Švýcarsko a Lichtenštejnsko 9/2022
Podzim pomalu klepe na dveře a nám začíná další dobrodružství. Tentokrát zkusíme na druhý pokus dojet do Maroka, poprvé nám to překazil kovid. Tak uvidíme.... Cestou navštivíme Švýcarsko, Provance ve Francii a jižní pobřeží Španělska.
Začínáme zemí helvetského kříže.
Začínáme zemí helvetského kříže.
Bodamské jezero 13.-14.9.2022
Cestou stavíme jako tradičně v Mnichově u Lenky a druhý den už fičíme k první zastávce. Parkujeme těsně před hranicemi v Bregenz, vytahujeme kola a jedeme se projet kolem Bodamského jezera. Po přejezdu na švýcarskou stranu jsme chtěli koupit data kartu, abychom zítra po přejezdu hranice byli online, ale karta se dá koupit jen ve větším městě. Takže smůla. 40 km projedu ani nevím jak. Jsem totiž totálně unavená a krásy kolem vnímám jen v nějakém oparu. U jezera těsně před dojezdem k autu usedáme k pivu a vínu. Po příjezdu mám co dělat, abych udělala hodně rychlou večeři a večerní hygienu. Pak už nastalo velké zatmění. Usnula jsem, možná jsem ještě ani pořádně neležela v posteli.
Ráno mne Bogdan budí, že podle předpovědi má teď přestat pršet a v 15 má opět začít. Takže, je třeba vyrazit. Bezva. Tělo protestuje, ale přece nebudeme ve Švýcarsku odpočívat 🤔. Tak, rychle se nasnídat a jedeme autem kousek dál do Arbonu a pak šup na kola. Jen co jsem sedla na kolo, tak bylo jasné, že to bude trápení. Bylo a to velké. Po včerejším neúspěchu jsme dnes museli sehnat kartu s datami a vybrat švýcarské penízky. A pak už je cíl dnešní cesty město Konstanz. Největší město na březích Bodamského jezera, ale kvůli tomu ho nejdeme navštívit. Pro Čechy je to historicky významné místo. Tomu, kdo netuší vo co gou napovídám. Kostnice 😁. Tak a teď se určitě chytí i ten, kdo se v historii moc nevyzná. V letech 1414–1418 se město stalo dějištěm kostnického koncilu, řešícího průšvih, co se třemi papeži, pak církevní rozkoly a její reformu. V jeho průběhu byl odsouzen jako kacíř mistr Jan Hus a 6. července 1415 upálen. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského. Před katedrálou jsme zastihli početnou skupinku teenagerů s česky mluvící průvodkyní. Škoda, že jsme nestihli výklad 🥺. Takže, s nádechem historie odcházíme z katedrály, kde se všechno tohle bezpráví událo a hned vedle se občerstvili. Pane se smiluj, teď mne čeká 30 km zpět. Tak dlouhých 60 km jsem ještě nejela. Když jsem "vypadla" z kola těsně před tím než se spustil slejvák a pak šla do koupelny, skonstatovala jsem, že kdybych teď sedla u nějakého podchodu a natáhla ruku, rozhodně bych si vydělala víc, než ti " chudáci údajně bez nohou". Prostě, slitoval by se nade mnou i kámen. Pleskla jsem sebou na křeslo a celé odpoledne se skoro ani nehnula.
Cestou stavíme jako tradičně v Mnichově u Lenky a druhý den už fičíme k první zastávce. Parkujeme těsně před hranicemi v Bregenz, vytahujeme kola a jedeme se projet kolem Bodamského jezera. Po přejezdu na švýcarskou stranu jsme chtěli koupit data kartu, abychom zítra po přejezdu hranice byli online, ale karta se dá koupit jen ve větším městě. Takže smůla. 40 km projedu ani nevím jak. Jsem totiž totálně unavená a krásy kolem vnímám jen v nějakém oparu. U jezera těsně před dojezdem k autu usedáme k pivu a vínu. Po příjezdu mám co dělat, abych udělala hodně rychlou večeři a večerní hygienu. Pak už nastalo velké zatmění. Usnula jsem, možná jsem ještě ani pořádně neležela v posteli.
Ráno mne Bogdan budí, že podle předpovědi má teď přestat pršet a v 15 má opět začít. Takže, je třeba vyrazit. Bezva. Tělo protestuje, ale přece nebudeme ve Švýcarsku odpočívat 🤔. Tak, rychle se nasnídat a jedeme autem kousek dál do Arbonu a pak šup na kola. Jen co jsem sedla na kolo, tak bylo jasné, že to bude trápení. Bylo a to velké. Po včerejším neúspěchu jsme dnes museli sehnat kartu s datami a vybrat švýcarské penízky. A pak už je cíl dnešní cesty město Konstanz. Největší město na březích Bodamského jezera, ale kvůli tomu ho nejdeme navštívit. Pro Čechy je to historicky významné místo. Tomu, kdo netuší vo co gou napovídám. Kostnice 😁. Tak a teď se určitě chytí i ten, kdo se v historii moc nevyzná. V letech 1414–1418 se město stalo dějištěm kostnického koncilu, řešícího průšvih, co se třemi papeži, pak církevní rozkoly a její reformu. V jeho průběhu byl odsouzen jako kacíř mistr Jan Hus a 6. července 1415 upálen. O rok později potkal stejný osud Jeronýma Pražského. Před katedrálou jsme zastihli početnou skupinku teenagerů s česky mluvící průvodkyní. Škoda, že jsme nestihli výklad 🥺. Takže, s nádechem historie odcházíme z katedrály, kde se všechno tohle bezpráví událo a hned vedle se občerstvili. Pane se smiluj, teď mne čeká 30 km zpět. Tak dlouhých 60 km jsem ještě nejela. Když jsem "vypadla" z kola těsně před tím než se spustil slejvák a pak šla do koupelny, skonstatovala jsem, že kdybych teď sedla u nějakého podchodu a natáhla ruku, rozhodně bych si vydělala víc, než ti " chudáci údajně bez nohou". Prostě, slitoval by se nade mnou i kámen. Pleskla jsem sebou na křeslo a celé odpoledne se skoro ani nehnula.
Lichtenštejnsko 15.9.2022
Pokračujeme v cestě dál, do Lichtenštejnska a povídáme si o švýcarské dokonalosti a mne se ze včerejška vybavuje obraz, jak jedeme na kole kolem červené dodavky a v ní má pán ULOŽENÉ nářadí. Pán byl evidentně kominík, v autě měl nějaký stojan a v něm všechno nádherně poukládané. Neuvěřitelné. Jedeme zatáčkami hodně nahoru a když konečně zaparkujeme, Bogdan zjišťuje, že máme defekt. Místo balení na túru začíná posilování rukou , ne mých. Ostrý kamínek byl toho příčinou . Konečně a můžeme vyrazit. Dnes nás čeká nejhezčí trek Lichtenštejnska, okruh z Gaflei na Furstensteig. Čeká nás přibližně 6 km, nastoupáme 530 metrů a dostaneme se do nadmořské výšky 1900 metrů. I dnes moje tělo stávkuje a celý trek je velké trápení. Nohy se mi podlamují a zakopávají jedna o druhou. Což nad propastmi není zrovna ideální. Zhruba po 3/4 hodině musím sníst alespoň pomeranč a doplnit cukry. Zhruba v polovině cesty usedáme na lavičku na svačinu a rychlý oddych protože odpoledne hlásí déšť. Pokračujeme dál a konečně jsme na vrcholu. Za námi jsou skalnaté útesy a před námi se najednou rozprostře nádherný pohled na hornatá zelená údolí. Jsme u auta i s bonusem za dnešní snahu, nasbírali jsme po cestě houby . Bude houbová polévka . Mniam. U auta se spustil déšť, přesně jako včera.
Pokračujeme v cestě dál, do Lichtenštejnska a povídáme si o švýcarské dokonalosti a mne se ze včerejška vybavuje obraz, jak jedeme na kole kolem červené dodavky a v ní má pán ULOŽENÉ nářadí. Pán byl evidentně kominík, v autě měl nějaký stojan a v něm všechno nádherně poukládané. Neuvěřitelné. Jedeme zatáčkami hodně nahoru a když konečně zaparkujeme, Bogdan zjišťuje, že máme defekt. Místo balení na túru začíná posilování rukou , ne mých. Ostrý kamínek byl toho příčinou . Konečně a můžeme vyrazit. Dnes nás čeká nejhezčí trek Lichtenštejnska, okruh z Gaflei na Furstensteig. Čeká nás přibližně 6 km, nastoupáme 530 metrů a dostaneme se do nadmořské výšky 1900 metrů. I dnes moje tělo stávkuje a celý trek je velké trápení. Nohy se mi podlamují a zakopávají jedna o druhou. Což nad propastmi není zrovna ideální. Zhruba po 3/4 hodině musím sníst alespoň pomeranč a doplnit cukry. Zhruba v polovině cesty usedáme na lavičku na svačinu a rychlý oddych protože odpoledne hlásí déšť. Pokračujeme dál a konečně jsme na vrcholu. Za námi jsou skalnaté útesy a před námi se najednou rozprostře nádherný pohled na hornatá zelená údolí. Jsme u auta i s bonusem za dnešní snahu, nasbírali jsme po cestě houby . Bude houbová polévka . Mniam. U auta se spustil déšť, přesně jako včera.
Lichtenštejnsko 16.9.2022
Dnes hlásí nehezké počasí, tak uvidíme, co stihneme. Ráno se posouváme k jezeru Steg. Neprší, tak jdeme alespoň na krátkou procházku. Po cestě si na večer kupujeme v samoobslužné restauraci místní domácí sýr. Necelé 2 hodinky utekly pohledy na zdejší přírodu, která je zelená, jakoby ji někdo namaloval, ani nevíme jak. Pak jedeme do Vaduz vyřešit naší duši bez duše. V pneuservisu nám však pán sdělil, že prý je kaput a my musíme koupit nějakou jinou. Pokračujeme ještě kousek dál, do Davosu. Jsem zvědavá na ten vysněný zázrak bohatých .
Dnes hlásí nehezké počasí, tak uvidíme, co stihneme. Ráno se posouváme k jezeru Steg. Neprší, tak jdeme alespoň na krátkou procházku. Po cestě si na večer kupujeme v samoobslužné restauraci místní domácí sýr. Necelé 2 hodinky utekly pohledy na zdejší přírodu, která je zelená, jakoby ji někdo namaloval, ani nevíme jak. Pak jedeme do Vaduz vyřešit naší duši bez duše. V pneuservisu nám však pán sdělil, že prý je kaput a my musíme koupit nějakou jinou. Pokračujeme ještě kousek dál, do Davosu. Jsem zvědavá na ten vysněný zázrak bohatých .
Davos 17.9.2022
V noci mi byla zima a místo toho abych přitopila, tak jsem se jen choulila do klubíčka. Až nad ránem mne fiziologické potřeby vyhnaly z postele a při jednom jsem si vzala i deku. Teď je to lepší. Ráno je počasí, že bys psa nevyhnal ven , ale Bogdan tvrdí, že tam někde vidí náznak azura. Už alespoň neprší. Rozhodujeme, že dnes místo kola bude turistika, že když by začalo pršet, tak je lepší v dešti jít než jet. Posunujeme se asi kilometr blíž Davosu, ať se tolik nenadřeme . Jen co jsme na místě, tak Bogdan opět přehodnotil celou situaci což mi mi mohlo být jasné, že když musel zrezignovat z tzv "Epic trail", jednoho ze 3 v Evropě, tak nebude chodit, ale jezdit. Prostě ho svědilo pozadí, že to nepojede, tak našel alespoň kousek trailu k Davosu. Prvně jsem se nevlezla na 20 - ti centimetrový cyklo chodníček protože mám odjakživa problém s koordinaci . To by jste chtěli vidět tu klikatici vyrytou do bahna za mnou, no a pak nastoupili kořeny do velkého kopce. Hurá. Přišel zlatý hřeb programu, Davos. Já s otevřenou pusou marně hledám ten zázrak všech bohatých toužících tady být, ale někde se mi schoval. Žádné staré domky, žádné wau, pouze "moderna" a podle mne ani ne moc v jednom stylu . Příroda kolem je krásná, nádherná, ale to je vše. Takže, jsem sklamaná. Sníme si svačinu a vracíme se zpět. Teď se počasí zhoršilo, začalo foukat a celkem dost sněží mokrý sníh. Jsem už zmrlá na kost. To co jsem na cestě do Davosu šla vedle kola do kopce, teď běžím vedle kola z kopce, abych se alespoň trošku zahřála . U auta odpojím z řidítek ruce v jejich tvaru a chvíli trvá, než je vůbec narovnám. Zhruba po hodině moje zmrzlé ruce obživnou. Ale prý, co bych si pamatovala, kdybych ležela někde v rezortu v Turecku, tohle si prý budu pamatovat do konce života. Věřím, i s Alzheimerem . No ještě že mi Bogdan všechno tak krásně zdůvodní . Odpoledne chceme jet dál, do retro románských vesniček, ale cesta přes Bergunský průsmyk je kvůli počasí zavřená. Takže, opět změna. Přidáme ještě 40 km a jedeme přes samé srdce Švýcarska. Přímo mezi divokými horami. Jenom hory a suťoviska a zakrslé rostliny zvyklé na tvrdou přírodu, zabarvené do nádherných podzimních barev. Jsme na místě a plánujeme co zítra. Počasí by mělo být trošku vlídnější než dnes. Nemá pršet, ale má být pořád chladno.
V noci mi byla zima a místo toho abych přitopila, tak jsem se jen choulila do klubíčka. Až nad ránem mne fiziologické potřeby vyhnaly z postele a při jednom jsem si vzala i deku. Teď je to lepší. Ráno je počasí, že bys psa nevyhnal ven , ale Bogdan tvrdí, že tam někde vidí náznak azura. Už alespoň neprší. Rozhodujeme, že dnes místo kola bude turistika, že když by začalo pršet, tak je lepší v dešti jít než jet. Posunujeme se asi kilometr blíž Davosu, ať se tolik nenadřeme . Jen co jsme na místě, tak Bogdan opět přehodnotil celou situaci což mi mi mohlo být jasné, že když musel zrezignovat z tzv "Epic trail", jednoho ze 3 v Evropě, tak nebude chodit, ale jezdit. Prostě ho svědilo pozadí, že to nepojede, tak našel alespoň kousek trailu k Davosu. Prvně jsem se nevlezla na 20 - ti centimetrový cyklo chodníček protože mám odjakživa problém s koordinaci . To by jste chtěli vidět tu klikatici vyrytou do bahna za mnou, no a pak nastoupili kořeny do velkého kopce. Hurá. Přišel zlatý hřeb programu, Davos. Já s otevřenou pusou marně hledám ten zázrak všech bohatých toužících tady být, ale někde se mi schoval. Žádné staré domky, žádné wau, pouze "moderna" a podle mne ani ne moc v jednom stylu . Příroda kolem je krásná, nádherná, ale to je vše. Takže, jsem sklamaná. Sníme si svačinu a vracíme se zpět. Teď se počasí zhoršilo, začalo foukat a celkem dost sněží mokrý sníh. Jsem už zmrlá na kost. To co jsem na cestě do Davosu šla vedle kola do kopce, teď běžím vedle kola z kopce, abych se alespoň trošku zahřála . U auta odpojím z řidítek ruce v jejich tvaru a chvíli trvá, než je vůbec narovnám. Zhruba po hodině moje zmrzlé ruce obživnou. Ale prý, co bych si pamatovala, kdybych ležela někde v rezortu v Turecku, tohle si prý budu pamatovat do konce života. Věřím, i s Alzheimerem . No ještě že mi Bogdan všechno tak krásně zdůvodní . Odpoledne chceme jet dál, do retro románských vesniček, ale cesta přes Bergunský průsmyk je kvůli počasí zavřená. Takže, opět změna. Přidáme ještě 40 km a jedeme přes samé srdce Švýcarska. Přímo mezi divokými horami. Jenom hory a suťoviska a zakrslé rostliny zvyklé na tvrdou přírodu, zabarvené do nádherných podzimních barev. Jsme na místě a plánujeme co zítra. Počasí by mělo být trošku vlídnější než dnes. Nemá pršet, ale má být pořád chladno.
St.Moritz 18.9.2022
Cíl dnešní cesty, samozřejmě na kole, St. Moritz. Bogdan od 9 let prý toužil se tady podívat , takže, dnes si vlastně plní dětský sen. Ráno říkám, když mne Bogdan poháněl ať už jedeme, že počkám, až se trošku oteplí, na což se mi dostalo odpovědi, že tu v tom případě budeme do jara . Opět začíná handrkování o čas, domluvený čas odjezdu je 11,00 a v 9,00 už začíná popohánět, prý abycho to stihli. Odjezd, 10,20 . No aby nebylo po jeho . Dnes mám na rukou pro jistotu 2 rukavice, cyklo a zimní a oblečená na cibulku, hodně vrstev . Už se nenechám nachytat. Výhledy celou cestu jsou nepopsatelné. Nádherně zelené pastviny, na kterých se pasou stáda kráv. Krajobraz typický pro tuto zemi. Dále nádherné hory, některé už zasněžené. Dokonalá Innská cyklostezka, vedle ní Toi Toiky, které aby nehýzdili tuto dokonalost, jsou schované v dřevěném domečku . Na každém kroku odpočívadla přizpůsobené k piknikům. Samozřejmě, něco pro zábavu pro děti, aby se nenudily. Když projíždíme kolem golfového hřiště, jen doufám, že tam někdo není tak zdatný jako já . U jezera se pase stádo kráv. Už minule jsme si všimli, že když je zaháněli domů, tak před " ustájením" je vystříkali vapkou. I tyhle jsou úplně čisté a mají krásně lesklou srst. Ani to nebolelo a jsme v St. Moritzi. Je to celkem malé město a má své kouzlo. I tady stojí moderní domy, ale jsou tak nějak hezčí. Bogdan mne pozval na cappuccino a bombon. Za 200, no nekup to . Jedno . Takže popíjíme úžasné italské kafe a koukáme na Mořické jezero a všechny ty nádhery kolem. . Nakonec i předpověď lhala, dnes je krásně, svítí sluníčko a je kolem 10 stupňů. Paráda. Vracíme se zpět stejnou cestou, ale všechno vypadá jinak. Pořád je na co koukat. Přede mnou se rozhodlo telátko, že projde pres cestičku, tak jsem zastavila, sešla z kola a po mé pravé ruce fotil starší pár právě tuto krasavici a ta chtěla skontrolovat, zda je na fotce dokonalá . Přišla k pánovi a začala mu olizovat mobil. Jsme u auta a musím říct, že dnešní den byl odměnou za ten včerejší studený a mokrý . Když už jsem psala o Innské cyklostezce, tak je dlouhá 540 kilometrů, vede od pramene Innu ze švýcarského Malojapassu kolem ledovcových jezer a přes proslulá turistická centra Svatý Mořic a rakouský Innsbruck až do německého Pasova, kde se Inn vlévá do Dunaje
Cíl dnešní cesty, samozřejmě na kole, St. Moritz. Bogdan od 9 let prý toužil se tady podívat , takže, dnes si vlastně plní dětský sen. Ráno říkám, když mne Bogdan poháněl ať už jedeme, že počkám, až se trošku oteplí, na což se mi dostalo odpovědi, že tu v tom případě budeme do jara . Opět začíná handrkování o čas, domluvený čas odjezdu je 11,00 a v 9,00 už začíná popohánět, prý abycho to stihli. Odjezd, 10,20 . No aby nebylo po jeho . Dnes mám na rukou pro jistotu 2 rukavice, cyklo a zimní a oblečená na cibulku, hodně vrstev . Už se nenechám nachytat. Výhledy celou cestu jsou nepopsatelné. Nádherně zelené pastviny, na kterých se pasou stáda kráv. Krajobraz typický pro tuto zemi. Dále nádherné hory, některé už zasněžené. Dokonalá Innská cyklostezka, vedle ní Toi Toiky, které aby nehýzdili tuto dokonalost, jsou schované v dřevěném domečku . Na každém kroku odpočívadla přizpůsobené k piknikům. Samozřejmě, něco pro zábavu pro děti, aby se nenudily. Když projíždíme kolem golfového hřiště, jen doufám, že tam někdo není tak zdatný jako já . U jezera se pase stádo kráv. Už minule jsme si všimli, že když je zaháněli domů, tak před " ustájením" je vystříkali vapkou. I tyhle jsou úplně čisté a mají krásně lesklou srst. Ani to nebolelo a jsme v St. Moritzi. Je to celkem malé město a má své kouzlo. I tady stojí moderní domy, ale jsou tak nějak hezčí. Bogdan mne pozval na cappuccino a bombon. Za 200, no nekup to . Jedno . Takže popíjíme úžasné italské kafe a koukáme na Mořické jezero a všechny ty nádhery kolem. . Nakonec i předpověď lhala, dnes je krásně, svítí sluníčko a je kolem 10 stupňů. Paráda. Vracíme se zpět stejnou cestou, ale všechno vypadá jinak. Pořád je na co koukat. Přede mnou se rozhodlo telátko, že projde pres cestičku, tak jsem zastavila, sešla z kola a po mé pravé ruce fotil starší pár právě tuto krasavici a ta chtěla skontrolovat, zda je na fotce dokonalá . Přišla k pánovi a začala mu olizovat mobil. Jsme u auta a musím říct, že dnešní den byl odměnou za ten včerejší studený a mokrý . Když už jsem psala o Innské cyklostezce, tak je dlouhá 540 kilometrů, vede od pramene Innu ze švýcarského Malojapassu kolem ledovcových jezer a přes proslulá turistická centra Svatý Mořic a rakouský Innsbruck až do německého Pasova, kde se Inn vlévá do Dunaje
Lauterbrunnen 19.9.2022
Prší mokrý sníh, změna plánu. Vynecháme retrorománské vesnice Zuoz, Zernez a Garga a jedeme do Lauterbrunnenu . Před náma je 300 km a 4 hodiny. Po cestě jsme si zahráli na automechaniky, po tom co nám najednou přestala svítit palubní deska. Ani obraz, ani zvuk. Tudíž jsme netušili, co máme zařazené, ani jak rychle jedeme. Pjuusej. Tak rychle nastudovanou knížku "první pomoc od mercedesu", jsme ještě neměli. Vytáhli a vyčistili jsme pojistku a ejhle, funguje to.
Jsme na místě, vytahujeme kola a jedeme se podívat na vesničku Lauterbrunnen, která je jedním z TOP míst Švýcarska. No a podle toho množství lidí, které tady je, to je jasné i těm, co o tohle místo jen náhodou zakopli. Tady je americký mluvících lidí...Vodopády stékající z vysoké skály ve vesnici vypadají naprosto nádherně a volají po zvěčnění. Projížďka na kole do Gimmelwaldu nám zabrala necelou hodinu a pak prcháme z toho mumreje. Dnes máme přemísťovací den a před námi jsou poslední cca 2 hodiny cesty.
Prší mokrý sníh, změna plánu. Vynecháme retrorománské vesnice Zuoz, Zernez a Garga a jedeme do Lauterbrunnenu . Před náma je 300 km a 4 hodiny. Po cestě jsme si zahráli na automechaniky, po tom co nám najednou přestala svítit palubní deska. Ani obraz, ani zvuk. Tudíž jsme netušili, co máme zařazené, ani jak rychle jedeme. Pjuusej. Tak rychle nastudovanou knížku "první pomoc od mercedesu", jsme ještě neměli. Vytáhli a vyčistili jsme pojistku a ejhle, funguje to.
Jsme na místě, vytahujeme kola a jedeme se podívat na vesničku Lauterbrunnen, která je jedním z TOP míst Švýcarska. No a podle toho množství lidí, které tady je, to je jasné i těm, co o tohle místo jen náhodou zakopli. Tady je americký mluvících lidí...Vodopády stékající z vysoké skály ve vesnici vypadají naprosto nádherně a volají po zvěčnění. Projížďka na kole do Gimmelwaldu nám zabrala necelou hodinu a pak prcháme z toho mumreje. Dnes máme přemísťovací den a před námi jsou poslední cca 2 hodiny cesty.
Zermatt 20.9.2022
V 5 hodin na mne volá budík, ať vstávám, že Matterhorn na nás už čeká. Dnes hlásí konečně hezké počasí, což je základ k tomu vidět tuto fotogenickou krásku v plné kráse. V 6 hodin vyjíždíme směr Zermatt, je to zhruba hodina cesty. Zaparkujeme v Taschu a jdeme hledat vlakové nádraží. Přímo do Zermattu je vjezd autům zakázán. Po zakoupení lístků, kterých cena je švýcarská, usedáme do čistého vlaku, jakoby vyšel z výrobní linky. Jen užité sedačky dávají tušit, že to tak není. 2 zastávky, 15 minut cesty a přestupujete na lanovku. Tady opět zaplatíme těžce vydělané penízky a jedeme nahoru za kráskou. Jsme nahoře a Bogdanovi svítí v očích od radosti tisíce hvězd . Udělá pár fotek, nevím, jestli dnes nepřekoná ve focení, teda v množství fotek i našeho Peťu . Jdeme populární trasu kolem pěti jezer, od kterých je Matterhornem krásně vidět. Hned první je to nejfotografovanější, odraz hory v jezeře Stellisee zná snad každý. Máme štěstí, že jsme tady brzy a kolem jezera je jen pár lidí. Bogdan udělá pár fotek a pak se necháme vyfotit společně a pošleme fotku jako narozeninové přání mé milované sestře . Pokračujeme dál, druhé jezero, Grindjisee. Od něho je krásně Matterhorn vidět mezi stromy. Je to moc hezké. Tady si říkám, že Bůh si tohle místo asi hodně zamiloval, když se s ním tak vyhrál . Další tři jezera už nejsou tak fotogenické jako první dva, ale i tady je krásně. Zvláštní je, že celou dobu si připadám, že stanice s lanovkou, kde jsme vysedli je na dosah, a když se podívám na hodiny, tak šlapeme už 4 hodiny . U posledního jezera byla krásná lehátka a vzhledem k tomu, že sluníčko svítilo daleko víc než tvrdila předpověď, využili jsme je k krátkému odpočinku . A teď už dolů, do Zermattu, máme před sebou ještě 2 hodiny. Kousek pod posledním jezerem je restaurace a nám by káva celkem bodla. Takže se ptáme slečny číšníčky, jestli si je možné objednat jenom kávu, ta odpověděla, že samozřejmě a my se po druhé za celý pobyt necháme zlákat na kávu. Když už je ten dnešní den tak výjimečný a krásný. Bogdan objednává kávu, já si jdu umýt ruce a když jsem přešla kolem cedulky Michelinská restaurace 2021, tak jsem se hodně orosila. Vracím se zpět a říkám, že nás ta káva vyjde pěkně draho, že jsem právě zjistila, že to není obyčejná restaurace. Nato mi moje zlatíčko zahlásilo, že objednal ještě degustační dezert pro 2. No nazdar, vyhlásíme bankrot. Všechno je ale neuvěřitelně výborné a moc sme si to užili.
Celou dobu mám z výšky v hlavě nějaký divný tlak, který už u posledního jezera začal přecházet do bolesti. Ach ta výška. Jsme u vlaku a musíme uznat, že i celkem unavení. Sedáme do auta a jedeme k Ženevskému jezeru. Parkujeme v klidném místě v blízkosti cyklostezky, po které se zítra vydáme obhlédnout severní část jezera.
Dnešní Bogdanova perlička při soukání se do postele:"Tak se trápit dobrovolně a ještě za to platit. Vyhrkla jsem, :" A ještě tolik!", nevím proč, ale Bogdana to pobavilo. Smál se jak blázen . Asi od únavy protože v zápětí prohlásil, že doufá, že ráno to bude lepší protože teď to stojí za starou Blažkovou.
V 5 hodin na mne volá budík, ať vstávám, že Matterhorn na nás už čeká. Dnes hlásí konečně hezké počasí, což je základ k tomu vidět tuto fotogenickou krásku v plné kráse. V 6 hodin vyjíždíme směr Zermatt, je to zhruba hodina cesty. Zaparkujeme v Taschu a jdeme hledat vlakové nádraží. Přímo do Zermattu je vjezd autům zakázán. Po zakoupení lístků, kterých cena je švýcarská, usedáme do čistého vlaku, jakoby vyšel z výrobní linky. Jen užité sedačky dávají tušit, že to tak není. 2 zastávky, 15 minut cesty a přestupujete na lanovku. Tady opět zaplatíme těžce vydělané penízky a jedeme nahoru za kráskou. Jsme nahoře a Bogdanovi svítí v očích od radosti tisíce hvězd . Udělá pár fotek, nevím, jestli dnes nepřekoná ve focení, teda v množství fotek i našeho Peťu . Jdeme populární trasu kolem pěti jezer, od kterých je Matterhornem krásně vidět. Hned první je to nejfotografovanější, odraz hory v jezeře Stellisee zná snad každý. Máme štěstí, že jsme tady brzy a kolem jezera je jen pár lidí. Bogdan udělá pár fotek a pak se necháme vyfotit společně a pošleme fotku jako narozeninové přání mé milované sestře . Pokračujeme dál, druhé jezero, Grindjisee. Od něho je krásně Matterhorn vidět mezi stromy. Je to moc hezké. Tady si říkám, že Bůh si tohle místo asi hodně zamiloval, když se s ním tak vyhrál . Další tři jezera už nejsou tak fotogenické jako první dva, ale i tady je krásně. Zvláštní je, že celou dobu si připadám, že stanice s lanovkou, kde jsme vysedli je na dosah, a když se podívám na hodiny, tak šlapeme už 4 hodiny . U posledního jezera byla krásná lehátka a vzhledem k tomu, že sluníčko svítilo daleko víc než tvrdila předpověď, využili jsme je k krátkému odpočinku . A teď už dolů, do Zermattu, máme před sebou ještě 2 hodiny. Kousek pod posledním jezerem je restaurace a nám by káva celkem bodla. Takže se ptáme slečny číšníčky, jestli si je možné objednat jenom kávu, ta odpověděla, že samozřejmě a my se po druhé za celý pobyt necháme zlákat na kávu. Když už je ten dnešní den tak výjimečný a krásný. Bogdan objednává kávu, já si jdu umýt ruce a když jsem přešla kolem cedulky Michelinská restaurace 2021, tak jsem se hodně orosila. Vracím se zpět a říkám, že nás ta káva vyjde pěkně draho, že jsem právě zjistila, že to není obyčejná restaurace. Nato mi moje zlatíčko zahlásilo, že objednal ještě degustační dezert pro 2. No nazdar, vyhlásíme bankrot. Všechno je ale neuvěřitelně výborné a moc sme si to užili.
Celou dobu mám z výšky v hlavě nějaký divný tlak, který už u posledního jezera začal přecházet do bolesti. Ach ta výška. Jsme u vlaku a musíme uznat, že i celkem unavení. Sedáme do auta a jedeme k Ženevskému jezeru. Parkujeme v klidném místě v blízkosti cyklostezky, po které se zítra vydáme obhlédnout severní část jezera.
Dnešní Bogdanova perlička při soukání se do postele:"Tak se trápit dobrovolně a ještě za to platit. Vyhrkla jsem, :" A ještě tolik!", nevím proč, ale Bogdana to pobavilo. Smál se jak blázen . Asi od únavy protože v zápětí prohlásil, že doufá, že ráno to bude lepší protože teď to stojí za starou Blažkovou.
Ženevské jezero 21.9.2022
21.9.2022
Dopoledne vyrážíme na kole kolem Ženevského jezera. Cíle máme, doufám, že se nám je všechny podaří vidět.
Jako první se naskýtá pohled zámek Chillon, který je minimálně z roku 1150 a sloužil mnoha účelům. Fungoval coby strategická pevnost, arzenál i vězení. Svoji temnou tvář ukázal především v polovině 14. století, kdy bylo ve zdejším vězení mučeno a později upáleno mnoho Židů. Když totiž v roce 1348 v nedalekém městečku Villeneuve řádila morová epidemie, byli právě Židi nařknuti z otrávení zdrojů pitné vody. Hrad Chillon přitahoval mnohé umělce. Psali o něm mimo jiné básník lord Byron, Hans Christian Andersen, Gustave Flaubert, Victor Hugo nebo Alexander Dumas, Percy Bysshe Shelley, Sienkiewicz...
Podařilo se mi najít perličku Společnost anglických básníků s lékařem Johnem Polidorim a jejich přítelkyněmi si dlouhé večery u Ženevského jezera krátila předčítáním strašidelných historek. Jednou večer přišel Byron s nápadem: Každý člen naší společnosti sám napíše takovou historku! Nápad měl úspěch a všichni se pustili do vymýšlení historek. Z historky Mary Wollstonecraft Shelleyové vznikl román Frankenstein čili Moderní Prométheus. Upírská historka Johna Polidoriho zase posloužila jako inspirace pro Brama Stokera, autora Draculy. Český režisér Ivan Passer natočil o příhodách této anglické společnosti film Strašidelné léto. Škoda, že natáčel u Comského jezera…
Pak projíždíme kolem Montreux což je taková švýcarská riviéra, honosné hotely, promenády a casína. Prostě luxus, luxus a ještě jednou luxus. A právě tady jsme " zakopli" o bronzovou sochu věnovanou božskému Freddiemu Mercurymu, který prohlásil:" Chcete-li, aby vaše duše našla klid, jeďte do Montreux." Zde skupina Queen nahrála své první album v roce 1978 a pak se sem několikrát vrátila. Naposledy těsně před smrtí Mercuryho.. Už nevyléčitelně nemocný Freddie si koupil apartmá na territetském nábřeží, kde strávil poslední měsíce svého života.
Ženevské jezero milovala i Sissi :" Má úplně barvu moře, úplně jako moře, je to mé nejmilejší místo." Ve Švýcarsku si uložila své soukromé jmění a svoji literární pozůstalost. Císařovna po útoku atentátníka zemřela v ženevském hotelu Beau-Rivage. Umírající ženu ošetřovala babička Jacquese Mayera, současného ředitele a majitele hotelu. V hotelu, kde zemřela Sissi, bylo v roce 1918 podepsáno prohlášení o vzniku Československa.
A jsme v části Vevey a tady se zastavujeme u sochy věnované Charliemu Chaplinovi. Tato hvězda Hollywoodu strávila 25 let v nedaleké vesnici Corsier-sur-Vevey. Ve Vevey má hlavní sídlo potravinářský gigant Nestlé, no budova vskutku nepůsobí skromně. Věděli jste, že Henri Nestlé, který se zde v půlce čtyřicátých let 19. století přistěhoval z Frankfurtu nad Mohanem a založil zde potravinářský podnik, v podstatě připravil o práci kojné? To proto, že nahradil mateřské mléko umělým.
V okolí jezera se nachází známá vinařská oblast Lavaux, jejíž rozloha dosahuje 900 hektarů. Zdejší terasovité svahy jsou od roku 2007 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Nepodařilo se nám najít sochu Jana Palacha, tak teď pojedeme na druhý pokus podle Google maps. A jsme tady. Pomník byl odhalen v roce 1997 a stojí na něm citát V.Havla:" Obět Jana Palacha se stala výzvou k hledání cest ke svobodě."
Nad hladinou Ženevského jezera se vyvalí oblak kouře, když velký parník přiráží ke břehu. Smoke on the water. Snad nejslavnější písnička britské kapely Deep Purple vznikla právě tady, 4. prosince 1971, když zde Deep Purple nahrávali nové album. Ten den tam během koncertu Franka Zappy vypukl požár, když jeden z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do ratanového stropu, který začal hořet. To vše sledoval basák Deep Purple Roger Glover z terasy svého pokoje a složil jednu z nejslavnějších rockových písní.
No, jak tak sbírám informace o tomto největším jezeře Švýcarska i Francie, tak ten kdo tady nebyl, jakoby nežil. Ještě že jsme tady zavítali
Na zpáteční cestě usedáme u jezera na svačinu, kterou " doladíme" švýcarskou zmrzlinou . A tímto se loučíme se Švýcarskem, po návratu z kol pokračujeme v cestě a nás čeká další stát, a to Francie.
21.9.2022
Dopoledne vyrážíme na kole kolem Ženevského jezera. Cíle máme, doufám, že se nám je všechny podaří vidět.
Jako první se naskýtá pohled zámek Chillon, který je minimálně z roku 1150 a sloužil mnoha účelům. Fungoval coby strategická pevnost, arzenál i vězení. Svoji temnou tvář ukázal především v polovině 14. století, kdy bylo ve zdejším vězení mučeno a později upáleno mnoho Židů. Když totiž v roce 1348 v nedalekém městečku Villeneuve řádila morová epidemie, byli právě Židi nařknuti z otrávení zdrojů pitné vody. Hrad Chillon přitahoval mnohé umělce. Psali o něm mimo jiné básník lord Byron, Hans Christian Andersen, Gustave Flaubert, Victor Hugo nebo Alexander Dumas, Percy Bysshe Shelley, Sienkiewicz...
Podařilo se mi najít perličku Společnost anglických básníků s lékařem Johnem Polidorim a jejich přítelkyněmi si dlouhé večery u Ženevského jezera krátila předčítáním strašidelných historek. Jednou večer přišel Byron s nápadem: Každý člen naší společnosti sám napíše takovou historku! Nápad měl úspěch a všichni se pustili do vymýšlení historek. Z historky Mary Wollstonecraft Shelleyové vznikl román Frankenstein čili Moderní Prométheus. Upírská historka Johna Polidoriho zase posloužila jako inspirace pro Brama Stokera, autora Draculy. Český režisér Ivan Passer natočil o příhodách této anglické společnosti film Strašidelné léto. Škoda, že natáčel u Comského jezera…
Pak projíždíme kolem Montreux což je taková švýcarská riviéra, honosné hotely, promenády a casína. Prostě luxus, luxus a ještě jednou luxus. A právě tady jsme " zakopli" o bronzovou sochu věnovanou božskému Freddiemu Mercurymu, který prohlásil:" Chcete-li, aby vaše duše našla klid, jeďte do Montreux." Zde skupina Queen nahrála své první album v roce 1978 a pak se sem několikrát vrátila. Naposledy těsně před smrtí Mercuryho.. Už nevyléčitelně nemocný Freddie si koupil apartmá na territetském nábřeží, kde strávil poslední měsíce svého života.
Ženevské jezero milovala i Sissi :" Má úplně barvu moře, úplně jako moře, je to mé nejmilejší místo." Ve Švýcarsku si uložila své soukromé jmění a svoji literární pozůstalost. Císařovna po útoku atentátníka zemřela v ženevském hotelu Beau-Rivage. Umírající ženu ošetřovala babička Jacquese Mayera, současného ředitele a majitele hotelu. V hotelu, kde zemřela Sissi, bylo v roce 1918 podepsáno prohlášení o vzniku Československa.
A jsme v části Vevey a tady se zastavujeme u sochy věnované Charliemu Chaplinovi. Tato hvězda Hollywoodu strávila 25 let v nedaleké vesnici Corsier-sur-Vevey. Ve Vevey má hlavní sídlo potravinářský gigant Nestlé, no budova vskutku nepůsobí skromně. Věděli jste, že Henri Nestlé, který se zde v půlce čtyřicátých let 19. století přistěhoval z Frankfurtu nad Mohanem a založil zde potravinářský podnik, v podstatě připravil o práci kojné? To proto, že nahradil mateřské mléko umělým.
V okolí jezera se nachází známá vinařská oblast Lavaux, jejíž rozloha dosahuje 900 hektarů. Zdejší terasovité svahy jsou od roku 2007 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Nepodařilo se nám najít sochu Jana Palacha, tak teď pojedeme na druhý pokus podle Google maps. A jsme tady. Pomník byl odhalen v roce 1997 a stojí na něm citát V.Havla:" Obět Jana Palacha se stala výzvou k hledání cest ke svobodě."
Nad hladinou Ženevského jezera se vyvalí oblak kouře, když velký parník přiráží ke břehu. Smoke on the water. Snad nejslavnější písnička britské kapely Deep Purple vznikla právě tady, 4. prosince 1971, když zde Deep Purple nahrávali nové album. Ten den tam během koncertu Franka Zappy vypukl požár, když jeden z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do ratanového stropu, který začal hořet. To vše sledoval basák Deep Purple Roger Glover z terasy svého pokoje a složil jednu z nejslavnějších rockových písní.
No, jak tak sbírám informace o tomto největším jezeře Švýcarska i Francie, tak ten kdo tady nebyl, jakoby nežil. Ještě že jsme tady zavítali
Na zpáteční cestě usedáme u jezera na svačinu, kterou " doladíme" švýcarskou zmrzlinou . A tímto se loučíme se Švýcarskem, po návratu z kol pokračujeme v cestě a nás čeká další stát, a to Francie.