Itálie 9-12/2021
Výlet do Itálie jsme plánovali již 3x, ale pokaždé nám plány pokazil covid. Doufáme, že tentokrát nám to vyjde a užijeme si tuto zemi známou svými historickými památkami, poklidnou jižanskou atmosférou, krásnou přírodou, výborným jídlem a pitím. Projet ji máme v plánu od severu až na Sicílii, kde strávíme hlavní část výletu. Na zpáteční cestě, začátkem prosince se potkame s Bobem v Dolomitech, kde zakončíme trip lyžováním a návštevou SP ve sjezdu mužů v námi tak oblíbené Val Gardeně.
Bad Tolz 10.-13.9.2021
První zastávkou je Mnichov, kde přenocujeme u Lenky a ráno vyrážíme směr Lago. Po cca 30 km auto přestane jet a rosvítí se kontrolka "check engine" No tak nám to pěkně začíná. Googlíme servis a nacházíme jeden kousek od nás v Bad Tolz. Diagnostika ukazuje vadné vstřiky a nám je jasné, že to bude na dlouho. Náhradní díly bohužel nedorazí do pátku a tak musíme auto nechat v servisu přes víkend do pondělí.
Naštěstí je auto v záruce a ta kryje i případné ubytování po dobu servisu a tak nacházíme azyl v jednom z penzionů v Bad Tolz. V Mercedesu nám půjčili i náhradní vozidlo a tak nejme nijak omezení. Trocha improvizace a plán na víkend je hotový.
Bad Tolz je půvabné bavorské městečko, známé svými lázněmí a hlavně díky televiznímu seriálu u nás vysílaného pod názvem Big Ben.. Město je na své tv hrdiny patřičně hrdé. Mají zde své muzeum a dokonce kašnu s se sochami hlavních hrdinů seriálu.
Naštěstí je auto v záruce a ta kryje i případné ubytování po dobu servisu a tak nacházíme azyl v jednom z penzionů v Bad Tolz. V Mercedesu nám půjčili i náhradní vozidlo a tak nejme nijak omezení. Trocha improvizace a plán na víkend je hotový.
Bad Tolz je půvabné bavorské městečko, známé svými lázněmí a hlavně díky televiznímu seriálu u nás vysílaného pod názvem Big Ben.. Město je na své tv hrdiny patřičně hrdé. Mají zde své muzeum a dokonce kašnu s se sochami hlavních hrdinů seriálu.
Füssen 10.9.2021
Po odevzdání auta v servisu sedáme do zapůjčeného Smarta a fičíme na výlet. Füssen se rozprostírá při březích řeky Lech v bavorských Alpách ve vzdálenosti zhruba 5 kilometrů od německo-rakouských hranic a jeho nadmořská výška 808 metrů z něj činí nejvýše položené město na území spolkové země Bavorsko. Město s více než 700letými dějinamise může pochlubit půvabným historickým centrem i nádhernou alpskou přírodou. V okolí se nacházejí dva nádherné zámky z 19. století, Neuschwanstein a Hohenschwangau, které si pro svůj půvab získaly celosvětovou proslulost a které jsou spjaty s životem Ludvíka II. Bavorského.
My navštevujeme zámek Neuschwanstein, Když se jeho silueta vyloupne nad Labutím jezerem, vypadá jako z pohádky. Ostatně právě jím se nechal inspirovat Walt Disney při tvorbě svého loga v podobě pohádkového zámku. Stavbu si u divadelního architekta Christiana Janka zadal král Ludvík II. Bavorský, výstřední podivín, kterému bylo nejlépe o samotě a daleko od lidí. Neuschwanstein se tak měl stát jeho útočištěm.
Ludvík II. Bavorský byl nepříliš známý a nepříliš významný panovník – alespoň tedy z čistě historického pohledu. Slávu mu ale „vysloužil“ jeho tragický osud. Říká se mu pohádkový král – právě kvůli pohádkovým zámkům, které nechal stavět. Říká se o něm, že byl výstředním podivínem, na druhou stranu byl ale prohlášen za nesvéprávného lékařskou komisí, která ho osobně neviděla. Pokusil se ukrýt právě na zámku Neuschwanstein, tady ho ale zatkli a odvezli do internace. Zemřel jen pár dní poté, pravděpodobně se utopil při pokusu o útěk.
Návštevu končíme malou siestou u jezera a večer se ubytovaváme v penzionu v Bad Tolz.
My navštevujeme zámek Neuschwanstein, Když se jeho silueta vyloupne nad Labutím jezerem, vypadá jako z pohádky. Ostatně právě jím se nechal inspirovat Walt Disney při tvorbě svého loga v podobě pohádkového zámku. Stavbu si u divadelního architekta Christiana Janka zadal král Ludvík II. Bavorský, výstřední podivín, kterému bylo nejlépe o samotě a daleko od lidí. Neuschwanstein se tak měl stát jeho útočištěm.
Ludvík II. Bavorský byl nepříliš známý a nepříliš významný panovník – alespoň tedy z čistě historického pohledu. Slávu mu ale „vysloužil“ jeho tragický osud. Říká se mu pohádkový král – právě kvůli pohádkovým zámkům, které nechal stavět. Říká se o něm, že byl výstředním podivínem, na druhou stranu byl ale prohlášen za nesvéprávného lékařskou komisí, která ho osobně neviděla. Pokusil se ukrýt právě na zámku Neuschwanstein, tady ho ale zatkli a odvezli do internace. Zemřel jen pár dní poté, pravděpodobně se utopil při pokusu o útěk.
Návštevu končíme malou siestou u jezera a večer se ubytovaváme v penzionu v Bad Tolz.
Kochel am See 12.9.2021
V sobotu dopoledne jedeme zjistit jak na tom je oprava našeho Sprintera, ale bohužel nám bylo nám zděleno, že díly nedorazily a že to opraví až v pondělí. Necháváme si auto přeparkovat na venkovní parkoviště a v neděli ráno vytahujeme kola a jedeme na výlet k jezeru Kochel. Byla to krásná 60km dlouhá projížďka perfektní cyklosezkou. Bavorská krajina, zemědělské usedlosti a malebné vesničky. Všechno špatné je k něčemu dobré, Bavorsko jsme si užili a nakonec nám ani nevadí, že jsme tady museli pár dnů zůstat.
Arco 13.9.2021
Ráno nám volá paní ze servisu, že je auto opravené, tak rychle balíme a loučíme se se sympatickým majitelem penzionu. V servisu proběhlo vše podle domluvy, ubytování nám proplatili, na autě vyměnili vadný vstřik na 3. válci a my můžeme vyrazit směr Itálie. Cesta proběhla bez problému a do Arca přijíždíme odpoledne. Stihneme ještě krátkou procházku ke zřícenině zámku nad Arcem a zmrzku na náměsti
Lago di Ledro 14.9.2021
Ráno vybalujeme kola a vyrážíme směr Lago di Ledro. Čeká nás skoro 50 km okruh s převýšením 800m po krásné cykloztezce s uchvátnými výhledy na oba Laga.
Dro 15.9.2021
Den trávíme lezením i metodickým školením. Valika si vylezla svoji první cestu na prvním konci lana.
Limone sul Garda 16.9.2021
Skazilo se počasí, tak balíme a vyrážíme směr jih. Před odjezdem ještě zajedeme do Limone, kde jsme si projeli asi nejzajímavější úsek chytaného mega projektu cyklostezky kolem jezera Garda. Cyklostezka navržená italským ministrem infrastruktury a dopravy Grazianem Delriem by měla být dokončena do roku 2021 a její náklady se odhadují na 102 milionů eur. Cílem je jednak zvýšit atraktivitu turistické oblasti jezera Garda, propojit jednotlivá města a vesnice na pobřeží jezera, z nichž některé byly dosud izolované a zároveň zvýšit bezpečnost cyklistů oddělením od automobilové dopravy.
Nakonec jsme s tím deštěm asi měli štěstí, protože na cyklostezce skoro nikdo nebyl a my tak nemuseli kličkovat mezi kočárky a pobíhajicími dětmi.
Nakonec jsme s tím deštěm asi měli štěstí, protože na cyklostezce skoro nikdo nebyl a my tak nemuseli kličkovat mezi kočárky a pobíhajicími dětmi.
Verona, 16.9.2021
Cestou stavíme ve Veroně, kde si nemůžeme nechat ujít Juliin dům. Ten se nachází v uličce Via Cappelo v čísle 23 a je asi nejnavštěvovanější památkou Verony. Juliin dům, italsky Casa di Giulietta, byl postaven ve 14. století. Slavný anglický dramatik, který na tomto místě nejspíš nikdy nebyl, umístil jednu z nejznámějších scén hry právě sem. Julie, dcera Kapuletů, stojí na balkóně domu a Romeo, syn Monteků, jí pod balkónem vyznává lásku. Jestli se skutečně jedná o dům Kapuletových, zatím nikdo nepotvrdil. Badatelé se ale domnívají, že ve Veroně žila rodina Cappelo, od níž mohl Shakespeare jméno odvodit. Před domem na malém prostranství naleznete bronzovou sochu Julie. Její prsa jsou vyleštěná tisícovkou doteků a místní rádi vtipkují, že přinášejí štěstí.
Cinque Terre 17.9.2021
Ráno se počasí umoudřuje a my máme v plánu další ze skvostů, které nám může Itálie nabídnout. Cinque Terre, oblast zapsanou na Seznam světového dědictví Unesco. Kouzelná městečka, vypínající se na skalnatých útesech, ze kterých jako by padaly do tyrkysového moře. Okolní krajina je překrásná a nám nabídla úchvatné výhledy. Prošli jsme postupně čtyři městečka:
1. Manarola - je nejstarší ze všech místních vesniček. Dlouho byla odříznutá od okolního světa, její obyvatelé si dodnes podrželi svůj vlastní dialekt, kterému ani Ital neporozumí. Na pozadí tmavých skalních útesů se vyjímají domky v převážně černené a žluté barvě.
2. Corniglia - jediné městečko, které nedisponuje přístavištěm pro lodě. Je vystavěno devadesát metrů nad hladinou moře na příkrem útesu.
3. Vernazza - jako jediné má přírodní přístav. Nad ním se vyjímají malebné barevné domečky, jež jsou chloubou nejednoho propagačního katalogu. Celou scenérii korunuje středověký opevněný hrad s mohutným opevněním a strážními věžemi.
4. Riomaggiore - svůj výlet končíme v nejvýchodněji položené vesničce v Cinque Terre. Obdivujeme pestrobarevné domky vklíněné do strmých svahů čnící nad malebným přístavem. Pak už nás čeká posledních 170 výškových metrů po příkrem schodišti k autu.
1. Manarola - je nejstarší ze všech místních vesniček. Dlouho byla odříznutá od okolního světa, její obyvatelé si dodnes podrželi svůj vlastní dialekt, kterému ani Ital neporozumí. Na pozadí tmavých skalních útesů se vyjímají domky v převážně černené a žluté barvě.
2. Corniglia - jediné městečko, které nedisponuje přístavištěm pro lodě. Je vystavěno devadesát metrů nad hladinou moře na příkrem útesu.
3. Vernazza - jako jediné má přírodní přístav. Nad ním se vyjímají malebné barevné domečky, jež jsou chloubou nejednoho propagačního katalogu. Celou scenérii korunuje středověký opevněný hrad s mohutným opevněním a strážními věžemi.
4. Riomaggiore - svůj výlet končíme v nejvýchodněji položené vesničce v Cinque Terre. Obdivujeme pestrobarevné domky vklíněné do strmých svahů čnící nad malebným přístavem. Pak už nás čeká posledních 170 výškových metrů po příkrem schodišti k autu.
Montecatini 18.9.2021
Dnešní den jsme pojali jako odpočinkový, nakoupili jsme a zbytek dne strávili u moře. Večer jsme dojeli do malé vesničky Montecatini v Toskánsku.
Volterra, San Giminiagno, Volpaia 19.9.2021
Navštívili jsme postupně tyto toskánské městečka:
1. Volterra - byla založena Etrusky pod názvem Velathri (nebo také Felathri). Leží na náhorní plošině, která byla osídlena už v době železné, což potvrzuje velké pohřebiště na jednom z okolních svahů. Volterru také proslavila těžba alabastru a jeho zpracování. Výrobky z této bílé odrůdy sádrovce si můžete zakoupit i dnes v mnoha kamenických dílnách a obchůdcích.
2. San Gimignano - jmalebné městečko v Toskánsku, kterému se přezdívá „Manhattan středověku“. Roku 1348 v San Gimignanu propukla morová epidemie a město se poté dostalo do područí Florencie. Jeho sláva upadla. Tragédie pro tehdejší společnost ovšem byla tak trochu štěstím pro nás. Středověké domy už se totiž od té doby nepřestavovaly, nikdo se o ně moc nezajímal, a tak zůstaly zachovány ve své původní podobě. Zejména od 20. století jezdí San Gimignano obdivovat mnozí návštěvníci, v roce 1990 bylo historické centrum města zapsáno na prestižní seznam UNESCO. V místní cukrárně Dondoli jsme ochutnali zmrzlinu, která pravidelně obhahuje titul nejlepší zmrzliny na světě
3. Volpaia - tato vesnička, rozkládající se v samém srdci regionu Chianti Classico byla naší poslední zastávkou. Před 13 léty jsme tady při naší první návštěvě Toskánka přenocovali a moc nám přirostlo k srdci. Jinak celá vesnička patří rodině Mascheroni - Stianti, která od roku 1932 na okolních vinnicích vyrábí Chianti Classico té nejvýšší úrovně.
1. Volterra - byla založena Etrusky pod názvem Velathri (nebo také Felathri). Leží na náhorní plošině, která byla osídlena už v době železné, což potvrzuje velké pohřebiště na jednom z okolních svahů. Volterru také proslavila těžba alabastru a jeho zpracování. Výrobky z této bílé odrůdy sádrovce si můžete zakoupit i dnes v mnoha kamenických dílnách a obchůdcích.
2. San Gimignano - jmalebné městečko v Toskánsku, kterému se přezdívá „Manhattan středověku“. Roku 1348 v San Gimignanu propukla morová epidemie a město se poté dostalo do područí Florencie. Jeho sláva upadla. Tragédie pro tehdejší společnost ovšem byla tak trochu štěstím pro nás. Středověké domy už se totiž od té doby nepřestavovaly, nikdo se o ně moc nezajímal, a tak zůstaly zachovány ve své původní podobě. Zejména od 20. století jezdí San Gimignano obdivovat mnozí návštěvníci, v roce 1990 bylo historické centrum města zapsáno na prestižní seznam UNESCO. V místní cukrárně Dondoli jsme ochutnali zmrzlinu, která pravidelně obhahuje titul nejlepší zmrzliny na světě
3. Volpaia - tato vesnička, rozkládající se v samém srdci regionu Chianti Classico byla naší poslední zastávkou. Před 13 léty jsme tady při naší první návštěvě Toskánka přenocovali a moc nám přirostlo k srdci. Jinak celá vesnička patří rodině Mascheroni - Stianti, která od roku 1932 na okolních vinnicích vyrábí Chianti Classico té nejvýšší úrovně.
Region Montalcino 20.9.2021
Přesouváme se do jižní části Toskánska a parkujeme v malém městečku Buonconvento. Vytahujeme kola a pro výlet využijeme světoznámou poutní cestu Via Francigena. Je to starobylá silniční a poutní trasa vedoucí z katedrálního města Canterbury v Anglii, přes Francii a Švýcarsko, do Říma a poté do italské Apulie, kde byly přístavy nalodění do Svaté země.
V polovině cesty stavíme ve vesničce Torrenieri, kde v místním vinařství Abbadia Ardenga ochutnáme jejich Brunello di Montalcino. Vinařství Abbadia Ardenga je jedním z prvních zakládajících členů „Consorzio del Brunello di Montalcino" a je tak neodmyslitelně spjato s historií tohoto oblíbeného červeného vína. Vinice se rozkládají na 10 hektarech kopcovité krajiny v oblasti Montalcino, kde plně vyzrálé hrozny Sangiovese získávají díky ideálnímu mikroklimatu a půdě bohaté na minerály příjemné aroma a chuť tradičního Brunella. Při výrobě jsou respektovány století staré výrobní postupy a vinařství se výhradně věnuje pěstování této jedinečné odrůdy.
V polovině cesty stavíme ve vesničce Torrenieri, kde v místním vinařství Abbadia Ardenga ochutnáme jejich Brunello di Montalcino. Vinařství Abbadia Ardenga je jedním z prvních zakládajících členů „Consorzio del Brunello di Montalcino" a je tak neodmyslitelně spjato s historií tohoto oblíbeného červeného vína. Vinice se rozkládají na 10 hektarech kopcovité krajiny v oblasti Montalcino, kde plně vyzrálé hrozny Sangiovese získávají díky ideálnímu mikroklimatu a půdě bohaté na minerály příjemné aroma a chuť tradičního Brunella. Při výrobě jsou respektovány století staré výrobní postupy a vinařství se výhradně věnuje pěstování této jedinečné odrůdy.
Saturnia 21.-22.9.2021
Opouštíme toskánské vinice a míříme na jih k pobřeží. Cestou stavíme v lázeňském městečku Saturnia, přibližně 57 km od Grosseta, hlavního města stejnojmenné provincie. Toto místo se proslavilo především svým horkým minerálním pramenem, jenž napájí potůček stékající v kaskádách kousek pod městem v údolí. Kouzelné vodopády a jezírka působí už na pohled jako balzám pro duši. Pramen byl veden přes kamenné hrázky, díky čemuž vznikla soustava bazénků, které časem získaly přírodní ráz.
V přírodních lázních trávíme cca 2h a pokračujeme dál k pobřeží. K večeru parkujeme v přímorském měsstečku Santa Marinella, kde ještě stihneme koupání a při západu slunce crodino v místní restauraci.
Druhý den trávíme dopoledne u moře a k večeru se přesuneme kousek od městečka Sperlonga, kde najdeme krásný stellplatz s možnosti servisu.
V přírodních lázních trávíme cca 2h a pokračujeme dál k pobřeží. K večeru parkujeme v přímorském měsstečku Santa Marinella, kde ještě stihneme koupání a při západu slunce crodino v místní restauraci.
Druhý den trávíme dopoledne u moře a k večeru se přesuneme kousek od městečka Sperlonga, kde najdeme krásný stellplatz s možnosti servisu.
Sperlonga 23.-25.9.2021
V této oblasti se zdržíme do neděle a v plánu bude kolo, lezení i koupání.
Po mírných trablech s hledáním parkovacího místa, jedno v místním kempu najdeme a odpoledne si vyjedeme na kole pobřežní cestou do Gaety. Večer stihneme koupání na krásné píščité pláží, kterou máme kousek od auta.
Po mírných trablech s hledáním parkovacího místa, jedno v místním kempu najdeme a odpoledne si vyjedeme na kole pobřežní cestou do Gaety. Večer stihneme koupání na krásné píščité pláží, kterou máme kousek od auta.
Monte Cassino 26.9.2021
Monte Cassino je klášter na vrcholku hory asi 130 kilometrů jižně od Říma. Má za sebou dlouhou a slavnou historii. Sám svatý Benedikt z Nursie (asi 470–asi 543) tady založil svou první komunitu mnichů, která dala vyrůst celému benediktýnskému řádu.
Bitva o Monte Cassino, někdy nazývána také jako bitva o Řím, byla jednou z nejdelších a nejkrvavějších bitev druhé světové války. Trvala od 17. ledna do 18. května 1944, kdy konečně nad historickým klášterem visela vlajka polského státu. Cílem spojenců během těžkých bojů bylo prolomit Gustavovu linii a následně dobít Řím.
Poláci pod vedením gen. Anderse zahájili útok 12. května 1944. Setkali se s velmi tvrdým odporem a byli donuceni ustoupit. Útok byl opakován 16. května. Ráno 18. května polští huláni vstoupili do ruin kláštera, zajali cca 20 raněných německých vojáků a vztyčili polskou vlajku. V poledne zahrál polský voják Emil Czech na troskách kláštera "Hejnal Mariacki".
Velká většina příslušníků Andersovy armády se do vlasti již nikdy nevrátila kvůli strachu z Rusů, jejichž chování zažili na vlastní kůži. Většina z nich zůstala v emigraci ve Velké Británii a zemích britského impéria. Vojáci, kteří uvěřili slibům a vrátili se do Polska, se stali objektem pronásledování komunistických bezpečnostních složek.
Generálu Andersovi komunisté odebrali r. 1946 polské občanství. Zůstal v emigraci v Londýně. Je pohřben na vojenském hřbitově pod klášterem Monte Cassino mezi svými vojáky.
Bitva o Monte Cassino, někdy nazývána také jako bitva o Řím, byla jednou z nejdelších a nejkrvavějších bitev druhé světové války. Trvala od 17. ledna do 18. května 1944, kdy konečně nad historickým klášterem visela vlajka polského státu. Cílem spojenců během těžkých bojů bylo prolomit Gustavovu linii a následně dobít Řím.
Poláci pod vedením gen. Anderse zahájili útok 12. května 1944. Setkali se s velmi tvrdým odporem a byli donuceni ustoupit. Útok byl opakován 16. května. Ráno 18. května polští huláni vstoupili do ruin kláštera, zajali cca 20 raněných německých vojáků a vztyčili polskou vlajku. V poledne zahrál polský voják Emil Czech na troskách kláštera "Hejnal Mariacki".
Velká většina příslušníků Andersovy armády se do vlasti již nikdy nevrátila kvůli strachu z Rusů, jejichž chování zažili na vlastní kůži. Většina z nich zůstala v emigraci ve Velké Británii a zemích britského impéria. Vojáci, kteří uvěřili slibům a vrátili se do Polska, se stali objektem pronásledování komunistických bezpečnostních složek.
Generálu Andersovi komunisté odebrali r. 1946 polské občanství. Zůstal v emigraci v Londýně. Je pohřben na vojenském hřbitově pod klášterem Monte Cassino mezi svými vojáky.
Pompeje 26.9.2021
Od roku 1997 jsou trosky starověkých Pompejí na seznamu UNESCO. Město, které patřilo k neapolské provincii, bylo roku 79 n. l. zničeno masivní erupcí sopky Vesuv. Přestože na začátku roku 79 vyschly veškeré studny, místní tomuto jevu nepřikládali velký význam. Když sopka vybuchla, sopečný prach zaclonil slunce a město bylo definitivně pohřbeno pod nánosem lávy a sopečného prachu. Erupce trvala tři dny a vrstva sutin a prachu sahala do výšky 6 metrů. Vědci odhadují, že tehdy v důsledku otrávení jedovatými plyny zemřelo přibližně 10 000 lidí.
Starobylé město je neskutečně zachovalé, návštěvníci se procházejí ulicemi, mohou si prohlédnout jednotlivé domy. My měli pocit jakoby obyvatelé odešli narychlo teprve nedávno.
Starobylé město je neskutečně zachovalé, návštěvníci se procházejí ulicemi, mohou si prohlédnout jednotlivé domy. My měli pocit jakoby obyvatelé odešli narychlo teprve nedávno.
Vesuv 27.9.2021
Ráno jsme měli naplánováno vystoupit na Vesuv, bohužel cca 1 km před vrcholem nás dál nepustili s tím, že lístky pro dnešek jsou vyprodány. Tak nic, otáčíme a jdeme zpět k autu.
Původně jsme měli v plánu strávit 2-3 dny na Sorrentském poloostrově s návštěvou ostrova Capri a lezením v oblasti kolem Positana. Bohužel množství aut, velmi úzkých uliček, s tím spojené dopravní zmatky, nemožnost najít místo pro nocleh, nás přesvědčilo, že toto opravdu neee. Americkým způsobem si poloostrov prohlídneme a rychle odsud utíkáme.
Odpoledne hodíme 20 na pláži v Salernu a k večeru dojíždíme na krásný stellplatz v horách u Lago Sirino.
Původně jsme měli v plánu strávit 2-3 dny na Sorrentském poloostrově s návštěvou ostrova Capri a lezením v oblasti kolem Positana. Bohužel množství aut, velmi úzkých uliček, s tím spojené dopravní zmatky, nemožnost najít místo pro nocleh, nás přesvědčilo, že toto opravdu neee. Americkým způsobem si poloostrov prohlídneme a rychle odsud utíkáme.
Odpoledne hodíme 20 na pláži v Salernu a k večeru dojíždíme na krásný stellplatz v horách u Lago Sirino.
Lago Sirino 28.9.2021
Směřujeme k jihu, dálnice vede v horách národního parku Pollino. K večeru sjíždíme z dálnice a parkujeme na stellplatzu u Lago Sirino. Ráno vybalujeme kola a po cyklostezce z bývalé železniční trati dojedeme do městečka Laura. Cyklostezka je jedna z nejhezčích, po které jsme jeli. Mosty, tunely (ten nejdelší měl 1,6km), dechberoucí výhledy, parádní cappuccino a panini. S dnešním dnem jsme náramně spokojení.
Pizzo 29.9.2021
Loučíme se s horama a kolem poledne dojiždíme do Pizzo, malého přímorského městečka. Pár hodin probendíme na pláži a večer se vydáme do centra ochutnat místní zázrak zvaný Tartufo, zmrzlinu, vyrobenou z čokolády a lískových oříšků. To vše je vytvarované do tvaru koule, která obsahuje ještě čokoládovou omáčku. Ta krásně vyteče, jakmile kouli rozkrojíte lžičkou. To vše je ještě obalené v kakaovém prášku s cukrem. Legenda praví, že místní cukrář se chtěl zavděčit savojskému princi, který miloval čokoládu. Šlechtic byl samozřejmě z desertu, který připomínal lanýžový bonbon, nadšen. Díky tomuto úspěchu jej můžeme ochutnat i dnes.
V Pizzo se nám moc líbilo a tak den zakončujeme večeří v restauraci na přímorské promenádě
V Pizzo se nám moc líbilo a tak den zakončujeme večeří v restauraci na přímorské promenádě
Tropea, Capo Vaticano 30.9.2021
Loučíme se s Pizzo a popojíždíme kousek níž k městečku Tropea. Nejfotografovanější stavbou ve městě je kostel sv. Marie (Santuario di Santa Maria dell’Isola), stojící na skále u moře. Ta rozděluje na dvě části. čtyřkilometrovou městskou pláž, která pravidelně figuruje v první dvacítce těch nejlepších v Evropě,
Kolem poledne jsme u Capo Vaticano, o kterém se říká, že se tady nachází ty nejrásnější pláže v Kalábrii. Jednu navštěvujeme a strávíme tady 3h sluněním a koupáním.
K večeru přijíždíme do přístavu ve Villa San Giovanni, kde se naloďujeme na trajekt a za cca 20 min jsme na Sicílii. Nacházíme parkoviště a na večeři si dáme tuňáka, kterého jsme koupili rybím trhu v Tropea. Slunění na Capo Vaticano jsme asi trochu přehnali, protože nás oba bolí hlava a tak brzo jdeme spát.
Kolem poledne jsme u Capo Vaticano, o kterém se říká, že se tady nachází ty nejrásnější pláže v Kalábrii. Jednu navštěvujeme a strávíme tady 3h sluněním a koupáním.
K večeru přijíždíme do přístavu ve Villa San Giovanni, kde se naloďujeme na trajekt a za cca 20 min jsme na Sicílii. Nacházíme parkoviště a na večeři si dáme tuňáka, kterého jsme koupili rybím trhu v Tropea. Slunění na Capo Vaticano jsme asi trochu přehnali, protože nás oba bolí hlava a tak brzo jdeme spát.
Národní park Nebrodi 1.10.2021
Pohoří Nebrodi je úžasným zapomenutým koutem na severovýchodě Sicílie lákající milovníky pěší turistiky. Bílé vápencové masivy s velmi řídkou vegetací střídají zelené louky s pasoucím se dobytkem a zalesněné mírně zaoblené vrcholy hor stoupajících až do výšek přes 1 800 m n.m. My jsme k večeru dojeli na Bohem zapomenuté místo v samém srdci parku. Druhý den jsme měli v plánu na kolech dojet k jezerům Lago Maulazzo a Lago Biviere. Bohužel už v noci přišla velká bouřka a ráno byla mlha, že nebylo vidět na 50 metrů. Tak jsme to po ranní kávě zabalili a sjeli zpět k pobřeží.
Cefalu, 2.10.2021
Cefalù je působivé městečko na severním pobřeží Sicílie, které si získá nejednu romantickou duši svým starým městem s normanskou katedrálou, úzkými uličkami, kouzelnou pláží i mohutnou skálou, která ho dobrosrdečně obepíná. Podle legendy údajně normanského krále Rogera II. zasáhla na moři bouře a on přísahal, že pokud se zachrání, postaví katedrálu v prvním městě, do kterého dopluje. A tak se začalo se stavbou katedrály se dvěma věžemi, které jsou dodnes symbolem i chloubou Cefalù.
Monreale, 3.10.2021
Pokračujeme dál na východ a 8 km jihozápadně od Palerma na svahu hory Monte Caputo nad údolím Conca d´Oro (Zlatá mušle) navštěvujeme 30tisícové město Monreale s nejkrásnější katedrálou na Sicílii. V roce 1174 ji založil ambiciózní král Vilém II. jednak na základě svého vidění Panny Marie, jednak aby zastínil katedrálu v Palermu a tím pádem i svého rivala, palermského arcibiskupa. Katedrála byla hotová za pouhých 10 let v roce 1184 a její jedinečná mozaiková výzdoba se proto může pochlubit jednotným stylem.
Z městečka je nádherný výhled na Palermo a Palermský záliv. Dáváme na náměstí zmrzku a kafe a pokračujeme dál. Odpoledne (po skoro 4000 km dlohé cestě z domova) přijíždíme do hlavního cíle nešeho výletu - San Vito Lo Capo. V tomto Ráji na Zemi strávíme 3-4 týdny lezením, cyklovýlety, koupáním, šnorchlováním i výlety do sicilského vnitrozemí.
Z městečka je nádherný výhled na Palermo a Palermský záliv. Dáváme na náměstí zmrzku a kafe a pokračujeme dál. Odpoledne (po skoro 4000 km dlohé cestě z domova) přijíždíme do hlavního cíle nešeho výletu - San Vito Lo Capo. V tomto Ráji na Zemi strávíme 3-4 týdny lezením, cyklovýlety, koupáním, šnorchlováním i výlety do sicilského vnitrozemí.
San Vito lo Capo 4.-6.10.2021
Dny trávíme šnorchlováním, cyklovýlety, sluněním a lezením v okolní skalní oblasti. Při nočním přesunu z našeho bivaku (přišla velká bouřka a velký vítr) jsme dostali defekt. Museli jsme vyměnit kolo, což byl docela technický oříšek a v San Vitu našli servis, kde nám kolo opravili.
NP Zingaro, 7.10.2021
Dnes jsme si naplánovali skoro 14 km turistiky v přírodní rezervaci Zingaro. Rezervace zahrnuje celkem 7 km divokého pobřeží Sicílie, které je domovem mnoha vzácných druhů zvířat i rostlin. Jedním z nich je i trpasličí palma žumara nízká (Chamaeros Humilis), kterou najdete i na oficiálním znaku rezervace. Z jejích usušených listů se tady po staletí pletly tašky, lana nebo rohože, které můžete obdivovat spolu s nástroji na zpracování obilí v místním muzeu selské kultury (Museo delle Civiltá Contadina). K dalším vzácným zástupcům flóry patří i endemický šeřík (Limonium Flagellare), či korkové duby, které jinak ze západní části ostrova bohužel už zcela vymizely.
Jedna z největších jeskyní, Grotta dell´Uzzo, byla podle nalezených artefaktů obydlena už v době kamenné a zařadila se tak mezi důležitá archeologická naleziště ostrova. Krom pozůstatků neolitického osídlení tu najdete i zamčené domy bývalé horské komunity 14 rodin, které v místě nazvaném Borgo Cusenza až do r. 1930 natrvalo žily. Rodiny živilo hlavně pěstování obilnin, vína a ovoce, na přilepšenou se muži vypravili na lov zajíců, kteří se v rezervaci také hojně vyskytují. I poté, co se rodiny stáhly z hor do městečka San Vito lo Capo, nezůstalo Borgo Cusenza zcela opuštěné. Na sezonní práce sem bývalí usedlíci stále docházeli. Pár stavení, která dnes na pobřeží rezervace zůstala, fungují jako informační centrum či soukromé rekreační objekty.
Jedna z největších jeskyní, Grotta dell´Uzzo, byla podle nalezených artefaktů obydlena už v době kamenné a zařadila se tak mezi důležitá archeologická naleziště ostrova. Krom pozůstatků neolitického osídlení tu najdete i zamčené domy bývalé horské komunity 14 rodin, které v místě nazvaném Borgo Cusenza až do r. 1930 natrvalo žily. Rodiny živilo hlavně pěstování obilnin, vína a ovoce, na přilepšenou se muži vypravili na lov zajíců, kteří se v rezervaci také hojně vyskytují. I poté, co se rodiny stáhly z hor do městečka San Vito lo Capo, nezůstalo Borgo Cusenza zcela opuštěné. Na sezonní práce sem bývalí usedlíci stále docházeli. Pár stavení, která dnes na pobřeží rezervace zůstala, fungují jako informační centrum či soukromé rekreační objekty.
Cyklovýlet NP Monte Cofano 11.10.2021
Erice 15.10.2021
Pro dnešní den jsme si naplánovali cyklo výlet do Erice - historického městečka umístěného 751 metrů nad mořem na bájné hoře Eryx. Díky bohaté historii a zachovalým památkám je Erice jedním z nejnavštěvovanějších míst na Sicílii a také rozhodně jedním z nejkrásnějších. Z vrcholu se nám naskytl úchvatný výhled do širokého okolí a na skalnaté pobřeží Středozemního moře.
Tímto bohužel končí náš pobyt v okolí San Vito Lo Capo a my se budeme posouvat dál jižním pobřežím směrem k východu. Moc jsme si to tady užili.
Tímto bohužel končí náš pobyt v okolí San Vito Lo Capo a my se budeme posouvat dál jižním pobřežím směrem k východu. Moc jsme si to tady užili.
Saliny u Marsaly 17.10.2021
Směrem na sever od Marsaly se táhnou saliny, připomínající, že získávání soli odpařováním mořské vody bylo nejvýznamnějším hospodářským odvětvím celého kraje. Romantické scenérie s narůžovělou vodou doplňují větrné mlýny a hory sněhobílé soli.
Caltabellotta 17.10.2021
Caltabellotta zaujme už na první pohled svým umístěním. Je doslova přilepená jako orlí hnízdo na vysoký skalní ostroh, na jehož nejvyšším bodě je postavený normanský hrad Castello del Conte Luna cca z roku 1 300. Nám se moc líbil i kostel Chiesa Madre, krásně zrekonstruovaný po zemětřesení v roce 1968.
Sciacca 17.10.2021
Odpoledne slíždíme dolů k moři a parkujeme v přístavu v Sciacca. Městečko je tvořeno množstvím středověkých budov a zajímavá je rovněž obytná čtvrť postavená v arabském stylu. Ve Sciacce dnes žije asi 40 tisíc obyvatel, jejichž hlavním zdrojem obživy je rybolov, zemědělství a práce v cestovním ruchu. Sciacca je vyhlášeným místem, kde se vyrábí a prodává majolika, což jsou nejrůznější smaltované keramické výrobky.
Byla založena už v antických dobách a byla známá hlavně díký termálním pramenům. Ve středověku se rozvinula do významného obchodního střediska. Z tohoto období se dochovaly městské hradby a impozantní vstupní brány.
Byla založena už v antických dobách a byla známá hlavně díký termálním pramenům. Ve středověku se rozvinula do významného obchodního střediska. Z tohoto období se dochovaly městské hradby a impozantní vstupní brány.
Capo Bianco 18.10.2021
Pláž Torre Salsa se s celkovou délkou 6 km řadí mezi nejdelší a nejkrásnější na Sicílii. My jsme zvolili pláž u mysu Capo Bianco u vesničky Eraclea Minoa a užili si slunění a koupání na liduprázdné pláži lemované impozatními bílými útesy
Scala dei Turchi, pláže Torre Salsa 19.-20.10.2021
Bíílý útes ze slínu svým neobvyklým tvarem připomíná schodiště (odtud název „scala“). Útočiště tu údajně hledali turečtí piráti a právě spojením netradičního tvaru skály a jeho obyvatel si místo vysloužilo název „Schodiště Turků“ neboli Scala dei Turchi. Pod skálou je krásná pláž, kde jsme strávili 2 dny sluněním a koupáním.
Enna, 21.10.2021
Enna je jeden ze symbolů Sicílie, leží na vysokém skalním ostrohu ve výše 931 m n.m. Historie města sahá díky strategickému umístění uprostřed horskéhu masívu a místu s dostatkem vody až do antiky. V této době se například odehrálo velké povstání otroků, které vedl Syřan Eunus. Přesné stáří Enny není známé, jisté však je, že oblast byla osídlena již okolo roku 1 200 př. n.l.
Prohlídkou města jsme strávili skoro celý den a viděli mezi jinými:
Castello di Lombardia – Lombardský hrad, který patří vůbec k těm největším v celé Itálii. Jeho historie sahá až do 1. tisícletí př. n.l., současná podoba pochází asi z roku 1250 n.l.,
Rocca di Cerere – skála bohyně Demeter, ze které byl nádherný výhled do okolí i na soupku Etnu
Torre di Federico II – kamenná osmiboká věž z první poloviny 13. století. Důvod její stavby je však zahalen tajemstvím. Každopádně podle mnohých teorií platí, že tato věž stojí na přesném geografickém středu Sicílie.
Katedrála – místní hlavní kostel postavený roku 1307 a přestavěný v polovině 15. století nese prvky barokního slohu a je známý především pro svůj nádherný interiér s vyřezávaným kazetovým stropem
Prohlídkou města jsme strávili skoro celý den a viděli mezi jinými:
Castello di Lombardia – Lombardský hrad, který patří vůbec k těm největším v celé Itálii. Jeho historie sahá až do 1. tisícletí př. n.l., současná podoba pochází asi z roku 1250 n.l.,
Rocca di Cerere – skála bohyně Demeter, ze které byl nádherný výhled do okolí i na soupku Etnu
Torre di Federico II – kamenná osmiboká věž z první poloviny 13. století. Důvod její stavby je však zahalen tajemstvím. Každopádně podle mnohých teorií platí, že tato věž stojí na přesném geografickém středu Sicílie.
Katedrála – místní hlavní kostel postavený roku 1307 a přestavěný v polovině 15. století nese prvky barokního slohu a je známý především pro svůj nádherný interiér s vyřezávaným kazetovým stropem
Ragusa, Modica 23.10.2021
Ragusa patří podle mnohých vůbec k nejkrásnějším městům celé Itálie. Leží v kopcovité oblasti jižní Sicílie a staré město je postaveno na vysokém ostrohu tak, že ční do širokého okolí. Ragusa je navíc zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO v rámci tzv. "Pozdně barokních měst v údolí Val di Noto". Právě barokní architektura, která pochází z konce 17. a počátku 18. století, kdy se město masivně přestavovalo po velkém zemětřesení, patří mezi hlavní zdejší lákadla.
Odpoledne ještě stihneme navštívit Modicu, která je dalším z měst zařazených na tento seznam Unesco. V Katedrále sv. Jiří nás zaujal sluneční kalendář, který nám malým světélkem přesně ukázall aktuální datum.
Odpoledne ještě stihneme navštívit Modicu, která je dalším z měst zařazených na tento seznam Unesco. V Katedrále sv. Jiří nás zaujal sluneční kalendář, který nám malým světélkem přesně ukázall aktuální datum.
Noto 25.10.2021
Poslední zastávkou na seznamu "Pozdně barokních měst v údolí Val di Noto" je Noto. Město rovněž v lednu roku 1693 zasáhlo silné zemětřesení a doslova a do písmene „lehlo popelem“. To současné bylo vybudováno o deset kilometrů dál a architektům se podařilo docílit maxima. Výsledkem jejich společného úsilí byl skvost barokní architektury, čítající několik desítek paláců, klášterů a kostelů. Ze stavebních materiálů mistři upřednostnili měkký tufový kámen, dodávající městu – za slunečného počasí – typický medový odstín.
Giardini Naxos 26.10.2021
Pokračujeme východním pobřežím na sever a stavíme v turistickém letovisku Giardini Naxos. Nadprůměrně vysoké teploty nad Středozemním mořem způsobily zformování cyklóny Apollo, která zasáhla intenzivními srážkami,bouřkami a silným větrem Sicílii, jižní Itálii a Maltu. Během 24h napadlo 100 mm srážek, které vyústily v záplavy, hlavně v Messině, kde způsobly velké materíalní škody a bohužel i lidské oběti. Moře bylo extrémně rozbouřené, vlny dosahovaly 10m výšky. Aby tomu nebylo málo, k životu se probudila Etna. V sobotu vychrlila oblaka kouře a popelu a vyvolala chaos v okolních vesnicích, které pokryla nánosem sopečného popela.
Alcantara canyon 27.10.2021
Počasí se trochu umoudřilo a tak vyrážíme na kola. Cílem je Alcantara, sicilská řeka pramenící v pohoří Nebrodi a ve svém dolním toku vytvářející soutěsku Gole dell'Alcantara, hluboké čedičové kaňony s neuvěřitelnými hranolovitými tvary skal.
Taormina 28.10.2021
Dnes nás čeká 6km procházka do Taorminy. Od parkoviště procházíme městem Giardini Naxos, které patří k nejvyhledávanějším letoviskům na Sicílii. V roce 735 p. n. l. se toto místo zalíbilo Řekům natolik, že zde založili osadu Naxos. Sicílie byla v minulosti v zájmu mnoha dobyvatelů a toto místo bylo vhodné i pro vylodění vojska a tak se zde dosti často bojovalo. V roce 493 se místo ocitlo v hledáčku tyrana z Gela, Hippokrata. Ještě hůře dopadlo po nájezdu syrakuského Dionýsa v roce 403 p. n. l. Tehdy se část obyvatelů dostala do otroctví a ti co přežili se rozhodli pro hledaní nového místa, kterým se měla stát Taormina. K založení Taorminy inspirovala Kartagince v roce 396 př. n. l. strategicky výhodná poloha
200 metrů nad mořem, na hoře Monte Tauro. Stavitelskému umění Řeků Taormina vděčí za nejkrásnější přírodní divadlo na světě ze 3. st. př. n. l., které je po amfiteátru v Syrakusách druhým největším. Nádherné jsou také taorminské uličky, vyhlídkové terasy a hlavní promenáda Corso Umberto. Takže, jsme nahoře a musím uznat, že 200 výškových metrů na 1 kilometru je celkem náročných pro mé plíce. Jdeme k Piazza IX Aprile – centrální náměstí s rokokovým kostelem Chiesa San Giuseppe, věží s orlojem Torre dell´Orologio z 12. století a terasou s krásným výhledem na Etnu a záliv. Tady spočneme u šálku cappuccina a nějakého místního zákusku, který se snažím jíst podle etikety pána Špačka. Těsto, které vzhledem připomíná štramberské uši je tak tvrdé, že naň nestačí ani zuby, natož přiložená lžička. Nic, krém jím lžičkou, těsto beru do ruky. Chutná zvláštně, není sladké narozdíl od krému a cítím z něho sádlo. Občerstvení šlapeme a jak jinak opět na horu, ještě blíž k nebi, ke kostelu - Chiesa Madonna della Rocca. Malý kostel ze 16 století je vytesán v holém kameni a uvnitř na nás dechl kus historie a misterie. Z vrcholu balustrády je i nádherně vidět celou Taorminu i s nejvýznamnější památku Taorminy a to antickým řeckým divadlem pod širým nebem z 3. století př. n. l. Postaveno je typicky řeckým způsobem, čili využívá přírodních poměrů, takže je umístěno ve strmém svahu, který naskytne výhled na centrum města, třpytivou hladinu Jónského moře a horu Etnu v pozadí. Divadlo bylo v 1. století př. n. l. přestavěno Římany na amfiteátr, v němž se konaly gladiátorské zápasy a postupně se zvětšilo až na kapacitu 20 000 diváků. Od 18. století pak procházelo velkou obnovou až do dnešních dní, kdy stále slouží svému původnímu účelu. Konají se zde různá představení, koncerty a kulturní akce. A teď jdeme prudce dolů. Po cestě zpět si všimnu, jak paní zametá terasu a vedle ní stojí se smetákem starší pán jako socha. Vypadá, že je " zcela" zainteresován do úklidu po kýchnutí Etny. Začnu se smát a říkám o tom co jsem viděla Bogdanovi, že všude to je stejné a ještě jsem to nedořekla a směje se také, že když to viděl, tak ho napadlo přesně to samé, ale nechtěl nic říkat. Jsme u auta, balíme a loučíme se se Sicílii. Teď už nás čeká zhruba hodinová cesta do Messiny a 20 minutová plavba na trajektu do Villa San Giovanni. Pak pokračujeme v cestě do Bovalino, kde jsme dorazili až pozdě večer.
200 metrů nad mořem, na hoře Monte Tauro. Stavitelskému umění Řeků Taormina vděčí za nejkrásnější přírodní divadlo na světě ze 3. st. př. n. l., které je po amfiteátru v Syrakusách druhým největším. Nádherné jsou také taorminské uličky, vyhlídkové terasy a hlavní promenáda Corso Umberto. Takže, jsme nahoře a musím uznat, že 200 výškových metrů na 1 kilometru je celkem náročných pro mé plíce. Jdeme k Piazza IX Aprile – centrální náměstí s rokokovým kostelem Chiesa San Giuseppe, věží s orlojem Torre dell´Orologio z 12. století a terasou s krásným výhledem na Etnu a záliv. Tady spočneme u šálku cappuccina a nějakého místního zákusku, který se snažím jíst podle etikety pána Špačka. Těsto, které vzhledem připomíná štramberské uši je tak tvrdé, že naň nestačí ani zuby, natož přiložená lžička. Nic, krém jím lžičkou, těsto beru do ruky. Chutná zvláštně, není sladké narozdíl od krému a cítím z něho sádlo. Občerstvení šlapeme a jak jinak opět na horu, ještě blíž k nebi, ke kostelu - Chiesa Madonna della Rocca. Malý kostel ze 16 století je vytesán v holém kameni a uvnitř na nás dechl kus historie a misterie. Z vrcholu balustrády je i nádherně vidět celou Taorminu i s nejvýznamnější památku Taorminy a to antickým řeckým divadlem pod širým nebem z 3. století př. n. l. Postaveno je typicky řeckým způsobem, čili využívá přírodních poměrů, takže je umístěno ve strmém svahu, který naskytne výhled na centrum města, třpytivou hladinu Jónského moře a horu Etnu v pozadí. Divadlo bylo v 1. století př. n. l. přestavěno Římany na amfiteátr, v němž se konaly gladiátorské zápasy a postupně se zvětšilo až na kapacitu 20 000 diváků. Od 18. století pak procházelo velkou obnovou až do dnešních dní, kdy stále slouží svému původnímu účelu. Konají se zde různá představení, koncerty a kulturní akce. A teď jdeme prudce dolů. Po cestě zpět si všimnu, jak paní zametá terasu a vedle ní stojí se smetákem starší pán jako socha. Vypadá, že je " zcela" zainteresován do úklidu po kýchnutí Etny. Začnu se smát a říkám o tom co jsem viděla Bogdanovi, že všude to je stejné a ještě jsem to nedořekla a směje se také, že když to viděl, tak ho napadlo přesně to samé, ale nechtěl nic říkat. Jsme u auta, balíme a loučíme se se Sicílii. Teď už nás čeká zhruba hodinová cesta do Messiny a 20 minutová plavba na trajektu do Villa San Giovanni. Pak pokračujeme v cestě do Bovalino, kde jsme dorazili až pozdě večer.
Stilo 30.10.2021
Odjíždíme z pláže v Bovalino, kde jsme si užili hlavně déšť, pohled na velké vlny a houpání auta. Ve městě ještě nakoupíme a jedeme do Stilo. Tady stihneme procházku na náměstí s nějakým malým kostelem. Pak jdeme "kousek" nahoru úzkými uličkami a vysoko nad obcí Stilo se na strmém svahu tyčí malá byzantská stavba La Cattolica, prý podobná orlímu hnízdu. V 10. století byl kostel s kupolí nad křížením lodí a cihlovými stěnami postaven jako „katholikón“, tedy liturgické centrum okolních basiliánů. Díky stavební dokonalosti patří Cattolica k nejkrásnějším byzantským stavbám vůbec. Antické sloupy podpírají pět kopulí. Bogdan si obhlíží skály a dívá se, jak se k ním zítra dostaneme. Pak scházíme dolů a ještě se zajdeme podívat na
Cathedral Duomo di Stilo. Moc hezké. Ve Stilu se 5. září 1568 narodil Tommaso Campanella, dominikánský mnich, který měl silný sklon k realizaci svých sociálně politických idejí. Nebál se ani paktu s Turky, když se pokoušeli o povstání proti španělské cizovládě. Celkem 27 let života strávil ve vězení. Ve svém stěžejním filozofickém díle „Civitas Solis“ (Sluneční stát) nastínil utopickou vizi obce, jež nezná soukromé vlastnictví a každému zaručuje práci, peníze i rozvoj jeho osobnosti. Vracíme se kolem na sebe naskladaných 3 kamenů, na kterých je napsáno:
1.E= mc2
2. ∞+1=∞. ∞-1=∞.∞x1= ∞. ∞+∞=∞ a ještě další dvě, které si nepamatuji 🙄
3.Dal nulla al nulla
O zábavu máme celý večer postaráno 😁
Cathedral Duomo di Stilo. Moc hezké. Ve Stilu se 5. září 1568 narodil Tommaso Campanella, dominikánský mnich, který měl silný sklon k realizaci svých sociálně politických idejí. Nebál se ani paktu s Turky, když se pokoušeli o povstání proti španělské cizovládě. Celkem 27 let života strávil ve vězení. Ve svém stěžejním filozofickém díle „Civitas Solis“ (Sluneční stát) nastínil utopickou vizi obce, jež nezná soukromé vlastnictví a každému zaručuje práci, peníze i rozvoj jeho osobnosti. Vracíme se kolem na sebe naskladaných 3 kamenů, na kterých je napsáno:
1.E= mc2
2. ∞+1=∞. ∞-1=∞.∞x1= ∞. ∞+∞=∞ a ještě další dvě, které si nepamatuji 🙄
3.Dal nulla al nulla
O zábavu máme celý večer postaráno 😁
Capo Colonna, Crotone, 31.10.2021
V noci opět pršelo, ráno je zataženo a za 2 hodiny má opět pršet. Takže dnešní lezení tím pádem odpadá a my jedeme dál. Jedeme do Krotone, města nejhezčích žen a udatných bojovníků. Teda to platilo v období antiky a my ověříme fakta v současnosti. Delfský trojzubec ve znaku města připomíná, že Kroton byl založen řeckými Acháji kolem roku 708 před naším letopočtem na základě věštby. Město se v průběhu času stalo jednou z nejbohatších „polis“( měst) Velkého Řecka, oslavovanou pro krásu žen a sílu atletů, kteří si často přinášeli vítězství z olympijských zápasů. My jsme se nenechali odradit " mafiánskou" pověstí tohoto města a jsme tady. Vzhledem k tomu, že svítí sluníčko, prozatím odkládáme projížďku na kole na později a rychle bereme lehátka, PIVO a jdeme na pláž. Zhruba po 20 minutách si to ale slunce rozmyslelo a zalezlo za mrak. Tak nic, šla jsem si alespoň posbírat pár mušlí a jdeme se najíst. Po krátké technické přestávce- mikrospánku, jedeme na kola do Capo Colonna. Je známé dórským sloupem Capo Colonna (posledním sloup jedné z nejvýznamnějších antických svatyní), kostelem Stella Maris, Castello di Crotone a Dom Crotone. Na místě, kde dnes stojí dóm města Crotone, původně stála stavba z 11. století.
Na obranu před tureckými útoky nechal vicekrál Don Pedro de Toledo roku 1541 obehnat město Crotone silnou zdí s baštami a na nejvyšším místě antické akropole dal postavit impozantní pevnost Castello di Crotone. Jako stavební materiál Castello di Crotone sloužily všechny zbytky antických staveb, stejně jako kameny z byzantské tvrze. Shora je nádherný výhled na krajinu a moře. Po návratu jdeme ještě na procházku, ověřit, jak je to s těma nejhezčími ženami. Žádné oslnivé missky jsme nenašli. Pár hezkých kousků tady bylo, ale asi jako všude. Jdeme si sednout na kávu, já zkouším jejich speciální pistáciovou. Už
jsem si párkrát všimla, že něco takového tady nabízející. Tak dnes by mohl být ten správný den na tuto pro mne novinku. Prvně mne zaskočilo, že na obrázku ten hrníček vypadal o hodně větší než přinesl pán číšník. S první lžičkou jsem pochopila proč by větší neměl být. Slinivka musela vyhlásit stav ohrožení už po prvním soustu. Místo kávy jsem obdržela nějakou hustou příšerně sladkou hmotu, o kterou se káva jenom opřela 😳. Aby to bylo naprosto dokonalé, tak na tu hmotu nahoru dali ještě přeslazenou šlehačku, jak jinou, zdravou, rostlinnou a posypali sekanou pistácií. Nabuzená cukry tak na týden, se vracíme zpět a pozorujeme všechen ten chaos. Tady se život teprve rozbíhá. Restaurace rozkládají židle a rodiče s dětmi se chystají oslavit Helloween. Jsme v autě a já se chystám připravit večeři. Dnes si dáme rybu. Hodím ji na pánvičku, osolím, šup na ni bylinky, pepř a už slintám. Ryba se chová ale nějak divně, je pořád úplně kompaktní a kůže nějaká gumová. Po 20 minutach jí dávám na talíř a testujeme. Bogdanovi vyskočili oči a prý je to neslané a syrové. Tak to teda nechápu, vždyť jsem ji solila riadne a tak dlouho pekla. No nic, dám jí ještě šanci. Hodím ji opět na pánev a opět čekám. Opět je neslaná, gumová. Právě jsem pochopila, jak chutnají amarouny 🤢. Tak tu mrchu rozdrbu na kousíčky, opět nasolím, opepřím, zasypu bylinkami a přidám pesto. Chuť amarounu se jenom lehounce vylepšila, ale konzistence ani ťuk. Pak zjišťujeme, že se jedna o sušenou tresku. Prý to tady milují! Kam se hrabe Bogdanova oblíbená Portugalská kapusta s treskou. 🤣🤣🤣. Vždyť to byla delikatesa! Jen doufám, že dnes nenapíše recenzi MNĚ🙊. Já jsem tuto kvalitní bílkovinu statečně žvýkala, ale Bogdana raději přešel hlad.
Na obranu před tureckými útoky nechal vicekrál Don Pedro de Toledo roku 1541 obehnat město Crotone silnou zdí s baštami a na nejvyšším místě antické akropole dal postavit impozantní pevnost Castello di Crotone. Jako stavební materiál Castello di Crotone sloužily všechny zbytky antických staveb, stejně jako kameny z byzantské tvrze. Shora je nádherný výhled na krajinu a moře. Po návratu jdeme ještě na procházku, ověřit, jak je to s těma nejhezčími ženami. Žádné oslnivé missky jsme nenašli. Pár hezkých kousků tady bylo, ale asi jako všude. Jdeme si sednout na kávu, já zkouším jejich speciální pistáciovou. Už
jsem si párkrát všimla, že něco takového tady nabízející. Tak dnes by mohl být ten správný den na tuto pro mne novinku. Prvně mne zaskočilo, že na obrázku ten hrníček vypadal o hodně větší než přinesl pán číšník. S první lžičkou jsem pochopila proč by větší neměl být. Slinivka musela vyhlásit stav ohrožení už po prvním soustu. Místo kávy jsem obdržela nějakou hustou příšerně sladkou hmotu, o kterou se káva jenom opřela 😳. Aby to bylo naprosto dokonalé, tak na tu hmotu nahoru dali ještě přeslazenou šlehačku, jak jinou, zdravou, rostlinnou a posypali sekanou pistácií. Nabuzená cukry tak na týden, se vracíme zpět a pozorujeme všechen ten chaos. Tady se život teprve rozbíhá. Restaurace rozkládají židle a rodiče s dětmi se chystají oslavit Helloween. Jsme v autě a já se chystám připravit večeři. Dnes si dáme rybu. Hodím ji na pánvičku, osolím, šup na ni bylinky, pepř a už slintám. Ryba se chová ale nějak divně, je pořád úplně kompaktní a kůže nějaká gumová. Po 20 minutach jí dávám na talíř a testujeme. Bogdanovi vyskočili oči a prý je to neslané a syrové. Tak to teda nechápu, vždyť jsem ji solila riadne a tak dlouho pekla. No nic, dám jí ještě šanci. Hodím ji opět na pánev a opět čekám. Opět je neslaná, gumová. Právě jsem pochopila, jak chutnají amarouny 🤢. Tak tu mrchu rozdrbu na kousíčky, opět nasolím, opepřím, zasypu bylinkami a přidám pesto. Chuť amarounu se jenom lehounce vylepšila, ale konzistence ani ťuk. Pak zjišťujeme, že se jedna o sušenou tresku. Prý to tady milují! Kam se hrabe Bogdanova oblíbená Portugalská kapusta s treskou. 🤣🤣🤣. Vždyť to byla delikatesa! Jen doufám, že dnes nenapíše recenzi MNĚ🙊. Já jsem tuto kvalitní bílkovinu statečně žvýkala, ale Bogdana raději přešel hlad.
Matera 2.11.2021
Ráno po snídani vyrážíme do Matery. Jelikož je konečně hezky, zastavujeme ještě na 3 hodinky u moře v Metapontum. Bogdan uléhá na pláži a já se procházím a nechávám si nohy masírovat mořskými vlnami. Po chvíli se Bogdan zvedá a jdeme se projít ještě spolu. Na zpáteční cestě se ke mně připojil buldoček, na kterého volala celá rodina a on i přesto šel se mnou pořád dál. Tak jsem se otočila a šla ho vrátit 😁. Po obědě nám zůstává posledních pár kilometrů do Matery. Když jsem hledala informace o Mateře, městě dvou tváří, uvědomila jsem si při čtení různých blogů, že popsat tohle město bude opravdu těžké a možná nemožné. Z města, které bylo v 50. letech ostudou celé Itálie se totiž rázem stalo město, které je dnes turistickou perlou. Nakonec jsem se rozhodla, že zápisky udělám podle toho, co je pro mne nejzajímavější a to v odrážkách. Takže:
- Matera je jedno z nejstarších neustále osídlených míst na světě.Nejstarší doklady osídlení pocházejí již z paleolitu a člověk tamní jeskyně kontinuálně obýval po celá tisíciletí. Město nejvíce proslavili tzv. sassi (v překladu „kameny“), což jsou různá jeskynná obydlí, terasovité kláštery a kostely vydlabané v tufové hornině.
- Ještě do poloviny 20. století žilo 20 000 lidí v jeskynních „domovech" spolu se svými domácími zvířaty. Od 18. století se pomalu rodilo také město „nadzemní“, plné elegantních paláců a náměstí. Zatímco do nové části se stěhovala bohatší třída, původní podzemní byty zůstaly útočištěm chudiny, jejíž situace byla víc než neutěšená: Dětská úmrtnost přesahovala 40 %, vybavení domácností připomínalo neolit a všude vládla negramotnost. V polovině minulého století bylo oficiálně nařízeno italskou vládou stará obydlí vyklidit a přestěhovat do nově postaveného města v sousedství. (Jak se tenkrát žilo je možné si prohlédnout např. v Casa Grotta, kde pro turisty připravili prohlídku jeskyně s původním vybavením).
- Matera byla postavena nad hlubokou roklí, díky čemuž byla sice dobře ukrytá, ale zároveň jen obtížně zajišťovala dodávku vody svým obyvatelům. Dřívější obyvatelé proto investovali obrovskou energii do stavby nádrží a systémů vodních kanálů. Největší nádrž byla nalezena pod náměstím Piazza Vittorio Veneto. S masivními pilíři vytesanými ze skály a s výškou klenby přes 15 m to byla opravdová vodní katedrála, splavná lodí. Stejně jako ostatní cisterny ve městě shromažďovala dešťovou vodu, která proudila do Sassi.
- Dne 21. září 1943 se materanští vzbouřili proti německé okupaci a jako první italské město bojovali proti Wehrmachtu
- My jsme nakoukli do dvou kostelů. Krása. Tak jak v celé Itálii je kostel na každém kroku, i tady tomu nebylo jinak. Je tu vydlabaných okolo 120 svatostánků, kostelů i klášterů, z doby od osmého až do třináctého století (tehdy byla postavena katedrála).
- Nejstarší část města byla v roce 1993 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO
- V dnešní době bylo mnoho jeskynních příbytků přestavěno na hotely, restaurace, ateliéry a podobně.
- Od roku 2009 je každoročně o vánočních svátcích v Sassi di Matera pořádáno představení živého betléma.
- My jsme si prohlédli jak starou tak i novou část Matery a v té nové nás zaujala katedrála Duomo ležící na vrcholu skalnatého výběžku. Ta je v podstatě nejmladší, pochází ze 13. století. Součástí katedrály je 52 metrů vysoká zvonice. Hlavním rysem fasády je okno rozdělené šestnácti malými sloupci. Dekorace v interiéru pocházejí převážně z 18. století. Nedávno byla objevena byzantská freska ze 14. století, zobrazující poslední soud.
Už jsme v Itálii nějaký ten pátek a prošli jsme pár turistických atrakcí. Ale mimo sezónu v nich nenajdete nijak moc turistů. Ale tady jich bylo opravdu hodně! 😳. Na tenhle klenot jsem natrefila úplně náhodou v nějakém blogu a na cestovatelských serverech se o něm moc nepíše. Podle mne to je chyba, bylo to jedno z nejzajímavějších míst, co jsme na tomto výletě viděli.
Celou tuhle nádheru jsi všimli i filmaři, např. Mel Gibson (jako režisér) filmu Umučení Krista (2004) a dále se tu točily některé záběry filmů Wonder Woman (2017) nebo bondovka Není čas zemřít (2020).
Tak o takové divy člověk zakopne po "cestě". 🥰 Vracíme se k autu a na parkovišti si kočička hraje s živým černým hadem. Ten v jeden okamžik využil situaci a zakousl se kočce do nohy a za s ním nějakou dobu běhala po parkovišti. Bylo to prostě drama. Jak to dopadlo nevíme. Závěr dramatu jsme ukončili odjezdem z regionu Basilicata do Statte, což je region Apulie. A že máme veliký hlad, není čas ztrácet čas vařením a jdeme na pizzu. Mniam.
- Matera je jedno z nejstarších neustále osídlených míst na světě.Nejstarší doklady osídlení pocházejí již z paleolitu a člověk tamní jeskyně kontinuálně obýval po celá tisíciletí. Město nejvíce proslavili tzv. sassi (v překladu „kameny“), což jsou různá jeskynná obydlí, terasovité kláštery a kostely vydlabané v tufové hornině.
- Ještě do poloviny 20. století žilo 20 000 lidí v jeskynních „domovech" spolu se svými domácími zvířaty. Od 18. století se pomalu rodilo také město „nadzemní“, plné elegantních paláců a náměstí. Zatímco do nové části se stěhovala bohatší třída, původní podzemní byty zůstaly útočištěm chudiny, jejíž situace byla víc než neutěšená: Dětská úmrtnost přesahovala 40 %, vybavení domácností připomínalo neolit a všude vládla negramotnost. V polovině minulého století bylo oficiálně nařízeno italskou vládou stará obydlí vyklidit a přestěhovat do nově postaveného města v sousedství. (Jak se tenkrát žilo je možné si prohlédnout např. v Casa Grotta, kde pro turisty připravili prohlídku jeskyně s původním vybavením).
- Matera byla postavena nad hlubokou roklí, díky čemuž byla sice dobře ukrytá, ale zároveň jen obtížně zajišťovala dodávku vody svým obyvatelům. Dřívější obyvatelé proto investovali obrovskou energii do stavby nádrží a systémů vodních kanálů. Největší nádrž byla nalezena pod náměstím Piazza Vittorio Veneto. S masivními pilíři vytesanými ze skály a s výškou klenby přes 15 m to byla opravdová vodní katedrála, splavná lodí. Stejně jako ostatní cisterny ve městě shromažďovala dešťovou vodu, která proudila do Sassi.
- Dne 21. září 1943 se materanští vzbouřili proti německé okupaci a jako první italské město bojovali proti Wehrmachtu
- My jsme nakoukli do dvou kostelů. Krása. Tak jak v celé Itálii je kostel na každém kroku, i tady tomu nebylo jinak. Je tu vydlabaných okolo 120 svatostánků, kostelů i klášterů, z doby od osmého až do třináctého století (tehdy byla postavena katedrála).
- Nejstarší část města byla v roce 1993 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO
- V dnešní době bylo mnoho jeskynních příbytků přestavěno na hotely, restaurace, ateliéry a podobně.
- Od roku 2009 je každoročně o vánočních svátcích v Sassi di Matera pořádáno představení živého betléma.
- My jsme si prohlédli jak starou tak i novou část Matery a v té nové nás zaujala katedrála Duomo ležící na vrcholu skalnatého výběžku. Ta je v podstatě nejmladší, pochází ze 13. století. Součástí katedrály je 52 metrů vysoká zvonice. Hlavním rysem fasády je okno rozdělené šestnácti malými sloupci. Dekorace v interiéru pocházejí převážně z 18. století. Nedávno byla objevena byzantská freska ze 14. století, zobrazující poslední soud.
Už jsme v Itálii nějaký ten pátek a prošli jsme pár turistických atrakcí. Ale mimo sezónu v nich nenajdete nijak moc turistů. Ale tady jich bylo opravdu hodně! 😳. Na tenhle klenot jsem natrefila úplně náhodou v nějakém blogu a na cestovatelských serverech se o něm moc nepíše. Podle mne to je chyba, bylo to jedno z nejzajímavějších míst, co jsme na tomto výletě viděli.
Celou tuhle nádheru jsi všimli i filmaři, např. Mel Gibson (jako režisér) filmu Umučení Krista (2004) a dále se tu točily některé záběry filmů Wonder Woman (2017) nebo bondovka Není čas zemřít (2020).
Tak o takové divy člověk zakopne po "cestě". 🥰 Vracíme se k autu a na parkovišti si kočička hraje s živým černým hadem. Ten v jeden okamžik využil situaci a zakousl se kočce do nohy a za s ním nějakou dobu běhala po parkovišti. Bylo to prostě drama. Jak to dopadlo nevíme. Závěr dramatu jsme ukončili odjezdem z regionu Basilicata do Statte, což je region Apulie. A že máme veliký hlad, není čas ztrácet čas vařením a jdeme na pizzu. Mniam.
Statte 3.11.2021
Celé dopoledne je odpočinkové, dopisujeme konečně zápisky. V poledne jdeme ke skále za lezením. Bogdan vyleze 4 cesty a jednu vzdá téměř nahoře. Vracíme se a já se chystám vařit večeři. Dnes mám v plánu připravit chobotnici, kterou Bogdan koupil spolu se sušenou treskou. Po otevření obalu nás opět čeká překvapení. Tohle totiž není chobotnice. Googlím co potvorku nám Bogdan "ulovil" v obchůdku. Takže dnes bude opět gurmánsky večer, dnes na téma tresčí žaludek 🤣. Snažila jsem se jak to jen šlo, abych z tohoto nevábného něčeho vyčarovala jídlo. Nakonec to bylo k jídlu. Ale opravdu bych TO nemusela jíst často 😁.
Cisternino 4.11.2021
Ajaj, v noci opět foukalo všude kolem dělaly kravál plastové obaly, které asi odfouklo z odpadkových košů. Ani ráno to není lepší a tak dnešní výzva- nejdelší cyklo výlet odpadá a my se chceme posunout blíž k Alberobellu. Jenomže se nám neschoval elektrický schůdek po nastartování a Bogdan lehá pod auto a víc než hodinu ho rozebírá a opravuje. Jsme konečně na místě a na kolo to dnes nevypadá, takže jdeme nakoupit, "hodíme 20" a pak se jdeme podívat do staré části Cisternina. Tyhle staré domy, úzké uličky, všude kytičky prostě miluji ❤️
Alberobello 5.11.2021
Konečně dnes jedeme na kolo. Už se moc těším. Čeká nás Alberobello, město, které je roku 1996 na seznamu UNESCO. Jedeme a já nevím, na kterou stranu se mám dívat rychleji. Všechno chci vidět, všechno se mi líbí. Vinice střídají olivové háje, ty zase třešňové sady a mezi vší touhle krásou se najednou vynoří první Trulli. Takhle nějak si představuji hobití domečky 🥰. Tohle prý není nic a uvidím teprve v Alberobellu. Tak už se moc těším. V polovině cesty zastavujeme na občerstvení v podobě kávy a croasantu. Prvně se musíme probojovat nekonečným tržištěm se vším možným zbožím. Pak si prohlédneme krásné úzké uličky vesničky Locorotondo. Připomínají nám včerejší procházku Cisterninem. Posilnění pokračujeme v cestě dál. Jsme tady a já si připadám jako v pohádce. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Tady je celá vesnice z nádherných bílých trulli domků nalepených jeden na druhém, mezi nima uzounké uličky a všude kytky. Neskutečné. Když jsem pátrala po informacích o Alberobellu, tak jsem se dočetla, že historie staveb trulli, pojmenovaných podle řeckého výrazu trullos (kupole), sahá až k hrobkám mykénských vládců. Tisíciletá je také symbolika ozdob a korunování střech. Trulli zde pocházejí z druhé poloviny 16. století a je jich tady kolem 1400. Domky jsou postaveny z opracovaných, na sebe pečlivě naskládaných kamenů a to úplně bez malty. Jsou natřeny alabastrově bílým vápnem. Když si k tomu domyslíte šedivou kuželovitou střechou tak trochu připomínají hříbky. Některé střechy mají na sobě právě zmiňované magické symboly.
Je několik teorií, proč se tyhle domky stavěly takhle.
- Důvodem, proč se domy stavěly „narychlo” bez malty, je, aby mohly být rychle zbourané. Alberobello mělo prý být pouze dočasné město.
- Další tvrdí, že nevznikly jinak než ze snahy vyhnout se poplatkům. Původně tyto kruhové domky z plochých kamenů sloužily pouze jako přístřeší pastevcům. Později se rozšířily v celé oblasti. Lidé totiž zjistili, že v době vybírání daní stačí pouze odstranit část střechy z kamení, aby se vyhnuli odvodům do královské pokladny.
- Někteří odborníci se domnívají, že trulli vycházejí z koncepce domů ve tvaru homolí cukru v Sýrii a v jiných částech Středního východu.
- Jiní si myslí, že několik trulli bylo postaveno mnichy, kteří sem přišli z východu a usadili se zde, a původně sloužily jako hrobky či obydlí.
- Další myšlenka se přisuzuje vojákům, kteří se vylodili v puglijských přístavech cestou z křížových výprav a představili zde tento způsob stavby.
Takže je to záhada. Faktem ale je, že stavba je to jednoduchá a značně praktická. V létě je v domku příjemně chladno, v zimě naopak teplo. Jsme ve čtvrti Rione Monti, která je " turistická" a tomu jsou Trulli přizpůsobené. Tzn. buď jsou v nich kavárny, restaurace, hotely nebo krámky s různým místním zbožím. Ve čtvrti Piccola, na protilehlém kopci se stále bydlí. Jsem úplně unešená z téhle krásy a vůbec se mi nechce odjet. Nás dnešní nádherný cyklo výlet skončil, jsme u auta, balíme a opět jedeme dál, do Gallipoli.
Je několik teorií, proč se tyhle domky stavěly takhle.
- Důvodem, proč se domy stavěly „narychlo” bez malty, je, aby mohly být rychle zbourané. Alberobello mělo prý být pouze dočasné město.
- Další tvrdí, že nevznikly jinak než ze snahy vyhnout se poplatkům. Původně tyto kruhové domky z plochých kamenů sloužily pouze jako přístřeší pastevcům. Později se rozšířily v celé oblasti. Lidé totiž zjistili, že v době vybírání daní stačí pouze odstranit část střechy z kamení, aby se vyhnuli odvodům do královské pokladny.
- Někteří odborníci se domnívají, že trulli vycházejí z koncepce domů ve tvaru homolí cukru v Sýrii a v jiných částech Středního východu.
- Jiní si myslí, že několik trulli bylo postaveno mnichy, kteří sem přišli z východu a usadili se zde, a původně sloužily jako hrobky či obydlí.
- Další myšlenka se přisuzuje vojákům, kteří se vylodili v puglijských přístavech cestou z křížových výprav a představili zde tento způsob stavby.
Takže je to záhada. Faktem ale je, že stavba je to jednoduchá a značně praktická. V létě je v domku příjemně chladno, v zimě naopak teplo. Jsme ve čtvrti Rione Monti, která je " turistická" a tomu jsou Trulli přizpůsobené. Tzn. buď jsou v nich kavárny, restaurace, hotely nebo krámky s různým místním zbožím. Ve čtvrti Piccola, na protilehlém kopci se stále bydlí. Jsem úplně unešená z téhle krásy a vůbec se mi nechce odjet. Nás dnešní nádherný cyklo výlet skončil, jsme u auta, balíme a opět jedeme dál, do Gallipoli.
Gallipoli 6.11.2021
Dopoledne se jdeme projít po Gallipoli. Staré město se nachází na ostrůvku, Paneláky ze 70 let si mé sympatie nezískaly. Hezké byly staré, původní stavby. Odpoledne pokračujeme dál v poznávání Apulie. K večeru jsme dorazili kousek za podpatek, do Il Ciola. Je to tady moc nádherné. Ještě před setměním jsme stihli vidět nádhernou jeskyni pod mostem přes moře a krásnou zátoku, která sloužila i jako maličký přístav. Co se mi však líbilo úplně nejvíc, to byly nádherné kamenné domy, které jsem mohla pozorovat co jsme vjeli " na podpatek". V restauraci nad mořem jsme si vychutnali prosecco. Když jsem zjišťovala něco o regionu Apulie, ve kterém jsme už 3 dny, tak na mne vyskočilo:
Čím je Apulie / Puglia vyjímečná?
- První italský region, ve kterém se začal vyrábět olivový olej.
- Jsou zde dvě místa světového dědictví UNESCO – Alberobello a Castel del Monte.
- Pět pláží má Blue Flag (nejčistší a nejkrásnější pláže)
- Roste tu 50 milionů olivových stromů
- Vyrábí se tu až 200 typů těstovin.
- Podpatek Itálie má 800 km pobřeží
- Najdete tu neuvěřitelných 1 000+ domů trulli
Takže se máme na co těšit. 🥰
Čím je Apulie / Puglia vyjímečná?
- První italský region, ve kterém se začal vyrábět olivový olej.
- Jsou zde dvě místa světového dědictví UNESCO – Alberobello a Castel del Monte.
- Pět pláží má Blue Flag (nejčistší a nejkrásnější pláže)
- Roste tu 50 milionů olivových stromů
- Vyrábí se tu až 200 typů těstovin.
- Podpatek Itálie má 800 km pobřeží
- Najdete tu neuvěřitelných 1 000+ domů trulli
Takže se máme na co těšit. 🥰
Il Ciolo 7.11.2021
Ráno vstáváme celkem brzy a odcházíme pod skály. Od auta zabočíme těsně před mostem dolů k zátoce a pak opět nahoru. Je tady moc krásně a dívám se, že jdeme po turistickém chodníčku, takže tady musí být krásný trek. Bogdan vyleze 2 cesty a odcházíme. Pak se zbalíme a jdeme na túru kolem moře. Cíl je Grotta di Novaglie a pak ještě kousek dál do vesničky na pláž a oběd. Ten jsme si bohužel dali až v autě, všude je zavřeno. Pak jedeme dál k přírodnímu bazénu Marina Serra. Tak to je opravdu krása. Bogdan neodolá a když vidí, že se tam koupe jeden Francouz, tak taky leze do nádherné krystalově čisté vody.
Otranto, 8.11.2021
Ráno se vzbudíme do typicky podzimního počasí 🥺. Je mlha, kam se podíváš. Jedeme dál. Zhruba za půl hodinky jsme na místě, v Otrantu, nejvýchodnějším městě Itálie, které leží zhruba 80 kilometrů od břehů Albánie. Tak nějak po všech těch krásách, mi přijde tohle městečko obyčejné. Jdeme na krátkou procházku kolem moře, sedíme a já pozoruji rybáře, jak loví ryby. Nebo spíš se snaží ulovit nějaké ryby. Je zajímavé, že rybářů jsme tady viděli hodně, ale ani jednoho, který by ulovil rybu. Což mne vede k dedukci, že Italky musí být asi semetriky 🤣🤣🤣. Až po odjezdu jsem zjistila, že Otranto není úplně " obyčejné" město. Na řádění Turků v roce 1480, Ótranťané určitě nikdy nezapomenou. V Capella dei Martini (Kapli mučedníků) katedrály Santa Maria Annunziata z roku 1088 se nachází za obrovskou skleněnou stěnou kosterní pozůstatky 800 obyvatel města, kteří hledali spásu v kostele. Byli však dobyvateli pobiti, když odmítli konvertovat k islámu. Někteří historici takovou verzi události zpochybňují. Muslimové totiž v té době většinou neměli ve zvyku nutit křesťany a židy na dobytých územích ke konverzi na islám. Táto náboženství svým způsobem uznávali a tolerovali. Masové vraždění otrantských obyvatel se nepochybně odehrálo a jeho důvodem byla ale možná spíše snaha exemplárně zastrašit obyvatele dalších italských měst, aby osmanskému vojsku nekladli odpor. Kromě zbytků kostí se tady nachází i mozaiková dlažba o rozměrech 57x28 metrů. Toto velkolepé apuliánské dílo pochází z 12. století, největší z celé Itálie, jehož autorem je mnich Pantaleone z proslulého kláštera San Nicola v Casole. Obrázky na mozaice symbolizují nejen mytické a biblické příběhy (Adam a Eva a vyhnání z ráje, příběh Noemovy archy, Kain a Ábel), ale i například Krále Artuše a Alexandra Velikého. Je tady však mnoho tajemství a dotazů, například proč jsou zobrazené kořeny stromu života na dvou slonech a ne v zemi? Co symbolizuje kočka v botách? Co dělá vousatý kentaur se šachovnicí na hlavě? Dále,
zdejší přístav byl výchozím bodem křižáckých výprav. Když tady je kus historie kam jsme noha vkročí a já už to ani nestíhám studovat a pak se dovídám takové zajímavosti 🙄.
zdejší přístav byl výchozím bodem křižáckých výprav. Když tady je kus historie kam jsme noha vkročí a já už to ani nestíhám studovat a pak se dovídám takové zajímavosti 🙄.
Torre Sant Andrea, Grotta della Poesia 9.11.2021
Ráno opouštíme Otranto a jedeme do Torre San't Andrea. Tady se moc těším, protože fotografie dají tušit, že by dnešní výlet měl pohladit naše oko i duši. Pokud se ovšem neposere počasí 🙄. Jsme tady, svítí sluníčko, takže je to dobré. Scházíme dolů a hledáme zázrak v podobě mořských katedrál. Ojoj, zatím nic. Bogdan do mne zapíchnul oči, které říkali něco ve smyslu, co jsi to zase vymyslela. Já se slovy, počkej tady, jdu se podívat kousek dál, jdu hledat katedrály. Po chvíli se ke mně přidá, vyjdeme od moře nahoru a po chvíli objevujeme, to po co jsme tady. Juuj, paráda. Už jsme viděli mořské katedrály v severním Španělsku, ale tyhle jsou jiné. Tyhle je možné vidět jenom z pobřeží nebo lodě. Všude kolem je moře neskutečně průzračné, tyrkysové barvy, které tě svádí k tomu, abys tam skočil. I já s fobií s moře, jsem úplně hypnotizována. Jsem nadšená, že fotografie nelhali a samozřejmě, že nám přálo počasí. V dešti by to asi nebylo tak hezké. Po návratu u auta vidím na parkovišti mapu, tak do ní čumím, jak bych tomu bůhví jak rozuměla. Bogdan se mně přidá, tady do ní kouká a nachází tam pár názvů. Takže googlí a zjišťuje, že ještě kousek dál je krásná jeskyně Gotta della Poesia. Jedeme a opět jdeme na procházku po Roca Vecchii. Procházíme se kolem moře, teda spíš nad mořem. Vidíme, že moře bylo kdysi dál a tady stály nějaké domky. Na vrcholu útesu se nachází středověké město , ruiny hradeb, kostel, několik domů z doby bronzové. Castello však stále není zcela odhaleno. A pak najednou je uprostřed skály díra do země, ve které se nachází moře. Tento přírodní bazén patří mez TOP10 na světě. Podle legendy se ve zdejších zdravých vodách kdysi vykoupala krásná princezna, jež se poté stala ještě krásnější. Básníci z celé jižní Itálie přijížděli do laguny a psali básně o nymfách, orientálních princeznách a nádherných severských královnách. Proto se tomuto místu říká Jeskyně poezie. Ale na popsání téhle nádhery nestačí ani poezie ani próza 🙄. Bogdan opět neodolá a šup do vody. Já nemám plavky a odvahu 😁. Ale i tak si nemůže stěžovat, protože chvíli si tenhle luxus užíval sám a pak k němu shora z 5 metrů skočila polonahá nymfa. Kdy tohle zažijete 🥰. Podle pověsti budou teď oba nádherní, takže si Bogdana budu muset víc hlídat 😉
Polignano a Mare, 10.11.2021
Ještě včera večer jsme dojeli do Polignano a Mare. Před náma parkoval velký expediční vůz. Bogdanovi se moc líbil. Ráno u ranní kávy zjistil, že se jednalo o stejné Iveco, jaké měli Švýcaři, které jsme potkali na Sicílii, v San Vito Lo Capo. Tohle bylo ale firemní, s logem Evropská organizace pro výzkum krtků. Tak to je paráda na co všechno se dělají studie 🙄 a na co všechno jdou evropské peníze. Podle výběru auta mají dobrý vkus a peněz dost. Pak jdeme na procházku. Polignano je malé pobřežní městečko a patří k nejfotogeničtějším italským přímořským městům. To ale píšou o většině měst. No, většinou to je i pravda🥰. Je usazeno na vysokém útesu s přístupem k moři a podle jedné báje bylo kdysi součástí Řecka, ale oddělilo se a stalo se součástí Itálie. Bogdan si zavzpomínal, jak tady byli s Adamem na kole a že to bylo v podstatě jediné město, které si prohlédli. Tak to samé uděláme i my. Je to maličké, typicky Italské městečko. Moc hezké. Ze tří balkonů je nádherný výhled na moře. Pak si dáme kávu a nějaký místní pamlsek, který tady objednávají všichni. Trochu mi chutí připomíná linecké těsto, Bogdan objednal s čokoládou. Pozoruji jak si město žije svým normálním poklidným životem. Naproti nám sedí 3 senioři a o něčem hlasitě diskutují. Do kavárny přišli 2 dělníci, kteří si objednali espresso a v podstatě za chůze ho vypili. Pak vidím vcházet pár turistů směrem ke starému městu. Někdy je bezva jen tak sedět a pozorovat okolí 😁. Po návratu do auta, jsem zjistila, že se tady nachází jedna z nejluxusnějších ( a samozřejmě nejdražších) restaurací na světě. Grotta Palazzese. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o restauraci v jeskyni. Bogdan má štěstí, že je po sezóně a mají zavřeno 😁. Pokračujeme v cestě. Původní plán národní park Gargano a města Vieste a Peschici bohužel neuvidíme. Zjistili jsme, že krom problému s parkováním tam bylo vykradeno dost aut. Raději nebudeme nic riskovat. Máme problém najít náhradní plán, nakonec jedeme do Troii. Cestou nás čeká překvapení. Víte jak jsou u dálnice benzinky vždy v páru, po obou stranách. Tak jedeme po obyčejné silnici, řekla bych 3,4 třídy, vedle cesty po obou stranách hoří oheň a na každé straně u nich 1 holka, celkem spoře oděná. Tzn. jen v kožíšku, podprsence a v kalhotkách. Jedna z nich se tak nějak divně vlní, asi jako Bob Marley po pátém jointu 🙄. Kam se hrabou zlatokopky z Těšína. Super. Dnes jsme měli cestu i s kulturou.
Marina di San Vito 12.11.2021
V poledne hlásí déšť, takže ráno mne Bogdan pohání, ať vyjedeme dřív než obvykle, abychom se vrátili za sucha. Kolem pobřeží je krásná cyklostezka dlouhá 20 km. Z čeho jsem dnes nadšená jsou kromě moře a přírody hlavně Trabocco. Jestli si myslíte, že to je nějaká kytička nebo strom, tak jste úplně vedle. Jak bych vám jen popsala, o co jde. Představte si, že od pobřeží jde do moře můstek a ten je spojený s něčím, co vypadá jako posez v lese. Taková masivní konstrukce ze dřeva stojící na dřevěných kůlech v moři. Z něho " čouhají" divná ramena - antény, které jsou několik metrů nad mořem s obrovskou sítí s úzkými oky (nazývanou trabocchetto). V podstatě jsou to lávky a malé dřevěné chatičky, které odedávna sloužily místním rybářům k lovu ryb, aniž by potřebovali bárky a lodě.
Tady, v Abruzzo jsou Trabocco v moři. U pobřeží Gargano se nachází Trabucco na skále. Rozdílů tam ještě víc, kromě množství a délky antén a navijáků, jsem se v tom pátrání úplně stratila 🙉. Nacházejí se od Pescary směrem na jih a pobřeží se nazývá Costa dei Trabocchi. Tyto zvláštní historické konstrukce se dostaly na seznam památek UNESCO. Škoda, že je po sezóně a my jsme neviděli, jak se s " touhle sítí" pracuje. Odpoledne opět pokračujeme dál v cestě, teď do hor, do Fara San Martino. Jsme na místě ještě před setměním a přišlo se na nás podívat zvědavé liščí mládě.
Tady, v Abruzzo jsou Trabocco v moři. U pobřeží Gargano se nachází Trabucco na skále. Rozdílů tam ještě víc, kromě množství a délky antén a navijáků, jsem se v tom pátrání úplně stratila 🙉. Nacházejí se od Pescary směrem na jih a pobřeží se nazývá Costa dei Trabocchi. Tyto zvláštní historické konstrukce se dostaly na seznam památek UNESCO. Škoda, že je po sezóně a my jsme neviděli, jak se s " touhle sítí" pracuje. Odpoledne opět pokračujeme dál v cestě, teď do hor, do Fara San Martino. Jsme na místě ještě před setměním a přišlo se na nás podívat zvědavé liščí mládě.
Fara San Marino 13.11.2021
Dnes nás prý čeká trek a lezení. Bogdan vytahuje velký ruksak, tak balím svačinu a to riadnu. Já když mám hlad, tak je lepší mne nepotkat. Jdeme kaňonem kolem obrovských skal. Po 1,5 km mi Bogdan zahlásil, že prý jsme na místě, že to je celý trek. Ty vole, já mám svačinu na celý den a my jsme na místě za půl hodiny 😤. Po vylezení 3 cest se vracím zpět i z celou svačinou na zádech. V autě rozhodujeme, co dál, když už nám zůstávají poslední 2 týdny. Navrhuji, že jet do Říma je zajížďka, tak ať tam nejedeme. Taky je velký otazník, jestli se budeme moci vrátit přes Německo, kde jsem chtěla být aspoň 1 den s Lenkou. Takže řešíme náhradní plán. Pro další 2 dny je rozhodnuto. Má být ještě hezky, tak jedeme k moři. Je tady známá ciclovia Adriatica, která má 140 km 🥰. Po příjezdu do Pineto jsme šli ještě na procházku kolem moře.
Pineto 14.11.2021
Dnes nás čeká kolo. No nesedni na kolo, když je kolem moře nádherná cyklostezka dlouhá 140 km ! To by byl hřích! Je jasné, že i tak zdatný sportovní živel v mé maličkosti 🤣, by těch 140 + 140 km za den nedal, takže pojedeme na pohodu a budeme se kochat. Je neděle a připadám si jako v mraveništi plném mravenců. Všude kolem nás jsou davy lidí, kteří využívají to, že je volný den a že je hezky. Mladí, stáří, všichni jsou venku, jezdí na kole, běží nebo se procházejí a vykládají. Je úžasné, jak všichni jižané miluji přírodu a veškerý volný čas ihned využijí. A další věc, která je pro mne překvapením, je využívání cyklostezek. U nás v Lomné ji využívají většinou pěší. Cyklisté si na ní asi tak dobře nepokecají jako na cestě, kde už řidič musí dávat pozor krom vyskakující zvěře i na cyklisty. No nic. Takže jedeme jako na cvičném parkovišti mezi kužely v autoškole 😁. Nevadí, je zážitek pozorovat, jak jsou ludi rádi, že si můžou spolu povykládat a užívat si hezký den. Já dělám totéž 😁. Cestou míjíme pláže, pak olivové háje, různé domy a rezorty, vysoké trávy, oleandry a pak najednou... Kolem pláží se táhnou dlouhé palmové promenády, které jsou součástí ciclovia Adriatica a vypadají opravdu nádherně exoticky.
Vyrazili jsme z Pineto a dojeli do Alba Adriatica, která je považována za jedno z nejznámějších a hlavně nejhezčích přímořských letovisek na pobřeží Abruzzo. Získalo cenu v programu Modrá vlajka Evropy. Když už jsme u těch vlajek, tak kraj Abruzzo má největší počet modrých vlajek, kterými jsou v Evropě oceňovány nejčistší pláže.Této části u Jadranu s písečnými až sto metrů širokými plážemi se říká Pobřeží Sedmi sester (Martinsicuro, Alba Adriatico, Tortoreto, Giulianova, Roseto degli Abruzzi, Silvi Marina a Pineto). Takže, máme za sebou 35 km s jednou krátkou přestávkou na cappuccino a croasant a teď by to chtělo nějaký oběd. Takže hledáme nějakou místní restauraci, kde bychom si dali něco menšího, ať nejedeme s plným břichem zpět. Hledali jsme tak dlouho, až jsme byli skoro v autě a pak už jsme to vzdali. Buď byli po cestě " nóbl" restaurace nebo zavřeno nebo jsme si mohli vybrat těstoviny a těstoviny... Máme za sebou cca 70 km a jsme u auta krásně zmožení. Zítra opouštíme region Abruzzo a když už jsem teda googlila, jestli bychom ještě tady něco " stihli", tak jsem se ještě dočetla, že ve čtyřech provinciích kraje Abruzzo - Aquila, Chieti, Pescara a Teramo - vede 46 značených cyklistických tras různé obtížnosti a 42 tras pro pěší túry. ❤️.
Vyrazili jsme z Pineto a dojeli do Alba Adriatica, která je považována za jedno z nejznámějších a hlavně nejhezčích přímořských letovisek na pobřeží Abruzzo. Získalo cenu v programu Modrá vlajka Evropy. Když už jsme u těch vlajek, tak kraj Abruzzo má největší počet modrých vlajek, kterými jsou v Evropě oceňovány nejčistší pláže.Této části u Jadranu s písečnými až sto metrů širokými plážemi se říká Pobřeží Sedmi sester (Martinsicuro, Alba Adriatico, Tortoreto, Giulianova, Roseto degli Abruzzi, Silvi Marina a Pineto). Takže, máme za sebou 35 km s jednou krátkou přestávkou na cappuccino a croasant a teď by to chtělo nějaký oběd. Takže hledáme nějakou místní restauraci, kde bychom si dali něco menšího, ať nejedeme s plným břichem zpět. Hledali jsme tak dlouho, až jsme byli skoro v autě a pak už jsme to vzdali. Buď byli po cestě " nóbl" restaurace nebo zavřeno nebo jsme si mohli vybrat těstoviny a těstoviny... Máme za sebou cca 70 km a jsme u auta krásně zmožení. Zítra opouštíme region Abruzzo a když už jsem teda googlila, jestli bychom ještě tady něco " stihli", tak jsem se ještě dočetla, že ve čtyřech provinciích kraje Abruzzo - Aquila, Chieti, Pescara a Teramo - vede 46 značených cyklistických tras různé obtížnosti a 42 tras pro pěší túry. ❤️.
Calanchi di Atri 15.11.2021
Ráno jedeme kousek dál do Atri, kde se nachází Calanchi di Atri. Čeká nás poslední zajímavost regionu Abruzzo. Má se jednat o přírodní úkaz, tzv. skalní jazyky. Bogdan se na tento výlet moc netvářil, ale já doufám, že to bude hezká procházka. Pohled je to vskutku zvláštní, trochu mi připomíná bulharské Melnické pískovcové pyramidy. Jsme jediní turisti, kolem nás projel jenom jeden cyklista a jedno auto, které jsem pak viděla parkovat u statku. Jinak jenom ptáčci a ještěrky ( teda doufám, že to byly ještěrky 🙄). Prý tady žijí dikobrazi, ty jsme nepotkali. Jdeme, míjíme cestou pár už hodně pamatujících domků, které majitelé už dávno opustili. Kolem olivovníků a divokých luk a pak vidíme zoraná pole, ale v takovém svahu, že nevím, jak tam někdo mohl dostat jakýkoliv stroj. Procházka to byla hezká. Spotila jsem víc než včera na kole a ještě štěstí, že dnes jsme šli a nejeli. Tlačili bychom to kolo asi půl cesty před sebou 🙄😁. Po krátkém odpočinku jedeme dál a během cesty měníme plán, opět. Sjíždíme z dálnice kvůli koloně a dešti, kde není na cestu vidět. Pak zapíchneme palec do mapy a parkujeme.
16.11.2021
Chčije🙄 a já dopisují zápisky. Nevím jak je možné, ale nějak nestíhám psát 🙉. Jenomže počasí se ne a ne umoudřit. Když k večeru vysvitne jiskřička naděje, že by mohlo být po dešti, tak Bogdan zavelí, že jdeme na chvíli na procházku. Vždyť podle popisu bude v Sirolu na co koukat a Bogdan chvíli mluvil s nějakým Angličanem, který tady už delší dobu žije a ten mu to potvrdil. Prý letos tady bylo tolik turistů, že to ještě nezažil. Počasí si to opět rozmyslelo a začalo opět pršet, teda spíš lít. Po chvíli to vzdáváme a vracíme se úplně mokří do auta. Převlíkáme se do suchého a pokračujeme v cestě dál.
16.11.2021
Chčije🙄 a já dopisují zápisky. Nevím jak je možné, ale nějak nestíhám psát 🙉. Jenomže počasí se ne a ne umoudřit. Když k večeru vysvitne jiskřička naděje, že by mohlo být po dešti, tak Bogdan zavelí, že jdeme na chvíli na procházku. Vždyť podle popisu bude v Sirolu na co koukat a Bogdan chvíli mluvil s nějakým Angličanem, který tady už delší dobu žije a ten mu to potvrdil. Prý letos tady bylo tolik turistů, že to ještě nezažil. Počasí si to opět rozmyslelo a začalo opět pršet, teda spíš lít. Po chvíli to vzdáváme a vracíme se úplně mokří do auta. Převlíkáme se do suchého a pokračujeme v cestě dál.
San Marino 17.11.2021
Ještě včera večer jsme dorazili do třetí nejmenší evropské země, do Republiky San Marino. Ráno konečně neprší a tak jdeme na procházku do jejího hlavního města, San Marina, jednoho z devíti měst tohoto státu. Město leží na úpatí hory Monte Titano. Na třech jejích vrcholcích se nachází tři pevnostní věže, které jsou nejnavštěvovanější turistickou atrakcí. Trojice věží bývá označována jako Tři sanmarinské pevnosti, jejich zobrazení je i na státní vlajce i ve státním znaku. Ty byly postupně vystavěné v 11.,13. a 14. století. Na horu je to hodně do kopce, ale za odměnu nás snad budou čekat krásné výhledy na celé okolí. Na samém vrcholu jsme navštívili první z věží (Castello della Cesta, z 13.století ), druhá věžička byla zavřená a třetí není pro veřejnost zpřístupněná vůbec. Bohužel nahoře je mlha, která se jen na chvíli lehce rozpustila. Samozřejmě, že jsme nevynechali ani Piazza della Liberta, hlavní sanmarinské náměstí. Od dubna do září tady probíhá každou půl hodinu střídání stráží před sídlem vlády Palazzo Publico. Škoda, že jsme tuhle parádu neviděli. Historické centrum města s klikatými kamennými uličkami, kostely a paláci patří na seznam UNESCO. A těch muzeí co tady je, snad v každém druhém domě. My jsme navštívili muzeum mincí a poštovních známek. Tu první část Bogdan teda proletěl, ale tu druhou si užil. Hned první byla One penny, první poštovní známka na světě.
Nám se v RSM moc líbilo a rozhodně to stálo za malou zajížďku. Když jsem pátrala po informacích o tomto maličkém státě, tak jsem se dočetla, že když Giuseppe Garibaldi začal roku 1860 sjednocovat rozdrobenou Itálii, našel právě tady útočiště před svými odpůrci a nepřáteli. Místní mu nabídli peníze i pomoc a on jim za odměnu garantoval, že San Marino zůstane navždy svrchovaným samostatným státem. A opravdu je tomu tak až do dnešních dní. San Marino je považováno za vůbec nejstarší stále existující republiku na světě. Nevím zda je to zajímavost, mně to přišlo ve 21 století divné, ale je fakt, že v San Marinu dosud neexistuje rovnoprávnost žen a mužů. Státní občanství se dědí zásadně po otci. Ekonomiku země táhne především cestovní ruch, který tvoří 63% zdejšího HDP, zbytek tvoří zemědělství a prodej a tisk poštovních známek, které jsou mezi sběrateli velmi cenné. Jo, a je to země oblíbená pro možnost levných nákupů, na které se nevztahují daně a cla. Škoda, že jsem chudá popelka 🙄😁. Těch nástrah co tady bylo🙄.
Nám se v RSM moc líbilo a rozhodně to stálo za malou zajížďku. Když jsem pátrala po informacích o tomto maličkém státě, tak jsem se dočetla, že když Giuseppe Garibaldi začal roku 1860 sjednocovat rozdrobenou Itálii, našel právě tady útočiště před svými odpůrci a nepřáteli. Místní mu nabídli peníze i pomoc a on jim za odměnu garantoval, že San Marino zůstane navždy svrchovaným samostatným státem. A opravdu je tomu tak až do dnešních dní. San Marino je považováno za vůbec nejstarší stále existující republiku na světě. Nevím zda je to zajímavost, mně to přišlo ve 21 století divné, ale je fakt, že v San Marinu dosud neexistuje rovnoprávnost žen a mužů. Státní občanství se dědí zásadně po otci. Ekonomiku země táhne především cestovní ruch, který tvoří 63% zdejšího HDP, zbytek tvoří zemědělství a prodej a tisk poštovních známek, které jsou mezi sběrateli velmi cenné. Jo, a je to země oblíbená pro možnost levných nákupů, na které se nevztahují daně a cla. Škoda, že jsem chudá popelka 🙄😁. Těch nástrah co tady bylo🙄.
Comacchio 18.11.2021
Dnes nás čeká příprava na Benátky. Jsme totiž v Comacchio, které díky propracovanému systému kanálů bývá označováno jako malé Benátky. Je to letovisko
ležící v regionu Emilia-Romagna na třinácti písčitých ostrůvcích mezi mořem a severní částí laguny. Ta je součástí přírodní rezervace Valli di Comacchio. Město bylo založeno již v 6. století, kdy bylo velmi významným přístavem. Prvně si jdeme malé Benátky prohlédnout pěšky. Nedá se napsat nic jiného, než opět, že je hezké. Vstoupili jsme do města přes most Treponti, který je největší dominantou města. Je z roku 1634 a spojuje pět ostrovů dohromady. Na každé jeho straně se nachází průchozí "věžičky" a průplav pod ním tvoří zajímavou křižovatku. Je nádherný a ohromně fotogenický. Kdysi sloužil jako vstupní brána pro lidi i lodě mířící do města od moře. Podél kanálů je mnoho restaurací a já si jen představuji, jak to tady v sezoně vypadá. Pak se zadívám na kachny v kanálu a volám na Bogdana, že to je legrační, jak spí s hlavou pod vodou. Kousek dál jsou další dvě spící kachny a když se na ně Bogdan podívá zjišťuje, že jsou umělé. Ach jo🙄. Procházíme se, pozorujeme běžný život místních lidí a krásu celého města v úplném poklidu bez turistů. Pak jsme se šli podívat do katedrály Duomo di San Cassiano, kde byl kromě nás i kdysi papež Jan Pavel II a našli jsme tady repliku pražského Jezulátka. Když jsem brouzdala internetem a hledala nějaké informace o Comatcchiu, tak jsem se dočetla, že v podstatě se zrodilo z vody a dřiny, protože lidé v Comacchiu a okolí tvrdou prací sebrali vodě na 60 tisíc hektarů půdy. Je tady pár historických skvostů (Antica Pescheria, Museo Delta Antico, Manifattura dei Marinati, Loggiato dei Cappuccini ) a natáčel se tady film La donna del fiume (1954) se Sophií Lorenovou v hlavní roli a má doložitelnou úhoří tradici, která sahá až do 8. století. Dodnes se z téhle potvůrky v místních restauracích připravují delikatesy. A také tady můžete prý plout na lodičce s průvodcem nejen ve městě, ale i do delty řeky Pádu (pod ochranou UNESCO). Bohužel, žádnou plující lodičku jsme neviděli. Pak jsme nasedli na kola a projeli jsme se kolem delty řeky Pád. Pokud má člověk štěstí, může spatřit druhou největší kolonii růžových plameňáků v Itálii (ta největší je na Sardinii). Ti hnízdí na salinách opuštěných v roce 1984, kdy zde skončil po dlouhá staletí výnosný obchod se solí. Plameňáky jsme viděli z povzdálí, na místě, kde se pěšky ( ani na kole) nedalo dostat. Po nádherném cyklovýletě a pozdním obědě, (po cestě zpět Bogdan objevil smažené mořské potvůrky a neodolal. Já jsem si vybrala grilované. Juuj, to bylo dobré.) pokračujeme v cestě dál. Hned jak jsme vyrazili, jsem si nad deltou řeky všimla 4 vysmáté dědečky, kteří v dřevěném přístřešku nad jezerem seděli a bavili se o něčem evidentně veselém ❤️. Bye, bye malé Benátky a teď jedeme do těch opravdových. Něco málo přes 100 km uteklo celkem rychle a jsme tam. Už pár krát jsme ve Venezii byli, ale pořád je na co koukat. A že jsme nikdy neviděli noční Benátky, tak jdeme na to ❤️.
ležící v regionu Emilia-Romagna na třinácti písčitých ostrůvcích mezi mořem a severní částí laguny. Ta je součástí přírodní rezervace Valli di Comacchio. Město bylo založeno již v 6. století, kdy bylo velmi významným přístavem. Prvně si jdeme malé Benátky prohlédnout pěšky. Nedá se napsat nic jiného, než opět, že je hezké. Vstoupili jsme do města přes most Treponti, který je největší dominantou města. Je z roku 1634 a spojuje pět ostrovů dohromady. Na každé jeho straně se nachází průchozí "věžičky" a průplav pod ním tvoří zajímavou křižovatku. Je nádherný a ohromně fotogenický. Kdysi sloužil jako vstupní brána pro lidi i lodě mířící do města od moře. Podél kanálů je mnoho restaurací a já si jen představuji, jak to tady v sezoně vypadá. Pak se zadívám na kachny v kanálu a volám na Bogdana, že to je legrační, jak spí s hlavou pod vodou. Kousek dál jsou další dvě spící kachny a když se na ně Bogdan podívá zjišťuje, že jsou umělé. Ach jo🙄. Procházíme se, pozorujeme běžný život místních lidí a krásu celého města v úplném poklidu bez turistů. Pak jsme se šli podívat do katedrály Duomo di San Cassiano, kde byl kromě nás i kdysi papež Jan Pavel II a našli jsme tady repliku pražského Jezulátka. Když jsem brouzdala internetem a hledala nějaké informace o Comatcchiu, tak jsem se dočetla, že v podstatě se zrodilo z vody a dřiny, protože lidé v Comacchiu a okolí tvrdou prací sebrali vodě na 60 tisíc hektarů půdy. Je tady pár historických skvostů (Antica Pescheria, Museo Delta Antico, Manifattura dei Marinati, Loggiato dei Cappuccini ) a natáčel se tady film La donna del fiume (1954) se Sophií Lorenovou v hlavní roli a má doložitelnou úhoří tradici, která sahá až do 8. století. Dodnes se z téhle potvůrky v místních restauracích připravují delikatesy. A také tady můžete prý plout na lodičce s průvodcem nejen ve městě, ale i do delty řeky Pádu (pod ochranou UNESCO). Bohužel, žádnou plující lodičku jsme neviděli. Pak jsme nasedli na kola a projeli jsme se kolem delty řeky Pád. Pokud má člověk štěstí, může spatřit druhou největší kolonii růžových plameňáků v Itálii (ta největší je na Sardinii). Ti hnízdí na salinách opuštěných v roce 1984, kdy zde skončil po dlouhá staletí výnosný obchod se solí. Plameňáky jsme viděli z povzdálí, na místě, kde se pěšky ( ani na kole) nedalo dostat. Po nádherném cyklovýletě a pozdním obědě, (po cestě zpět Bogdan objevil smažené mořské potvůrky a neodolal. Já jsem si vybrala grilované. Juuj, to bylo dobré.) pokračujeme v cestě dál. Hned jak jsme vyrazili, jsem si nad deltou řeky všimla 4 vysmáté dědečky, kteří v dřevěném přístřešku nad jezerem seděli a bavili se o něčem evidentně veselém ❤️. Bye, bye malé Benátky a teď jedeme do těch opravdových. Něco málo přes 100 km uteklo celkem rychle a jsme tam. Už pár krát jsme ve Venezii byli, ale pořád je na co koukat. A že jsme nikdy neviděli noční Benátky, tak jdeme na to ❤️.
Benátky 18.-19.11.2021
Ráno se jdeme podívat pro změnu na Benátky za bílého dne. Opět přejdeme přes
Ponte di Rialto, který je nejstarší ze čtyř historických mostů překlenujících Canal Grande a je zároveň jedním z nejslavnějších mostů světa. Kamenný most pochází z poloviny 16. století (od 13. století na jeho místě stál most dřevěný). Zhruba 4 km dlouhý Canal Grande je bez debat hlavní dopravní tepnou Benátek vinoucí se jako esíčko napříč celým historickým centrem. Táhne se od hlavního nádraží Santa Lucia k Náměstí sv. Marka, kde ústí do laguny. Pak chodíme úzkými uličkami a míjíme se s turisty, kterých je tady oproti večeru mnohem víc. I když není sezóna, i když je mor jménem Covid. Nemůžu se nabažit pohledu na kanály a domy, které jakoby vyrostli z vody. Pak se dostáváme na náměstí sv. Marka s Bazilikou sv. Marka ( chrám zlata). Významná část současné baziliky pochází už z roku 1094, ovšem během 14. století byla provedena drobná přestavba s gotickými prvky a roku 1801 byl kostel barokně přestaven. Hned vedle je zvonice sv. Marka. Její historie sahá až do 9. století, kdy se začala budovat spolu s přilehlou bazilikou sv. Marka, dokončena však byla až téměř o 300 let později ve 13. století. Během následujících 3 století zvonici několikrát těžce poničily blesky a musela se tak výrazně upravovat. Svoji definitivní podobu ( současnou) získala zvonice až na počátku 16. století, přesněji v roce 1513 slavnostním umístěním zlacené sochy archanděla Gabriela na vrchol střechy a také znaku okřídleného lva, symbolu sv. Marka. Roku 1902 se na věži bez zjevné příčiny objevilo několik trhlin a několik dní po té se celá zřítila. Ještě v den zřícení bylo rozhodnuto o její obnově v přesné původní podobě, která byla dokončena o 10 let později v roce 1912. A ještě kousíček dál je Dóžecí palác ze 14. století, který je ukázkou tzv. „benátské gotiky“.
Opět chodíme kolem kanálů, uličkami a vidíme Basilicu dei Frari z roku 1250 a spoustu dalších. No a jak jinak, mnoho restaurací a obchůdků 😁. Tohle město je opravdu jedno z mála, kam se člověk rád vrací. Za mne, večerní Benátky mají nesmírné kouzlo❤️
Ponte di Rialto, který je nejstarší ze čtyř historických mostů překlenujících Canal Grande a je zároveň jedním z nejslavnějších mostů světa. Kamenný most pochází z poloviny 16. století (od 13. století na jeho místě stál most dřevěný). Zhruba 4 km dlouhý Canal Grande je bez debat hlavní dopravní tepnou Benátek vinoucí se jako esíčko napříč celým historickým centrem. Táhne se od hlavního nádraží Santa Lucia k Náměstí sv. Marka, kde ústí do laguny. Pak chodíme úzkými uličkami a míjíme se s turisty, kterých je tady oproti večeru mnohem víc. I když není sezóna, i když je mor jménem Covid. Nemůžu se nabažit pohledu na kanály a domy, které jakoby vyrostli z vody. Pak se dostáváme na náměstí sv. Marka s Bazilikou sv. Marka ( chrám zlata). Významná část současné baziliky pochází už z roku 1094, ovšem během 14. století byla provedena drobná přestavba s gotickými prvky a roku 1801 byl kostel barokně přestaven. Hned vedle je zvonice sv. Marka. Její historie sahá až do 9. století, kdy se začala budovat spolu s přilehlou bazilikou sv. Marka, dokončena však byla až téměř o 300 let později ve 13. století. Během následujících 3 století zvonici několikrát těžce poničily blesky a musela se tak výrazně upravovat. Svoji definitivní podobu ( současnou) získala zvonice až na počátku 16. století, přesněji v roce 1513 slavnostním umístěním zlacené sochy archanděla Gabriela na vrchol střechy a také znaku okřídleného lva, symbolu sv. Marka. Roku 1902 se na věži bez zjevné příčiny objevilo několik trhlin a několik dní po té se celá zřítila. Ještě v den zřícení bylo rozhodnuto o její obnově v přesné původní podobě, která byla dokončena o 10 let později v roce 1912. A ještě kousíček dál je Dóžecí palác ze 14. století, který je ukázkou tzv. „benátské gotiky“.
Opět chodíme kolem kanálů, uličkami a vidíme Basilicu dei Frari z roku 1250 a spoustu dalších. No a jak jinak, mnoho restaurací a obchůdků 😁. Tohle město je opravdu jedno z mála, kam se člověk rád vrací. Za mne, večerní Benátky mají nesmírné kouzlo❤️
Prosecco 20.11.2021
Ještě včera večer jsme dorazili do Prosecca. Že to zní stejně jako je název italského vína? Název tohoto moku je odvozen od vesnice, která je součástí Terstu v severní Itálii. Od roku 2010 smí být Prosecco užíváno jen k označování vína, odrůda se nyní místo Prosecco jmenuje Glera. Gléra se pěstuje v jedné z devíti provincií regionů Veneto nebo Friuli Venezia Giulia. Pravé prosecco poznáte podle ochranné známky DOC, která zaručuje, že víno pochází z již zmiňované oblasti. Chcete-li kvalitnější prosecco, podívejte se po označení DOCG. To mohou mít pouze prosecca ze dvou menších oblastí zahrnujících kopcovitou krajinu vinic v okolí měst Conegliano a Valdobbiadene (ta je dokonce zapsána i na seznamu UNESCO) a u města Asoloa. A právě podle toho kde hrozny rostou, se odvíjí jejich kvalita. Pokud je Vaše láhev označená Prosecco DOC, je prosecco z některé z oněch devíti provincií regionu. Pokud je láhev označená Prosecco Superiore DOCG, pak může pocházet jedině z oblastí mezi městy Conegliano a Valdobbiadene (Prosecco Conegliano Valdobbiadene Superiore DOCG) nebo z okolí města Asolo (Asolo Prosecco Superiore DOCG)
Tazkvanou Grand Cru nebo srdcem toho nejlepšího prosecca je Cartizze. Aby tento šumivý nápoj mohl nést jméno Prosecco, musí obsahovat alespoň 85 % odrůdy Glera. Dalších 15 % tvoří další bílé odrůdy ( Verdiso, Bianchetta Trevigiana, Perera, Chardonnay, Pinot Bianco, Pinot Grigio nebo Pinot Noir ). .
Ráno je zima jako kráva. Po Benátkách, kde už jsem chodila v bundě je tohle velká změna 😳. Jdeme za lezením, mlha má snahu se rozpustit, ale jenom na chvíli, kdy mělo i sluníčko snahu vykouknout. Lezecké stěny jsou hned vedle turistické cesty a je tady " celkem nacvakáno". Nakonec si Bogdan vybere 2 cesty a vyleze je. V poledne balíme a pokračujeme dál pod Tre Cime serpentinami, kam jsme dorazili už za tmy.
Tazkvanou Grand Cru nebo srdcem toho nejlepšího prosecca je Cartizze. Aby tento šumivý nápoj mohl nést jméno Prosecco, musí obsahovat alespoň 85 % odrůdy Glera. Dalších 15 % tvoří další bílé odrůdy ( Verdiso, Bianchetta Trevigiana, Perera, Chardonnay, Pinot Bianco, Pinot Grigio nebo Pinot Noir ). .
Ráno je zima jako kráva. Po Benátkách, kde už jsem chodila v bundě je tohle velká změna 😳. Jdeme za lezením, mlha má snahu se rozpustit, ale jenom na chvíli, kdy mělo i sluníčko snahu vykouknout. Lezecké stěny jsou hned vedle turistické cesty a je tady " celkem nacvakáno". Nakonec si Bogdan vybere 2 cesty a vyleze je. V poledne balíme a pokračujeme dál pod Tre Cime serpentinami, kam jsme dorazili už za tmy.
Tre Cime 21.11.2021
Z parkoviště ráno odcházíme pod Tre Cime. Zatím je ještě celkem zima. Všude kolem nás jsou obrovské, dech beroucí, nádherné Dolomity. Zážitek je to tak velký, jak velké jsou tyhle hory❤️. Jsme u prvního refugia a jak jinak je tuto ciuso🙄. Tady potkáme domorodce, italsko - švýcarští manželský pár. Od nich se dovídáme, že je otevřena jenom jedna chata, jinak je všechno pozavírané. Ale 8.12. mají nějaký svátek podobný našemu Mikulášovi a otevře se další chata. Okruh kolem Tre Chime je zavřený, je schůdný pouze od pozdního jara do podzimu. My pokračujeme dál, chceme se dostat kam se bude dát. Oni zůstávají a svačí. U další chaty zastavuje i my a najíme se. To dorazí i naši známí " domorodci" a vysvětlují, že půjdou ještě kousek nahoru a tam odsud je vidět Tre Cime. Dosvačíme a pokračujeme vzhůru. Po další půl hodině jsme na místě a Bogdan je šťastný, že konečně může tuto krásku vidět. Minule tady byli kluci na skialpech a Bogdan se necítil dobře, tak se kousek od toho nejhezčího pohledu vrátili zpět. Tre Cime viděli pouze ze jižní strany. Chvíli se kocháme, Bogdan pokecá se zmíněnými manžely a pak scházíme dolů. Jsme u auta když už je slunce hodně nízko a výrazně se ochladilo. Celý den nám svítilo sluníčko, nikde ani mráček a bylo příjemně. Teď ještě chvíli pozorujeme jezero Misurina. Večer nás čeká poslední přesun před návratem domů.