku. Musím přiznat, že tady moře vypadá daleko lépe než včera v Poti. Batumi je obrovské město, kde je neskutečné množství Rusů a jedna vysoká budova vedle další. Všechno luxusní hotely ( třeba Sheraton, Radisson Blu, Hilton, Mariott) a "paneláky"s apartmány k pronájmu nebo koupi. Velká část ekonomiky Batumi se točí kolem cestovního ruchu a hazardu (přezdívá se mu „Las Vegas u Černého moře“), ale město je také důležitým námořním přístavem a zahrnuje průmyslová odvětví, jako je stavba lodí nebo zpracování potravin. Od roku 2010 se Batumi mění výstavbou moderních výškových budov.
29.5.
Přejezdový den. Opouštíme Gruzii, kterou Gruzínci nazývají Sakartvelo. Kartveli jsou obyvatele středogruzínské oblasti Karli-Iberia, v překladu Sakartvelo znamená „země, kde žijí Kartveli“. A jak vznikl anglický název země se neví. Je tady 12 různých klimatických pásem. Gruzie je kolébkou vinařství. Víno se zde vyrábí nejméně 8 000 let a je považována za rodiště tohohle nápoje. Výroba vína byla náhodná. Hroznová šťáva se nalila do mělké jámy a byla pohřbena pod zemí a..stalo se z ní víno. UNESCO zařadilo tradiční gruzínskou metodu vinařství – v hliněné nádobě zvané Qvevri – na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Nejvyšší hora Gruzie, Šchara, která má 5 193 metrů a je zhruba o 400 metrů vyšší než francouzský Mont Blanc. No a tady se vedou diskuse, zda je nebo není Šchara v Evropě
Vesnice Bochorna a Ushguli jsou nejvyššími trvalými sídly v Evropě ve výšce 2345 metrů a 2100 metrů nad mořem. Stalin je původem z Gruzie
Jezdí se tu na lyžích
Ale jsou tady i snad nejhorší řidiči . Tak to všechno je Gruzie, krásná příroda, úžasní lidé, výborná kuchyně...
Na hranici musím opět opustit auto a jít k celní kontrole. V Gruzii jsme odbavení rychle. V Turecku mi celník opět ukazuje, že musím do vedlejší budovy a tady v tom bludišti jsem chvíli bloudila a hledala, kdepak ta je pásová kontrola. Pak jsem čekala na Bogdana. A čekala. A čekala. Dlouho, bez bundy, mobilu, bez peněz, jenom já, kraťasy, tričko do +30 a šlapky. Asi po hodině, hodině a půl konečně dorazil Bogdan a prý:"To neuvěříš, celník v civilu chtěl po mně 100 dolarů, jinak prý udělá total control. Tak jsem mu řekl, ať to udělá, že mu nic nedám." Nechal Bogdana čekat, pak ho poslal na rtg, zase čekal a když se dlouho nic nedělo, tak jel do posledního okýnka, tam někam zavolali a oak zvedli závoru. Tak to je mazec! No nic, konečně pokračujeme v cestě, náš cíl pro dnešek je Giresum. V poledne zastavuje u moře v nějaké piknikové zóně, zajdeme si koupit nějaké jídlo a chvíli tady posedíme. Pak jsme ještě na 2 hodiny odbočili na maličkou pláž a oddali se slunečným paprskům a moři. V Giresumu jsme večer a rychle hledáme, kde se dá koupit ještě něco k jídlu.
Přejezdový den. Opouštíme Gruzii, kterou Gruzínci nazývají Sakartvelo. Kartveli jsou obyvatele středogruzínské oblasti Karli-Iberia, v překladu Sakartvelo znamená „země, kde žijí Kartveli“. A jak vznikl anglický název země se neví. Je tady 12 různých klimatických pásem. Gruzie je kolébkou vinařství. Víno se zde vyrábí nejméně 8 000 let a je považována za rodiště tohohle nápoje. Výroba vína byla náhodná. Hroznová šťáva se nalila do mělké jámy a byla pohřbena pod zemí a..stalo se z ní víno. UNESCO zařadilo tradiční gruzínskou metodu vinařství – v hliněné nádobě zvané Qvevri – na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Nejvyšší hora Gruzie, Šchara, která má 5 193 metrů a je zhruba o 400 metrů vyšší než francouzský Mont Blanc. No a tady se vedou diskuse, zda je nebo není Šchara v Evropě
Vesnice Bochorna a Ushguli jsou nejvyššími trvalými sídly v Evropě ve výšce 2345 metrů a 2100 metrů nad mořem. Stalin je původem z Gruzie
Jezdí se tu na lyžích
Ale jsou tady i snad nejhorší řidiči . Tak to všechno je Gruzie, krásná příroda, úžasní lidé, výborná kuchyně...
Na hranici musím opět opustit auto a jít k celní kontrole. V Gruzii jsme odbavení rychle. V Turecku mi celník opět ukazuje, že musím do vedlejší budovy a tady v tom bludišti jsem chvíli bloudila a hledala, kdepak ta je pásová kontrola. Pak jsem čekala na Bogdana. A čekala. A čekala. Dlouho, bez bundy, mobilu, bez peněz, jenom já, kraťasy, tričko do +30 a šlapky. Asi po hodině, hodině a půl konečně dorazil Bogdan a prý:"To neuvěříš, celník v civilu chtěl po mně 100 dolarů, jinak prý udělá total control. Tak jsem mu řekl, ať to udělá, že mu nic nedám." Nechal Bogdana čekat, pak ho poslal na rtg, zase čekal a když se dlouho nic nedělo, tak jel do posledního okýnka, tam někam zavolali a oak zvedli závoru. Tak to je mazec! No nic, konečně pokračujeme v cestě, náš cíl pro dnešek je Giresum. V poledne zastavuje u moře v nějaké piknikové zóně, zajdeme si koupit nějaké jídlo a chvíli tady posedíme. Pak jsme ještě na 2 hodiny odbočili na maličkou pláž a oddali se slunečným paprskům a moři. V Giresumu jsme večer a rychle hledáme, kde se dá koupit ještě něco k jídlu.
1.6.
Dnes pokračujeme posledních cca 400 km na hranice s Řeckem. K večeru úplně zpocení chladíme svá těla v nádherně průzračném Středozemním moři.
2.-7.6
Plážové povalení.
8.6.
Včera večer u auta zastavila policie, na udání, prý tady kempujeme. Tak Bogdan vysvětluje, že tady nekempujeme, ale parkujeme a to se souhlasem majitele pozemku. Že víme, že v Řecku je zákaz a určitě bychom neriskovali pokutu a nepříjemnosti. Ať si to ověří vedle v restauraci, že jsme si prvně mysleli, že to je jejich pozemek. Když se ukázalo, že ne, tak jsme se jich ptali, kdy dorazí majitel, jestli náhodou neví. A pak ještě pomáhal možná právě majitel restaurace překládat majiteli pozemku, kolik je cena za parkování. Chtěli po Bogdanovi t.č.na majitele, to samozřejmě nemáme a prý jak víme, že jsme mluvili s majitelem. Tak říkáme, že pán tady něco kopal a upravoval a že jsme se ho ptali, zda je majitel. Pomocí translatoru. Nakonec se šli zeptat vedle do restaurace. Po chvíli se vrátili, že v restauraci nic neví, ale vypadalo to , že nám věří. Před odchodem nám řeknou, že se může stát, že opět přijede někdo od policie (když se nějaký duchapřítomný spořádaný občan rozhodne udělat dobrý skutek) a budeme muset dokázat, že máme souhlas. Bezva. Asi za 10 minut po odjezdu policie přijeli tři auta, z toho jedno s přívěsem, na kterém je nějaká budka, která bude evidentně sloužit v sezóně jako občerstvení. Bogdan vychází, že se jich poptá, zda nemají kontakt na majitele a ukazuje se, že majitel je prý jeden tady z té skupinky . Paráda. Ten tvrdí, že pozemek se dělí na obecní a soukromý a my stojíme na obecném. A prý netuší, kdo by mohl být ten pán, který tady tři dny po sobě pracoval a tvrdil, že je majitel. V každém případě majitel děda, teda první majitel, se zná s lidmi od vedle protože tam běhal každý den jako doma a volal jménem pána na pomoc s překladem. Takže je jasné, že tady nemůžeme zůstat, i když i ten další majitel nemá problém, že tady parkujeme. Takže jsme se ráno posunuli cca o 7 km dál na parkoviště u moře, kde leží mrtvý delfín. . Chvíli po nás přijel pán, v každé ruce rukavici, sklonil se k nebohému zvířeti a aniž si nasadil rukavice se otočil a odjel. Ani nemusel hledat pulz . K večeru se díváme jak se ho snaží černý pejsek zahrabat čumákem .
9.6.
Jedeme do Nea Irakleitsa. Tady strávíme dva dny u nádherného moře a pláže. O věcech se totéž říct nedá. Oba dva večery tady probíhaly nějaké koncerty až do včasných ranních hodin, o kterých se rozhodně nedá říct, že by se nám líbily. 11.6. se posuneme o dalších 40 km k vesničce Kavalas a opět si užíváme nádherné 2 dny u moře. Poslední den jsem se nenamazala opalovacím krémem, že naberu sluníčka kolik se dá . Debil. Jedinkrát jsem udělala takovou chybu a stal se ze mne rudokožec. Takže je jasné, že zítra i kdyby předpověď lhala a bylo hezky, tak i tak pojedeme do Bulharska .
Dnes pokračujeme posledních cca 400 km na hranice s Řeckem. K večeru úplně zpocení chladíme svá těla v nádherně průzračném Středozemním moři.
2.-7.6
Plážové povalení.
8.6.
Včera večer u auta zastavila policie, na udání, prý tady kempujeme. Tak Bogdan vysvětluje, že tady nekempujeme, ale parkujeme a to se souhlasem majitele pozemku. Že víme, že v Řecku je zákaz a určitě bychom neriskovali pokutu a nepříjemnosti. Ať si to ověří vedle v restauraci, že jsme si prvně mysleli, že to je jejich pozemek. Když se ukázalo, že ne, tak jsme se jich ptali, kdy dorazí majitel, jestli náhodou neví. A pak ještě pomáhal možná právě majitel restaurace překládat majiteli pozemku, kolik je cena za parkování. Chtěli po Bogdanovi t.č.na majitele, to samozřejmě nemáme a prý jak víme, že jsme mluvili s majitelem. Tak říkáme, že pán tady něco kopal a upravoval a že jsme se ho ptali, zda je majitel. Pomocí translatoru. Nakonec se šli zeptat vedle do restaurace. Po chvíli se vrátili, že v restauraci nic neví, ale vypadalo to , že nám věří. Před odchodem nám řeknou, že se může stát, že opět přijede někdo od policie (když se nějaký duchapřítomný spořádaný občan rozhodne udělat dobrý skutek) a budeme muset dokázat, že máme souhlas. Bezva. Asi za 10 minut po odjezdu policie přijeli tři auta, z toho jedno s přívěsem, na kterém je nějaká budka, která bude evidentně sloužit v sezóně jako občerstvení. Bogdan vychází, že se jich poptá, zda nemají kontakt na majitele a ukazuje se, že majitel je prý jeden tady z té skupinky . Paráda. Ten tvrdí, že pozemek se dělí na obecní a soukromý a my stojíme na obecném. A prý netuší, kdo by mohl být ten pán, který tady tři dny po sobě pracoval a tvrdil, že je majitel. V každém případě majitel děda, teda první majitel, se zná s lidmi od vedle protože tam běhal každý den jako doma a volal jménem pána na pomoc s překladem. Takže je jasné, že tady nemůžeme zůstat, i když i ten další majitel nemá problém, že tady parkujeme. Takže jsme se ráno posunuli cca o 7 km dál na parkoviště u moře, kde leží mrtvý delfín. . Chvíli po nás přijel pán, v každé ruce rukavici, sklonil se k nebohému zvířeti a aniž si nasadil rukavice se otočil a odjel. Ani nemusel hledat pulz . K večeru se díváme jak se ho snaží černý pejsek zahrabat čumákem .
9.6.
Jedeme do Nea Irakleitsa. Tady strávíme dva dny u nádherného moře a pláže. O věcech se totéž říct nedá. Oba dva večery tady probíhaly nějaké koncerty až do včasných ranních hodin, o kterých se rozhodně nedá říct, že by se nám líbily. 11.6. se posuneme o dalších 40 km k vesničce Kavalas a opět si užíváme nádherné 2 dny u moře. Poslední den jsem se nenamazala opalovacím krémem, že naberu sluníčka kolik se dá . Debil. Jedinkrát jsem udělala takovou chybu a stal se ze mne rudokožec. Takže je jasné, že zítra i kdyby předpověď lhala a bylo hezky, tak i tak pojedeme do Bulharska .
13.6.
Loučíme se s mořem a Řeckem, v poledne překračujeme hranice do Bulharska. K večeru jsme na místě a doufáme, že zítra se počasí zmoudří a my si zopakujeme trek v nádherném pohoří Rila.
Loučíme se s mořem a Řeckem, v poledne překračujeme hranice do Bulharska. K večeru jsme na místě a doufáme, že zítra se počasí zmoudří a my si zopakujeme trek v nádherném pohoří Rila.