Portugalsko 10/2020
Severní část parku Peneda Gerês, 6.10.2020
Liduprázdné horské hřebeny pokrývají rozpadající se žulové balvany, kraj zdobí pitoreskní skupiny kamenných sýpek espigueiros a když sejdete do nějaké vesnice, najdete ve stínu kostelíka leda tak skupinu starců, jak hrají domino. Jedna z posledních autentických krajin Evropy má jméno Peneda-Gerês
My jsme první den navštívili jeho severní část, konkrétně vesnici Peneda, kde se nachází mariánské poutní místo Santuário de Nossa Senhora. Asi 300 metrů dlouhá vstupní cesta, lemovaná velkými kaplemi s výjevy křížové cesty, vás přivede na rozměrnou terasu a teprve z ní vychází monumentální schodiště vedoucí k vlastnímu kostelu. Za kostelem začíná strmá kamenná stezka, která vede vzhůru ke skalní stěně nad chrámem a ještě dál až na hřeben s horským jezerem.
Po návratu z tůry se přesouváme do jižní části parku a cestou navštevujeme městečko Soajo, známé díky tzv. espigueiros. Jedná se o kamenné sýpky, postavené na cca 1 metr vysokých kamenných pilířích. Ve stěnách mají ponechané mezery, aby mohl obsah dýchat. Byly stavěny na suchých vyvíšených místech, aby se obsah udržel v suchu.
My jsme první den navštívili jeho severní část, konkrétně vesnici Peneda, kde se nachází mariánské poutní místo Santuário de Nossa Senhora. Asi 300 metrů dlouhá vstupní cesta, lemovaná velkými kaplemi s výjevy křížové cesty, vás přivede na rozměrnou terasu a teprve z ní vychází monumentální schodiště vedoucí k vlastnímu kostelu. Za kostelem začíná strmá kamenná stezka, která vede vzhůru ke skalní stěně nad chrámem a ještě dál až na hřeben s horským jezerem.
Po návratu z tůry se přesouváme do jižní části parku a cestou navštevujeme městečko Soajo, známé díky tzv. espigueiros. Jedná se o kamenné sýpky, postavené na cca 1 metr vysokých kamenných pilířích. Ve stěnách mají ponechané mezery, aby mohl obsah dýchat. Byly stavěny na suchých vyvíšených místech, aby se obsah udržel v suchu.
Jižní část parku Peneda Gerês, 8.10.2020
Druhý den navštěvujeme tu jižnější část parku, která je mnohem lépe dostupná autem a tím pádem i více navštěvovaná turisty. Kousek za vstupem do parku je středověký most Ponte da Misarela, o kterém se říká, že ho postavil sám ďábel - jeho zasazení do okolních skal působí vážně magicky. Dále navštevujeme vodopád Arado a Fecha de Barjas. Pak vyhlídku Miradouro Pedra Bela a končíme v lázeňském městečku Gerês. Ještě večer pokračujeme směrem k údoli řeky Douro.
Údolí řeky Douro, 7.-10.2020
Údolí kolem řeky Douro, kolébky portského, je jednou z nejstarších a nejkrásnějších historických vinařských oblastí. Víno se zde vyrábí dva tisíce let, již v roce 1756 se údolí Douro stalo první oficiální právně vymezenou vinařskou oblastí na světě.
Štíty pohoří Marao sem zabraňují pronikání vlhkých větrů od pobřeží Atlantiku, proto jsou zde léta velmi horká, klidně i 40 °C, a naopak zimy dosti mrazivé. I díky těmto povětrnostním podmínkám a divoké, hornaté krajině je tento kraj málo osídlen. Svoji roli zde v minulosti hrála i obtížná dostupnost a vzdálenost k lidnatějšímu pobřeží. Většina nejlepších vinic jsou zasazeny na strmých svazích směrem k řece Douro a jejích přítoků Pinhão, Tavora a Rio Torto. Téměř dvě třetiny vinic jsou vysázeny na svazích se sklonem vyšším než 30 %. „Portské“ je fortifikované neboli dolihované víno a vzniká tak, že se pálenka – vinné brandy (nejedná se o klasické brandy, nýbrž o čirý vinný destilát o obsahu alkoholu asi 77%) přidává do rozkvašeného moštu. Alkohol zastaví kvašení a ve vínu zůstává zbytkový cukr a jemná ovocná chuť.
My jsme v tomto malebném kraji strávili 3 dny a na kole jsme projeli malé horské vesničky oblopeny nekonečnými vinicemi i hlavní tah kolem řeky z Peso da Régua do Pinhao. Ochutnali porské přímo od místních vinařu i portugalskou specialitu Feijoada a Portuguesa (vepřové nožičky s klobásou a máslovými fazolemi)
Štíty pohoří Marao sem zabraňují pronikání vlhkých větrů od pobřeží Atlantiku, proto jsou zde léta velmi horká, klidně i 40 °C, a naopak zimy dosti mrazivé. I díky těmto povětrnostním podmínkám a divoké, hornaté krajině je tento kraj málo osídlen. Svoji roli zde v minulosti hrála i obtížná dostupnost a vzdálenost k lidnatějšímu pobřeží. Většina nejlepších vinic jsou zasazeny na strmých svazích směrem k řece Douro a jejích přítoků Pinhão, Tavora a Rio Torto. Téměř dvě třetiny vinic jsou vysázeny na svazích se sklonem vyšším než 30 %. „Portské“ je fortifikované neboli dolihované víno a vzniká tak, že se pálenka – vinné brandy (nejedná se o klasické brandy, nýbrž o čirý vinný destilát o obsahu alkoholu asi 77%) přidává do rozkvašeného moštu. Alkohol zastaví kvašení a ve vínu zůstává zbytkový cukr a jemná ovocná chuť.
My jsme v tomto malebném kraji strávili 3 dny a na kole jsme projeli malé horské vesničky oblopeny nekonečnými vinicemi i hlavní tah kolem řeky z Peso da Régua do Pinhao. Ochutnali porské přímo od místních vinařu i portugalskou specialitu Feijoada a Portuguesa (vepřové nožičky s klobásou a máslovými fazolemi)
Porto, 11.10.2020
Nejkrásnější část Porta najdete u řeky Douro, která město protíná hlubokým údolím a dává mu specifický kopcovitý ráz. Na jedné straně se nachází historická čtvrť Ribeira, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Na protějším břehu je ráj všech milovníků vína – čtvrť Vila Nova de Gaia, kde v sudech zraje pravé portské víno. Obě čtvrti spojuje dominanta města – most Ludvíka I., ze kterého si užijete dechberoucí výhledy. Porto nevyniká památkami nebo muzei, ale jako celek je nesmírně kouzelné a bavilo nás prostě jen tak bloumat uličkami – mezi domy, které jsou dost oprýskané, kolem kostelů obložených typickými modrými kachličkami, nahoru a dolů po strmých chodnících a schodech. Nesmí chybět sklenička portského a Francesinha, o které se říká, že tu pravou dostanete pouze tady.
Aveiro, Costa Nova, 12.-13.10.2020
Ráno zjišťujeme, že nám teče ze sprchové baterie v kopuelně. Po konzultacích s výrobcem vestavby je jasné, že baterie dosloužila a já (absolutní technický antitalent) ji budu muset vymontovat, koupit novou a tu namontovat. Což se s pomocí mnoha nepublikovatelných zvolaní nakonec k večeru podařilo.
Druhý den vyrážíme natěšení na kola, jedeme od našeho kempu do Aveiro, města, kterému se právem přezdívá portugalské Benátky. Svou přezdívku Aveiro dostalo podle několika kanálů, které se v jeho centru nacházejí a po jeho hlavním - Canal Central se můžete svézt některou z lodí zvaných moliceiros. Zpět jsme jeli přes městečko Costa Nova, původně rybářskou vesnicí. Toto období připomínají fasády většiny místních domů s typickými svislými barevnými pruhy.
Druhý den vyrážíme natěšení na kola, jedeme od našeho kempu do Aveiro, města, kterému se právem přezdívá portugalské Benátky. Svou přezdívku Aveiro dostalo podle několika kanálů, které se v jeho centru nacházejí a po jeho hlavním - Canal Central se můžete svézt některou z lodí zvaných moliceiros. Zpět jsme jeli přes městečko Costa Nova, původně rybářskou vesnicí. Toto období připomínají fasády většiny místních domů s typickými svislými barevnými pruhy.
Nazare, 14.10.2020
Nazare nás nadchlo. Původně rybářská vesnice se proslavila nejen legendou o zázračném zjevení Panny Marie, ale i obřími, až 30metrovými vlnami, které v zimních měsících dorážejí k pláži Praia do Norte.
Podle legendy se jednoho záříjového rána roku 1182 vydal místní šlechtic Fuas Roupinho na koni na lov jelenů. Zrovna jednoho pronásledoval, když jelen před ním najednou skočil do husté mlhy zakrývající okraj útesu. Tu se zjevila Panna Marie a koně zastavila těsně předtím, než se vydal za jelenem, čímž šlechtice zachránila před jistou smrtí. Na místě, kde k zázraku došlo, nechal Roupinho postavit malou kapli Ermita da Memoria. Kaple mimochodem stojí na místě, kam byla ve 4. století uložena soška černé Madony pocházející z Nazaretu v Izraeli.
Nazaré se zapsalo do povědomí surfařského světa poté, co v listopadu 2011 sjel Američan Garrett McNamara u pláže Praia do Norte nejvyšší vlnu, která byla do té doby surfaři pokořena. Měřila přes dvacet metrů. O dva roky později McNamara svůj rekord překonal, když sjel vlnu vysokou 26 metru a zapsal se do Guinnessovy knihy rekordů. Tímto se Nazare zapsalo do análu surfarského světa a stalo se pomyslnou Mekkou tohoto adrenálinového sportu. Obří vlny ale nevznikají každý den a je třeba si počkat na ideální podmínky. Za jejich vznik může z velké části rozsáhlý podmořský kaňon, který se v blízkosti pobřeží nachází. Končí nedaleko výběžku s majákem, kde se kumuluje vodní masa a vznikají tyto monstrózní vlny lákající odvážlivce z celého světa.
Podle legendy se jednoho záříjového rána roku 1182 vydal místní šlechtic Fuas Roupinho na koni na lov jelenů. Zrovna jednoho pronásledoval, když jelen před ním najednou skočil do husté mlhy zakrývající okraj útesu. Tu se zjevila Panna Marie a koně zastavila těsně předtím, než se vydal za jelenem, čímž šlechtice zachránila před jistou smrtí. Na místě, kde k zázraku došlo, nechal Roupinho postavit malou kapli Ermita da Memoria. Kaple mimochodem stojí na místě, kam byla ve 4. století uložena soška černé Madony pocházející z Nazaretu v Izraeli.
Nazaré se zapsalo do povědomí surfařského světa poté, co v listopadu 2011 sjel Američan Garrett McNamara u pláže Praia do Norte nejvyšší vlnu, která byla do té doby surfaři pokořena. Měřila přes dvacet metrů. O dva roky později McNamara svůj rekord překonal, když sjel vlnu vysokou 26 metru a zapsal se do Guinnessovy knihy rekordů. Tímto se Nazare zapsalo do análu surfarského světa a stalo se pomyslnou Mekkou tohoto adrenálinového sportu. Obří vlny ale nevznikají každý den a je třeba si počkat na ideální podmínky. Za jejich vznik může z velké části rozsáhlý podmořský kaňon, který se v blízkosti pobřeží nachází. Končí nedaleko výběžku s majákem, kde se kumuluje vodní masa a vznikají tyto monstrózní vlny lákající odvážlivce z celého světa.
Peniche, Azenhas do Mar, Cabo da Roca 15.10.2020
Směřujeme dál na jih a cestou navštěvujeme Peniche, vesničku Azenhas do Mar ležící přímo na vysokém útesu, pod kterým se skrývá malá pláž a mys Capo da Roca, pyšnící se oficiálním titulem nejzápadnějšího pevninského bodu Portugalska i celé kontinentální Evropy. Tato skutečnost byla známa již starověkým Římanům, kteří místo nazývali „Promontorium Magnum“. Básník Luís de Camões o Cabo da Roca říká, že je to místo „...kde končí země a začíná moře...“.
Sagres, 17.10.2020
Po dalších 150km dojíždíme na místo, kde to už dál na jih nejde. Jsme v Segres. Parkujeme na rozlehlém parkovišti u pevnosti Fortaleza de Sagres. Návšteva pevnosti nebyla nijak zajímavá, ale procházka po mysu, na kterém stojí byla fajn. Odpoledne už jenom slunění na pláži.
Ponta da Piedale, 19.10.2020
Dopoledne navštevujeme mys Ponte da Piedale s nádhernými žlutými skalisky, tvořícími mosty, jeskyně a oblouky, omyvanými průzračnou vodou Atlantského oceánu. Odpoledne Lagos, půvabné a rušné městečko, zasazené do jednoho z největších zálivů Algarve. Zde jsme v rezidenční čtvrti našli místo pro nocleh.
Lagos, Armacao de Pera, 20.- 22.10.2020
V Lagos jsme se rozhodli zůstat ještě jeden den, skazilo se počasí, tak jsme se jen prošli městskou pláži a uličkama města. Další den už je hezky, nabíráme směr východ a azyl nacházíme na parkovišti u pláže v Armacao de Pera. Měním plášt u svého kola a vyrážíme k známé pláži Benagil. Odtut by měly vyjíždět loďky k Cueva de Benagil, asi nejfotogeničtější jeskyni Algarve. Bohužel vlny jsou po včerejší studené frontě příliš velké, tak máme smůlu. Vracíme se zpět, po cestě ještě stihneme obhlídku Ermida de Nossa Senhora da Rocha, kapličku na skalnatém útesu.
Druhý den už je překrásně. Turistickou stezkou přímo nad skalnatými útesy se projdeme až k pláži Praia de Nossa Senhora da Rocha. Na zpáteční cestě nacházíme opuštěnou pláž, kde strávime zbytek dne koupáním a opalováním.
Druhý den už je překrásně. Turistickou stezkou přímo nad skalnatými útesy se projdeme až k pláži Praia de Nossa Senhora da Rocha. Na zpáteční cestě nacházíme opuštěnou pláž, kde strávime zbytek dne koupáním a opalováním.
Albufeira, 24.10.2020
Pobřeží Algarve se nám tak zalíbilo, že jsme se rozhodli tady stravit ještě jeden den. Ráno vyrážíme na kola. Jedeme krásnou cyklostezkou přírodní rezervaci, kde se daří hlavně vodnímu ptactvu, následně rezidenční části s luxusními rezorty až do městečka Albufeira, kde dáváme pivečko. Na spáteční cestě stavíme na pláži Praia de Sao Rafael, kde strávíme odpoledne koupáním.
Portugalsko nám učarovalo. Syrová země s jinými nezaměnitelná. Na severu úchvatný park Peneda Geres, kopcovité údolí řeky Douro s nekonečnými lány vinic, romantické Porto, na západním pobřeží nespoutaný oceán a na jihu pobřeží jako z pohádky s dechberoucími sceneriémi skalisek, klenutých oblouku, jeskyň a malebných pláží.
Adeus Portugal!
Portugalsko nám učarovalo. Syrová země s jinými nezaměnitelná. Na severu úchvatný park Peneda Geres, kopcovité údolí řeky Douro s nekonečnými lány vinic, romantické Porto, na západním pobřeží nespoutaný oceán a na jihu pobřeží jako z pohádky s dechberoucími sceneriémi skalisek, klenutých oblouku, jeskyň a malebných pláží.
Adeus Portugal!