Španělsko - jižní pobřeží 11/2020
Už teď víme, že do Maroka nám ten prevít koravirus nedovolí. Marocké království ponechává své hranice zavřené a nám tím pádem padá hlavní cíl našeho tripu. Nevadí, snad se tam budeme moci ještě někdy vrátit. Měníme plány a dobu, kterou jsme měli strávit v Maroku strávíme na jižním pobřeží Španělska.
Barbete, 24.-25.10.2020
Máme za sebou cca 300km přesun, na místo dojíždíme pozdě odpoledne. Stihneme ještě koupání a vínko v Barbete. Druhý den vyrážíme na kola krásnou pobřežní cyklostezkou do vesničky Conil de la Frontera až k majáku Trafalgar. V místní taverně dáváme skvělý oběd - grilovanou rybu a sépií.
Baelo Claudia, Tarifa, Gibraltar 26.10.2020
Pokračujeme směrem na jih. Cestou stavíme u Baelo Claudia, což jsou ruiny římského města postaveného před více jak 2000 lety. Prohlídku nedáváme, je pondělí a mají zavřeno. Tak alespoň procházka po místní pláží Bolonia s velkou dunou a polozasypanými loděmi.
Kolem poledne přjíždíme do Tarify, která leží na samém jižním konci Španělska a nadohled máme africké pobřeží, je to pouhých 14km. Kráčíme po místním molu, vpravo je Atlantický oceán a v levo už Středozemní moře. Navštěvujeme medinu, centrum města a pokračujeme dál.
Další zastávkou je Gibraltar. Nejme si jistí jak to je s ohledem na coronavirová omezení se vstupem na výsostní území Velké Británie, tak jen fotíme slavnou The Rock a jedem dál.
Kolem poledne přjíždíme do Tarify, která leží na samém jižním konci Španělska a nadohled máme africké pobřeží, je to pouhých 14km. Kráčíme po místním molu, vpravo je Atlantický oceán a v levo už Středozemní moře. Navštěvujeme medinu, centrum města a pokračujeme dál.
Další zastávkou je Gibraltar. Nejme si jistí jak to je s ohledem na coronavirová omezení se vstupem na výsostní území Velké Británie, tak jen fotíme slavnou The Rock a jedem dál.
San Luis de Sabinillas, Estepona, 27.10.2020
Parkujeme v malém přimorském letovisku San Luis de Sabinillas a druhý den na kole pohodovou přímorskou cyklostezkou dojedeme až do Estepony.
Casares, Ronda 28.10.2020
Ještě večer balíme a vyrážíme do hor. Kousek před městečkem Casares parkujeme na krásném stellplatzu vybaveném veškerým zázemím pro servis náplní obytných aut (tímto děkujeme místní samosprávě). Ráno vyrážíme na obhlídku města. Pohled je to překrásný. Po celém úbočí šplhají bílé domy, navrstvené jeden na druhém, jako by byly postavené z lega. Scházíme úzkou příkrou uličkou a pak nahoru mezi domky k náměstí. Odtud úzkými uličkami stoupáme ke zřícenině pevnosti a kostelu, odkud se nám nasktné výhled do okolní vyprahlé krajiny. V centru na náměstí to žije, domorodci si pochutnávají na kávě, tapas a cherry víně - místním fortifikovaném víně ne nepodobným portskému. Casares se řadí k těm nekrásnějším andaluzským "bílým vesnicím" známým jako Pueblos Blancos.
Odpoledne ještě stihneme navštívit místní skvost, město Ronda se známým a asi ve Španělsku nejfotografovanějším mostem zaklenutým mezi starou a novou části města.
Odpoledne ještě stihneme navštívit místní skvost, město Ronda se známým a asi ve Španělsku nejfotografovanějším mostem zaklenutým mezi starou a novou části města.
Caminito del Rey, 29.10.2020
Caminito del Rey byla známá svého času jako jedna z nejnebezpečnějších stezek na světě. Betonový chodník v kombinaci s lávkami a zábradlím, vinoucí se po skalách až 100 metrů nad propastí kaňonu, tu vznikl mezi lety 1914 až 1921 společně s vodním kanálem, aby spojoval přehrady a sloužil hlavně dělníkum ke skrácení cesty. V minulosti na této cestě zemřelo několik lidí kvůli rozpadajícím se nosníkům a zábradlí, proto ji také roku 2001 úplně uzavřeli. To však adrenalinové nadšence neodradilo, naopak to místu spíše ještě přidalo na exkluzivitě. Známou se stala také návštěvou krále Alfonse XIII, který se po ní u příležitosti otevření přehrady Conde del Guadalhorce prošel, a díky níž se jí začalo říkat ,,královská stezka, neboli Caminito del Rey. Zbrusu nová stezka byla slavnostně otevřena v roce 2015 a nyní jsou všechny lávky, mosty a chodníky opět bezpečné.
El Chorro, 30.1.2020
Caminito del Rey končí ve vesničce El Chorro, slavné horolezecké oblasti Andaluzie. My jsme se ubytovali v místním kepmu (byla to chyba) a krásnou dvouhodinovou procházkou došli k lezecké oblasti Arabe, kde jsme strávili den lezením.
Alora 31.10.2020
Cestou z El Chorra stavíme v Aloře, dalším z krásných Pueblos Blancas. Navigace nás k parkovišti nesmyslně vedla centrem města spletí úzkých uliček. Zoufalství dosáhlo maxima, myslel jsem, že zastavím prásknu dveřmi a uteču. Některé uličky jsme projeli pouze na centimetry od stěn domů. Když už se zdálo, že jsme z nejhoršího venku a já stratil kromě nervů i koncentraci, prásk.. zadní blatník našeho obytňáku chytl ránu od vyvyšeného okolníku. No co, jak by řekl klasik, jsou to jenom plechy. Špatnou náladu nám elespoň vylepšila výborná paella.
Nerja, 1.-2.11.2020
Po pá dnech ve vnitrozemí slíždíme k moři, parkujeme na krásném místě hned u pláže a oba dny věnujeme cyklistice, procházkám po pobřeží, sluněním a koupáním. Pobřežní cesta se vine kolem skalnatého pobřeží s nádhernými výhledy, asfalt je kvalitní a kilometry rychle utíkali a tak jsme najeli skoro 100 km. Za zmínku stojí Balkon de Europa, skalní výběžek v městečku Nerja. Název vyhlídce dal král Alfonso XII., který přesně tohle o ní prohlásil, tedy že je Balkónem Evropy. Jeho socha je na vyhlídce také.
Cabo de Gata, 4.11.2020
Směřujeme dál po pobřeží směrem k Valencii. Cestou stavíme kousek za Almeirou a ráno vyrážíme na kolech na cca 50km okruh národním parkem Cabo de Gata. Masový turismus se zde nekoná, hotely i restaurace jsou prázdné. Čeká nás prašná cesta, krajina je vyprahlá, místy připomíná tu měsíční. Stoupáme k majáku Cerro del Aire a k obranné věži Torre de la Vela Blanca a následně sjíždíme do malebného rybarského městečka San José, kde zastavujeme na dvě deci a tapas.
Sella, 5.-7.11.2020
Sella je malá vesnička kousek v horách za Alicante. Strávili jsme zde nezapomenutelné 3 dny ježděním na kole (okruh se sedlem Port Tudons a nastoupanými více než 1000 metry), lezením v poblizkých světoznámých vápencových stěnách a procházkami kolem prastarých horských staveních a terasových polích s olivovníky, pomerančovníky a datlovníky. Zdejší krajina nám učarovala a ani se nám odsuď moc nechce.
Altea, 8.-9.11.2020
Cestou ze Selly jsme stavěli ve Villajoyosa v prádelně a kousek za ní v kempu pořešit náplně. Odpoledne jsme našli místo kousek za městečkem Altea. Stihli jsme ještě slunění na pláži a večerní procházku pobřežím k přístavu na 2 deci. Druhý den vytahujeme kola a přes město Calpe podél pobřeží jedeme až k městečku Moraira. Na zpáteční cestě zastavujeme na malinké pláži a vstřebáváme vitamín D.
Calpe je docela nezajímavé městské letovisko s nevzlednými hotelovými komplexy a vyškovými budovami. Symbolem nejenom města ale i celého Costa Blanca je vápencová skála Peňón de Ifach, která na jižním okraji Calpe vystupuje z moře a působí doslova magicky.
Najeli jsme skoro 60km a odměnou nám byly průjezdy tunely a výhledy na krásné zátoky s oblazkovými plážemi.
Calpe je docela nezajímavé městské letovisko s nevzlednými hotelovými komplexy a vyškovými budovami. Symbolem nejenom města ale i celého Costa Blanca je vápencová skála Peňón de Ifach, která na jižním okraji Calpe vystupuje z moře a působí doslova magicky.
Najeli jsme skoro 60km a odměnou nám byly průjezdy tunely a výhledy na krásné zátoky s oblazkovými plážemi.
Sierra de Toix, 10.11.2020
Ráno se přesouváme o pár kilometrů dál k lezecké oblasti Sierra de Toix. Parkujeme vysoko nad krásnými domečky týčícími se nad přístavní vesničkou Mascarat. Nacházíme slepou uličku s malým parkovištěm na konci, kterou nám poradil náš kamarát Angličan ještě v Selle. Ke skalám už to máme kousek a den trávíme lezením. Nevím jestli to bylo krásnými výhledy anebo perfektně odjištěnými cestami, každopádně Valika svolila a tak si tady odbyla svůj lezecký křest. :-)
Fonts del Algar, Castell de Guadalest 11.10.2020
Opouštíme Toix a směřujeme do vnitrozemí. Cestou k našemu cílí stavíme kousek za Callosa d´en Sarria. Celá oblast je známa z pěstování ovoce, kterému se říká lokvát anebo myšpule japonská. A také z vodopádů Algar. Vesničku lemují obrovská parkoviště, v době naší návštěvy úlně prázdné. Kromě vodopádů vytváří řeka Algar také průzračná skalní jezírka, tůňky, pramínky stékající z vrcholků skal a mnoho malebných zákoutí. Umíme si představit jak to tu vypadá v nekovidové sezoně. Za celou obhlídku jsme potkali jeden pár, aspoň v tomhle má covid přínos.
Odpoledne jsme dorazili do planovaného cíle - Castell de Guadalest v hornaté oblasti Marina Baxa. Večer jsme ještě stihli prohlídku hradu L’Alcozaiba, postaveném v jedenáctém století muslimy kolem skály Craig of Alcalá, která stoupá kolmo vzhůru až k baroknímu katolickému kostelu a radnici, odkud se odkrývá úžasný výhled na průzračně modré jezero. Guadalest byl prohlášen za „Památník historické a umělecké hodnoty“ a patří mezi hlavní turistické atrakce ve Španělsku.
Odpoledne jsme dorazili do planovaného cíle - Castell de Guadalest v hornaté oblasti Marina Baxa. Večer jsme ještě stihli prohlídku hradu L’Alcozaiba, postaveném v jedenáctém století muslimy kolem skály Craig of Alcalá, která stoupá kolmo vzhůru až k baroknímu katolickému kostelu a radnici, odkud se odkrývá úžasný výhled na průzračně modré jezero. Guadalest byl prohlášen za „Památník historické a umělecké hodnoty“ a patří mezi hlavní turistické atrakce ve Španělsku.
Castell de Guadalest, 12.-13.11.2020
Vyrážíme na kola. První zastávku máme v Abdet, kde stavíme na občerstvení, dále projedeme městečkem Beniarda a kolem přehrady se vracíme zpět k autu. Najeli jsme 38km a nastoupali úctýhodných 1500 výškových metrů. Druhý den trávíme lezením v okolních skalách
Gandia, 14.-16.11.2020
Přesouváme se k moři, děláme servis a nákup a odpoledne ještě stihnem procházku po promenádě kolem moře. Večer nám volají známí, které jsme tady jako jediné Čechy potkali, že jsou kousek od nás v horách nad Gandii. Tak balíme a jedeme. Večer s vínkem se protáhl až do rána a tak vstáváme docela rozlámaní. Alko výpary jdeme vydýchat na krátkém tripu s nádhernou vyhlídkou na pobřeží. Odpoledne se přesouváme zpět do Gandie a stihneme leháro na pláží a koupání a večer ještě na malý výlet na kole.
Další den máme v plánu celodenní cyklovýlet do přímorského letoviska Cullera a hlavně k sladkovodnímu jezeru l´Albufera, přírodní rezervaci s jedinečným středomořským ekosystémem. Místní sladkovodní laguna, okolní mokřady, rýžová pole, dunové pláže a lesy jsou domovem mnoha druhů živočichů včetně vzácných druhů brodivých ptáků. Mapy.cz nás nesmyslně vedou trasou, která se ukazuje být pod vodou, tak se musíme vracet a nakonec se trasa prodlužuje až na 125km. Unavení jako psi se už za tmy vracíme k autu.
Další den máme v plánu celodenní cyklovýlet do přímorského letoviska Cullera a hlavně k sladkovodnímu jezeru l´Albufera, přírodní rezervaci s jedinečným středomořským ekosystémem. Místní sladkovodní laguna, okolní mokřady, rýžová pole, dunové pláže a lesy jsou domovem mnoha druhů živočichů včetně vzácných druhů brodivých ptáků. Mapy.cz nás nesmyslně vedou trasou, která se ukazuje být pod vodou, tak se musíme vracet a nakonec se trasa prodlužuje až na 125km. Unavení jako psi se už za tmy vracíme k autu.
Lezecká oblast Gandia, 18.11.2020
Travíme sluneční den lezením a večer se přesouváme do Montanejos
Montanejos, 18.-19.11.2020
Montanejos je lázeňské městečko, kterého největší atrakcí je termální řeka, která má stabilní teplotu cca 22 stupňů. V 13. století tady nechal Abu-Ceit vybudovat arabské lázně pro své mladé manželky. Teplotu vody v řece vyzkoušíme ještě večer v den příjezdu a musím přiznat, že to byl příjemný zážitek.
Montajos není jen koupání, ale i lezecká oblast evrobského významu. Je tady cca 1000 perfektně zajíštěných cest. My jsme zvolili oblast v kanionu řeky Montán. Popravdě se nám moc nelíbila, bylo relativně zima, sluníčko do kanionu nenakouklo, skála zůstala vlhká. Náladu nám alespoň spravila následná koupačka.
Montajos není jen koupání, ale i lezecká oblast evrobského významu. Je tady cca 1000 perfektně zajíštěných cest. My jsme zvolili oblast v kanionu řeky Montán. Popravdě se nám moc nelíbila, bylo relativně zima, sluníčko do kanionu nenakouklo, skála zůstala vlhká. Náladu nám alespoň spravila následná koupačka.
Jerica 20.11.2020
Z Montanejos prcháme ještě navečer a cílem je malebná vesnička Jerica. Nacházíme azyl dole u řeky Palancia, která vytváří otevřený kanion, kde se po obou stranách tyčí vápencové stěny s perfektně zajištěnými cestami. Skoro celý den jsme strávili lezením a na večer ještě stihli projít La Vuelta de la Hoz, místní turistickou stezku vedoucí srdcem kanionu a končící na náměsti vesničky.
Castello de la Plana, Oropesa 21.-22.11.2020
Přesouváme se k moři a přijatelnějším teplotám, azyl nacházíme na městském stellplatzu v Castello de la Plana. Odpoledne polenošíme na pláži a druhý den nádhernou cyklostezkou vedoucí starou železniční tratí přes mosty a tunely dojedeme do Orpesy.
Cucala, 23.11.2020
Ráno balíme a vyražíme na asi poslední lezezní na našem výletě. Parkujeme v městečku Borriol a po skoro pětikilometrové procházce jsme na místě.
Aclossebre, 24.11.2020
Pokračujeme směrem na sever, parkujeme těsně před katalánskou hranicí v městečku Alcossebre. Ráno obdivujeme východ slunce, chystáme kola a podél pobřeží asi nejkrásnější cyklostezkou, co jsme tady kdy jeli, dojíždíme do Peniscoly, kde dáváme malý rest a fičíme zpět.
Benicarlo, 25.11.2020
Poslední den. Už žádné sportovní extra výkony, ale jen krátká cyklo projížďka do Peniscoly. Pak ještě nákup dárků a ráno nabíráme směr Lomná. Po třech dnech jízdy Katalánskem, Francii a Německem dojíždíme v sobotu odpoledne domů.
Závěrem....
Z Valiččiných zápisků:
Navečer se posuneme o nějakých 35 km blíž domovu, do Benicarla. Tohle místo bude naším posledním místem pobytu. Vzhledem k tomu, že zítra máme v plánu odpočívat, můžu už dnes počítat. Autem jsme najeli zhruba 13 000km, na kole 1 014 km a pěšky jsme našlapali 550 km. Projeli jsme Francii, severní pobřeží Španělska, Portugalsko a jižní Španělsko.
Ve Francii jsme viděli Verdun, Versailles, Louvre, zámky na Loiře, Normandii, zámek v St. Michel, nádherné vinice i jejích chateau v oblasti Bordeaux a neskutečnou dunu De Pyle.
V severním Španělsku jsme zažili bouřlivý Atlantik a obrovské vlny, cyklon Alex, Cueva de Altamira- Sixtinskou kapli paleolitu, došli jsme na konec světa do Cape de Finisterre. Pohoří Picos de Europe, pláž Katedrál, kostel na ostrově Gastelugatxe a magické Santiago de Compostela, které mne málem rozbrečelo.
Portugalsko bylo pro mne láska na první pohled. Tahle země mne motivovala k opětovnému návratu ke psaní zápisků z cest 😁. Viděli jsme duchovní i historický park Peneda Geres, řeku Douro a nádherné vinice, z jejichž hroznů se dělá oblíbené portské, přírodu a laskavé lidi. Tady jsem vyzkoušela místní specialitu - vepřové nožičky s klobásou a máslovými fazolemi, prošli jsme se Portem, jedním z nejkrásnějších měst co jsme kdy viděli. Aveiro, kterému se říká portugalské Benátky a nádherné rybářské městečko Costa Nova, Nazare - mekku surfařů, Capo da Roca- nejzápadnější bod Evropy, záliv Algavre s nádhernými klenutými skalními oblouky. Nikdy nezapomenu na pohled Bogdana na talíř s treskou a portugalskou kapustou 🤣 💖.
Jižní Španělsko s nejjižnější části Tarifou, která je 14 km od Afriky, stáli jsme na hranicí mezi Atlantickým oceánem a Středozemním mořem, fotili Gibraltar a jeho "The Rock", Casares- bílou vesnici, Rondu s nádherným klenutým mostem spojujícím staré a nové město, prošli Caminito Del Rey, kde jsem si sáhla na hranice svých možností, Áloru, kde jsme odřeli auto 🙄, Balkon de Europa, Sellu, mojí srdeční záležitost ❤️, Sierra de Toix, kde jsem poprvé lezla a přístavní město Mascarat, kde jsme potkali 2 češky zde žijící. Cestou nás provázela omamná vůně kvetoucího Lokvátu. Na 38 kilometrech jsem nastoupala 1500 výškových metrů, najela jsem na kole nabitém na 85% 125 km a dojela s baterkou vybitou na 3% a porouchaným "Renaultem"🤭. Pobývali jsme v malebné vesničce Jérica lemované nádherným kaňonem s lezeckými cestami, z které nás vyhnal jen nedostatek LPG🙄. Z Alcossebre jsme dojeli do Peniscoly snad nejkrásnější cyklostezkou za celý pobyt. Můžu říct, že to byla akční a nádherná dovolená. 🌞❤️
Navečer se posuneme o nějakých 35 km blíž domovu, do Benicarla. Tohle místo bude naším posledním místem pobytu. Vzhledem k tomu, že zítra máme v plánu odpočívat, můžu už dnes počítat. Autem jsme najeli zhruba 13 000km, na kole 1 014 km a pěšky jsme našlapali 550 km. Projeli jsme Francii, severní pobřeží Španělska, Portugalsko a jižní Španělsko.
Ve Francii jsme viděli Verdun, Versailles, Louvre, zámky na Loiře, Normandii, zámek v St. Michel, nádherné vinice i jejích chateau v oblasti Bordeaux a neskutečnou dunu De Pyle.
V severním Španělsku jsme zažili bouřlivý Atlantik a obrovské vlny, cyklon Alex, Cueva de Altamira- Sixtinskou kapli paleolitu, došli jsme na konec světa do Cape de Finisterre. Pohoří Picos de Europe, pláž Katedrál, kostel na ostrově Gastelugatxe a magické Santiago de Compostela, které mne málem rozbrečelo.
Portugalsko bylo pro mne láska na první pohled. Tahle země mne motivovala k opětovnému návratu ke psaní zápisků z cest 😁. Viděli jsme duchovní i historický park Peneda Geres, řeku Douro a nádherné vinice, z jejichž hroznů se dělá oblíbené portské, přírodu a laskavé lidi. Tady jsem vyzkoušela místní specialitu - vepřové nožičky s klobásou a máslovými fazolemi, prošli jsme se Portem, jedním z nejkrásnějších měst co jsme kdy viděli. Aveiro, kterému se říká portugalské Benátky a nádherné rybářské městečko Costa Nova, Nazare - mekku surfařů, Capo da Roca- nejzápadnější bod Evropy, záliv Algavre s nádhernými klenutými skalními oblouky. Nikdy nezapomenu na pohled Bogdana na talíř s treskou a portugalskou kapustou 🤣 💖.
Jižní Španělsko s nejjižnější části Tarifou, která je 14 km od Afriky, stáli jsme na hranicí mezi Atlantickým oceánem a Středozemním mořem, fotili Gibraltar a jeho "The Rock", Casares- bílou vesnici, Rondu s nádherným klenutým mostem spojujícím staré a nové město, prošli Caminito Del Rey, kde jsem si sáhla na hranice svých možností, Áloru, kde jsme odřeli auto 🙄, Balkon de Europa, Sellu, mojí srdeční záležitost ❤️, Sierra de Toix, kde jsem poprvé lezla a přístavní město Mascarat, kde jsme potkali 2 češky zde žijící. Cestou nás provázela omamná vůně kvetoucího Lokvátu. Na 38 kilometrech jsem nastoupala 1500 výškových metrů, najela jsem na kole nabitém na 85% 125 km a dojela s baterkou vybitou na 3% a porouchaným "Renaultem"🤭. Pobývali jsme v malebné vesničce Jérica lemované nádherným kaňonem s lezeckými cestami, z které nás vyhnal jen nedostatek LPG🙄. Z Alcossebre jsme dojeli do Peniscoly snad nejkrásnější cyklostezkou za celý pobyt. Můžu říct, že to byla akční a nádherná dovolená. 🌞❤️
A ještě pár foto highlightů z první části výletu:
Francie
Španělsko, severní pobřeží
Portugalsko